(17.40 hodin)
(pokračuje Filip)
Poslanecký klub KSČM je přítomen v plném počtu. Vy víte, že když nemáme 101 hlasů, tak tady ani sedět nemusíte. Podle toho ta Sněmovna vypadá. Protože vám je to jedno, co si o vás lidé myslí. Vám je jedno, kam to doženete. Vám je úplně lhostejné, že lidé ztratí důvěru v ústavní instituce. Protože tady ještě sedíte. Ale mně to jedno není!
Prosím vás, alespoň k těm, kterým zbývá trochu cti v těle, pokuste se dnes vyslyšet a využít ten moment hlasování o vyslovení nedůvěry a hlasujte pro vyslovení nedůvěry. Zkuste ověřit vlastní důvěryhodnost v mimořádných volbách. Jestli jste si tak jistí, jak tady předváděl pan premiér při svém projevu, že to děláte tak výborně, že máte rating A1, tak v tom případě ve volbách nemůžete prohrát. A pořád máme ještě podle Ústavy docela čas, celý měsíc, na to, abychom se rozhodli, jakým způsobem k těm mimořádným volbám v říjnu dojdeme. Jestli to bude ústavní usnesení Poslanecké sněmovny, nebo trojí přestavení vlády, je mi, promiňte mi, lhostejné. Já už jsem si zvykl, že v létě se většinou dějí ty nejhorší věci pro lidi, a proto svou dovolenou omezuji na ten nejkratší možný čas. Ale letos, kdyby bylo možné vyvolat mimořádné volby, kdyby padla tato vláda, tak bych se té dovolené dobrovolně vzdal, protože to by mi stálo za to! Stálo by to za to totiž těm deseti milionům občanů České republiky!
Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: A teď už tedy snad můžeme přikročit k tabuli, kde je první přihlášený pan poslanec Jiří Paroubek, připraví se Michal Hašek. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, vážený pane předsedající, vážený zbytku vlády, ve svém improvizovaném úvodu bych chtěl učinit několik poznámek.
Především bych chtěl říci, že hlasování o důvěře, nebo o nedůvěře, v tomto případě platí to druhé, v zahraničí se tomu říká confidence vote, je jedním z nejdůležitějších dnů v životě každé vlády. Ze zkušenosti víme, že tato hlasování, tato politická představení, sledují naši spoluobčané v řádech desítek tisíc, možná spíše sto tisíc lidí. Z členů vlády jsou v tuhle chvíli tady přítomni tři, to je řekněme pětina. To je jasné pohrdání Poslaneckou sněmovnou. Myslím si, že je potřeba, aby to lidé věděli. A hlavně tady chybějí ty klíčové osobnosti vlády - předseda vlády, ministr financí, ministr zahraničních věcí a místopředseda vlády. To chci připomenout úvodem.
Chci také reagovat několika poznámkami na vystoupení pana premiéra i některých dalších vystupujících. Nebudu hovořit o těch věcech, o kterých hovořili už mí předřečníci.
Pan premiér tady hovořil o děsivých schodcích v letech 2005 a 2006, kdy byl hospodářský růst 6 a 7 %. No, určitě to říkal s jistou závistí, protože takového hospodářského růstu skutečně jeho vláda s touto hospodářskou politikou nikdy nedosáhla. Já jsem byl tehdy českým premiérem. Tehdy rostla reálná mzda, reálné důchody. A pokud jde o ten schodek, o kterém hovořil jako o hrůzném příkladu nehospodaření vlády, tak v roce 2005 činil 56 mld. korun, z toho 46 mld. korun byly rozpočtové rezervy, které použily v následujících letech pravicové vlády, a 20 mld. korun byly rezervy, resp. peníze, které řešily ten problém, který tady zanechaly pravicové vlády z 90. let. Kdyby tyto rezervy, které se v těch dobrých časech mají vytvářet, nebyly vytvořeny, tak by rozpočet skončil v černých, a ne v červených číslech.
Jak to bylo v roce 2006? A budu hovořit o relativních číslech. Byla to, pokud jde o podíl schodku k hrubému domácímu produktu, 2,4 %. To je pro tuto vládu sen! Nedosažitelný sen. V roce 2007, a to byl poslední rozpočet, který připravila ještě vláda pod mým vedením, tak ten skončil 0,7 %. Opakuji: 0,7 %.
Takže pane premiére, až vám příště někdo bude dělat vaše projevy, zkuste vyměnit toho člověka. Já jsem také vyměnil toho člověka, dělám si je teď sám a jsem spokojen.
Hovořil tady pan premiér také o panu Přibylovi. To je démon, to je fantom, který byl šéfem Úřadu vlády a něco provedl na jaře roku 2006. Pan poslanec Bublan na to víceméně velmi dobře reagoval. Chtěl bych říci, že pan Přibyl byl šéfem úřadu asi čtyři týdny, pokud si na to dobře pamatuji, za premiéra Grosse, a celkem neslavně odešel. A pak byl už soukromou osobou. On si mohl žvanit, co chtěl s kým chtěl. Jestli to bylo s panem Brychem, nebo jak se ten pán jmenoval, byla jeho věc.
Pokud jde o míru nezaměstnanosti. Já tady nechci dělat nějaký seminář o tom, jakým způsobem se vyvíjela nezaměstnanost. Ale ten samý argument, jako použil pan premiér o míře nezaměstnanosti, která je jedna z nejnižších v Evropské unii, jsme v těch letech 2005 a 2006 používali my! Ona totiž byla nižší, než byl průměr Evropské unie. Ale ten hlavní problém nezaměstnanosti v naší zemi přece není jenom v těch osmi procentech, ale on je v té dlouhodobé nezaměstnanosti a v regionech a mikroregionech, kde ta nezaměstnanost neklesá a kde dosahuje velmi vysokých čísel. A když k té nezaměstnanosti, která je evidována, přičtete ještě ta tři čtyři procenta, která jsou neevidovaná, tak se dostáváte na úplně jiná čísla. Je potřeba si nenalhávat věci.
Pokud jde o pana místopředsedu vlády Schwarzenberga. Je to milý pán. Já musím říct, že jeho pracovní metoda mě fascinuje. Domnívám se, že tu a tam si pospat není tedy na škodu věci, ale neměl by tak činit při rozhovorech pro seriózní magazíny, jako je časopis, týdeník Ekonom. Měla by to být povinná četba pro všechny lidi, kteří profesionálně dělají politiku, přečíst si poslední rozhovor pana místopředsedy vlády Schwarzenberga, kdy hovoří o provizích v politice jako o běžné pracovní metodě! To je pro mě osobně zcela nepřijatelné! Prosím, kdo jste to nečetl, tak si to přečtěte. Kdyby to bylo v jiné zemi, kde není tak servilní tisk k vládě jako u nás, tak by to byl skandál monumentálních rozměrů, kdy pan místopředseda vlády považuje desetiprocentní provize za přijatelné. Něco, co se smí. ***