(22.30 hodin)
(pokračuje Skokan)
Karel VI., otec Marie Terezie a poslední habsburský český král, zakázal roku 1723 církevním právnickým osobám nabývat nové nemovitosti. Toto omezování církevních majetků později pokračovalo za jeho dcery Marie Terezie, ale také jeho vnuka Josefa II., což byl první český král z dynastie habsbursko-lotrinské, a následně i bratra Josefa II. krále Leopolda II. atd., přestože od Leopolda II. docházelo k jejich mírnějšímu uvolňování. Tyto amortizační zákony omezující církevní majetek s určitými výjimkami a zmírněními platily až do roku 1855, když však jejich omezení patentem 195/1855 bylo následně zrušeno "dle celého znění svého" článkem I zákona 50/1874 v návaznosti na jeho § 31. Ten se totiž odkazoval na zvláštní předpisy, které byly vydány k společenstvům klášterním.
Některými amortizačními zákony tak omezila Marie Terezie nabývání majetků církví katolickou, a to včetně daňových privilegií církve. Zároveň na základě důvěrného pokynu z r. 1777 připustila, aby nekatolíci nebyli nuceni k účasti na církevních slavnostech, přestože používaná Constitutio criminalis Theresiana z r. 1768 krutě trestala činy proti Bohu, církvi a také státu. Také trestala tělesné smíšení s nevěřícími či v čl. 58 čarodějnictví. Náboženské delikty začaly být za Josefa II. považovány za pouhé přestupky. Rušení náboženství pak zůstalo trestným činem i dle § 107-109 trestního zákoníku z roku 1803.
V dalším vývoji došlo k zrušení monopolu katolické církve, došlo k vydání tolerančního patentu Josefa II., a to dne 20. 10. 1781, který připustil náboženství augšpurské, helvetské a pravoslavné a také právo ustanovovat jejich náboženské obce. Za Josefa II. byly patentem ze dne 29. 11. 1781 zrušeny kláštery, které se nezabývaly vyučováním, vědou, péčí o nemocné atd., a jejich majetek byl převeden do nově vzniklého náboženského fondu, tzv. Religionsfondu. Ten byl později převeden do Náboženské matice. Tento fond měl zajišťovat vzdělávání obyvatelstva a sociální péči. Na nesouhlas papeže s kroky Josefa II. tento reagoval vládní normou, a to v roce 1781, ve které přímo uvedl: "Zeměpanská moc obsahuje bez výjimky vše to, co je v církvi ne božského, ale z lidského vynálezu a ustanovení, a co, ať je to cokoliv, jen povolení anebo schválení vrchnostenské moci svou existencí děkuje; této moci musí tedy příslušet právo všechna podobná dobrovolná povolení nejen změniti a omeziti, nýbrž i zrušiti, kdykoliv toho zájmy státní, nepřístojnosti nebo změněné časy a poměry vyžadují." A stát tak převzal v tomto roce od církve vše, co náleželo do právního řádu.
Josef II. zostřil státní dohled nad církví s odůvodněním, že většina církevního majetku vznikla z darů bývalých panovníků. Zavedl do josefínského státního práva ustanovení, že církevní statky nepřestaly být statky státními. Církevním orgánům ponechal jen řízení jejich hospodářského provozu pod státním dozorem, aby církevní statky byly spravovány a užívány přesně tak, jak si to přál panovník. Jeho nové placetum regium z roku 1781 odňalo papežům téměř všechnu moc nad církví na území jeho říše. Mnohé klášterní majetky byly převedeny pod vlastnictví státu v českých zemích na základě reforem mezi lety 1785 až 1786. K jeho předpisům uvádí Veselý: "Dle státního práva církevního za vlády císaře Josefa II. přihlíželo se ku statkům církve jako ku statkům státním; bylo tudíž tehdá pouze skutečné hospodaření na statcích církve církevním orgánům přenecháno, kdežto správa státní měla všeobecný dozor nad hospodářství tím a pečovalo o to, by jmění církve spravováno a jeho použito tak, jak to vláda za vhodné považovala. Úřady církevní měly pouze právo dohlížeti ke církevním dotacím, ku správě statků církevních, ku sdělení účtů, dále přihlížeti ku zbožným nadacím a spolupůsobiti při zakládání těchto dekretů především ze dne 23. ledna 1796 a z 26. srpna 1799."
Nyní mi dovolte, abych se zmínil o vztahu státu a církve v první polovině 19. století, tedy za Františka II. Roku 1804 se císař František II. prohlásil dědičným císařem rakouským a následně římská říše přestala existovat. Roku 1809 nařídil František II., aby církev vydala všechno zlato a stříbro z kostelů státu, aby tak získal další finance na své vleklé války. Církev tak přišla o velké množství vzácných kalichů, monstrancí a jiných bohoslužebných předmětů, které vytvořilo zejména barokní umění. To souviselo s přístupem k majetku užívanému církví ze strany rakouského císařství a také s tím, že rakouští císařové se cítili oprávněni rozhodovat o tom, co církev bude vlastnit a s čím bude nakládat a s čím ne. Dne 15. 3. 1811 byl vyhlášen státní bankrot. Roku 1811 na základě vyhlášení státního bankrotu byla realizovaná sekularizace církevního majetku. Zároveň v polovině roku 1811 dochází k vydání všeobecného občanského zákoníku ABGB. (Poznámky z řad ODS: ABL.)
Ne, ABGB! Opravdu ne, bylo to ABGB a bylo to v roce 1811. ABGB převzala později Československá republika recepční normou č. 11/1918 Sb.
Po revoluci v roce 1848 a snaze vlády o upevnění moci a centralizaci se posiluje spojenectví mezi státem a církví. Stadionova ústava ze 4. března 1849 vyhlášená Františkem Josefem I. garantovala v § 2, že každá zákonně uznaná církev a náboženská společnost má právo ke společnému veřejnému vykonávání svého náboženství, pořádá a spravuje své záležitosti samostatně, zůstává v držení a požívání ústavů, nadání a fondů, určených jejím svatoslužebným, vyučebním a dobročinným účelům, jest ale jako každá společnost podrobena státním zákonům. Negarantovala tak ještě vlastnictví církevního majetku, ale pouze držení určitého majetku. Tato ústava nenabyla účinnosti a císařskými silvestrovskými patenty z 31. 12. 1851 byla zrušena. Jeden z následujících patentů podepsaný též knížetem Schwarzenbergem výslovně stanovil -
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pane poslanče, jestli se nepletu, tak vy to máte jako druhé vystoupení a už jste jednou vystupoval. Říkám to doufám správně. (Ano.) Takže vám vypršel druhý desetiminutový limit v této chvíli.
Poslanec Petr Skokan: Aha. To mně je strašně líto. Já bych přesto na závěr jenom si dovolil upozornit, že kdyby to někoho víc zajímalo, tak na www.spravedlivevyrovnani.cz je více informací. Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Výborně. Prosím, paní poslankyně Klasnová. ***