(22.20 hodin)
Poslanec Vladimír Koníček: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dne 22. června letošního roku jsem z tohoto místa upozorňoval na ustanovení jednacího řádu, který v § 86 odst. 4 praví: "Má-li být k zákonu vydán prováděcí předpis, může si organizační výbor vyžádat od navrhovatele jeho návrh. Návrh takového předpisu předloží navrhovatel vždy, má-li nabýt účinnosti současně se zákonem." A požádal jsem o přerušení do doby, než bude takový předpis Sněmovně předložen. Sněmovna můj návrh odmítla a pan poslanec Benda se podivoval mimo mikrofon, jaký to prováděcí předpis by mohl být k tak kvalitně připravenému zákonu přijímán.
Jako zpravodaj a předseda ústavněprávního výboru by mohl vědět, že budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu jeho výboru A6, ve kterém, myslím v tom pozměňovacím návrhu, je dokonce Ministerstvo kultury k vydání takového prováděcího předpisu zmocněno. Takže jeden prováděcí předpis tu bude vydán určitě a já bych očekával, že těch předpisů bude víc. Nedovedu si totiž představit, že na všech pozemkových úřadech všichni úředníci, kteří budou majetek vydávat, mají přehled o vnitřních předpisech oprávněných osob, o tom, kdo za tyto osoby může vůbec v majetkových záležitostech jednat a zda existují nějaké limity pro delegování pravomocí na nadřízené orgány.
Například u církve římskokatolické je toto stanoveno kodexem kanonického práva. Několikrát tady zaznělo, že kodex kanonického práva v České republice neplatí. Ale platí jako vnitřní předpis církve římskokatolické, identifikační číslo 73632848, sídlo 160 00, Praha 6, Dejvice, Thákurova 676/3, zapsané v rejstříku registrovaných církví a náboženských společností vedeném Ministerstvem kultury České republiky pod č. 308/1991/08. V jejím základním dokumentu je totiž kodex kanonického práva uveden jako příloha tohoto základního dokumentu, takže se jím musí řídit nejen uvnitř, ale i při jednání navenek. Po mně také chtěla banka, když jsme měnili na okrese podpisová práva k účtu, stanovy strany a pověření vyplývající z těchto stanov.
Opravdu si, paní ministryně, myslíte, že všichni úředníci jsou znalci kodexu kanonického práva? Chci vám dát čas na přípravu takového předpisu, a proto dávám návrh na přerušení projednávání tohoto návrhu zákona do doby předložení výše uvedených prováděcích předpisů.
Ještě bych vás chtěl, vážené kolegyně a kolegové, informovat o tom, že mně paní ministryně seznam, který jsem žádal z tohoto místa ve středu, nedodala. Dosud ho nemám. Paní ministryně mi dnes předala nepodepsaný papír s pěti podle jejího mínění zodpovězenými otázkami. Bohužel, obsahuje jen přepsané části důvodové zprávy a na žádnou konkrétní otázku neodpovídá. Věřím, že paní ministryně odpoví aspoň ve svém závěrečném slově.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě jednou, pane poslanče. Odložení projednávání do kterých předpisů, abych přesně mohl jmenovat? (V sále je hluk.)
Poslanec Vladimír Koníček: Dal jsem návrh na přerušení projednávání tohoto návrhu do doby předložení prováděcích předpisů k tomuto zákonu. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prováděcích předpisů k tomuto zákonu. Tak to tedy zní.
Pan poslanec Stanjura se hlásí.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych chtěl podat pozměňovací návrh k tomuto návrhu na odročení, a to na odročení a přerušení schůze v délce 13 minut.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Promiňte, neslyšel jsem.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Na odročení a přerušení schůze v délce 13 minut. 13, to je taková číslovka hned po 12. Minut.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Třináct minut. Já jsem tady už ohluchl. Takže dobře, 13 minut. Takže budeme hlasovat. Máme dva návrhy. Nejdřív odhlášení. Prosím přihlásit se. Já tedy budu nejdřív hlasovat návrh pana poslance Stanjury, těch 13 minut. A pak tady mám, že už jsme jednou hlasovali návrh pana poslance Koníčka na odložení přerušení o dodání prováděcích předpisů, což jsem tady už zavedl, že jsem nehlasoval dvakrát stejně. Takže to bych chtěl dodržet i tady. Pokud je to už jednou hlasováno, tak to nemohu hlasovat v té stejné podobě.
Ale budeme nyní hlasovat těch 13 minut. To je jasné. Zahajuji hlasování. Kdo je pro přerušení projednávání tohoto bodu, přerušení na 13 minut, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 103. Přihlášeno je 180, pro hlasovalo 21, proti 130. Takže to bylo zamítnuto.
Dívám se na pana poslance Koníčka. Nic nenamítá, takže toto druhé hlasování neproběhne. Můžeme pokračovat. Přece jenom, pan poslanec Koníček se hlásí o slovo. Prosím.
Poslanec Vladimír Koníček: Vážený pane předsedající, pokud nedáte hlasovat, dávám námitku proti vašemu postupu. Případně jestli zvážíte, že to klidně může být den po předložení, a to je podle mě jiný návrh.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Den po předložení prováděcích předpisů. Sněmovna to odhlasuje. (Veselost v sále.) Já si to vezmu. Prostě budeme hlasovat, nebudeme to řešit 20 minut. Budeme hlasovat den po předložení prováděcích předpisů.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro den po předložení prováděcích předpisů, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Máme tu číslo hlasování 104. Přihlášeno 181, pro hlasovalo 90, proti také 90. Takže to bylo zamítnuto, ale už poměrně těsně. (Veselost v sále.)
Zřejmě proběhne nějaká kontrola... Můžeme pokračovat. Pan poslanec Petr Skokan je tuším další přihlášený do řádné rozpravy. (V sále je hluk.) Prosím.
Poslanec Petr Skokan: Vážený pane předsedající, děkuji vám za udělení slova a dovolte mi tedy, abych pokračoval v exkurzu do církevních historických záležitostí, které se tentokrát budou týkat Čech od 18. století do první republiky. (Nesouhlasné hlasy ze sálu.)
Děkuji, už jsem ztratil tři vteřiny.
Přes podporu církve habsburským královským rodem později dochází k omezování církevního vlastnictví, které přes svůj rozsah často nesloužilo podobně jako před husitskými válkami potřebným dle zásady miluj bližního svého jako sebe samého. Stát opětovně začal církevní majetek omezovat a jeho užívání regulovat. Samostatnému nabývání nemovitého majetku bez souhlasu panovníka církevním právnickým osobám bránily amortizační předpisy Leopolda I. v roce 1660, Karla VI. v roce 1723 a Marie Terezie, a to v roce 1771. ***