(21.40 hodin)
(pokračuje Štětina)
Pokud se podíváte na poslední sčítání lidu, ve kterém se lidé hlásili k církvi, jedná se o malý díl populace. Tedy proč bychom my nevěřící - ale já skutečně říkám, že jsem věřící - měli doplácet. Proč vracet majetek, který církvi odebral pan prezident Masaryk a který pouze obhospodařovala?
Nelze přehlédnout skutečnost, že mimo levici je značná část lidu proti vyrovnání s církvemi, tak jak je uvedeno v návrhu zákona, neboť je protizákonný. Dle výzkumu agentury STEM jsou 2/3 občanů proti přijetí zákona v této navrhované podobě.
Poslanci by měli hájit zájmy lidí, zájmy svých voličů, zájmy země.
Vážení, rozhodujte prosím o budoucnosti této země, zvažte proto váš hlas. Pokud nebudete v koalici, nejste vázáni smlouvou, můžete hlasovat proti. My jsme jaksi případ, že jsem byli v koalici, tzn. první části zákona jsme schválili, samozřejmě s podmínkami, které zde mnoho předřečníků řeklo a které nebyly splněny, a nyní jsem v opozici, takže patřím do skupiny, o které se hovoří v tomto dopise. Hlasujte pro své děti, vnoučata, přátele a známé, hlasujte pro český lid.
Toť slova jednoho z mnoha dopisů. Já znovu říkám, že se mi to nelíbí, že takovéto dopisy chodily.
Nyní vám řeknu, jak je to se mnou. Narodil jsem se v roce 1941, mám německý křestní list, samozřejmě jako málo lidí, kteří jsou zde mezi námi již. Jsem pokřtěn. Chodil jsem do kostela, dokonce jsem i ministroval a chodil jsem na náboženství až do roku 1950, kdy to bylo úředně zakázáno. Když jsme měli děti s manželkou, tak jsme je nechali pokřtít, protože jsme věřící. Ale to, jak je nachystán tento zákon, je skutečně věc, se kterou nemohu souhlasit.
Jistě, a ta slova zde padla mnohokrát, když někdo někomu něco ukradne, musí se mu to vrátit. Ale musím vědět, co je jeho, co bylo vlastní a co lze prokázat. Myslím si, že za tu dobu, co se o tomto zákonu hovoří, a není to jenom toto volební období, vzpomínám si, a teď jistě se mohu mýlit, že původní návrh byl vrátit 230 miliard. Možná že se mýlím, že to bylo méně, ale myslím, že i současná suma s navýšením, které bylo, je také velmi abundantní.
A nyní už na závěr, abych se neprovinil proti času, aby mi nebyl vypnut mikrofon, proč nebudu hlasovat pro tento zákon. Mám totiž obavy, že jako v mnoha jiných případech, nebudu zde již zmiňovat slovutnou CASA, ale další věci, kde miliardy tekly proudem, tak se obávám, aby i v tomto případě nebylo naplněno sedmé přikázání boží, tzn. nepokradeš. Protože myslím, že církev si jistě zaslouží majetek, který vlastnila, s kterým by měla hospodařit, ale mám totiž takové obavy, že již dneska existuje spousta firem, které se těší, až dostane církev majetek, protože opět s ním bude tzv. hospodařit, tedy parazitovat. Tak to je můj důvod, proč nebudu hlasovat pro tento zákon.
Děkuji vám za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Štětinovi. Nyní má slovo pan poslanec Petr Skokan, po něm je přihlášen pan poslanec Miroslav Petráň.
Poslanec Petr Skokan: Vážená paní předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, princip majetkového vyrovnání s církvemi je správný a věci veřejné jej podporují. Paragrafové znění je ale velice nešťastné a navíc není vypracovaný výčtový zákon, který by jasně vymezoval okruh vráceného majetku. Vyrovnání historické křivdy považujeme za naši morální povinnost, ale odmítáme se účastnit církevní privatizace.
Již v průběhu jednání vládní komise od května do srpna loňského roku Věci veřejné navrhovaly minimálně odklad finančního plnění, či ještě lépe nápravu křivd pouze v naturáliích, a to i z důvodu nepříliš jasného výčtu vráceného majetku, který nedokázal uspokojivě vysvětlit ani ekonom Miroslav Kalousek. Díky našemu tlaku proto také klesl objem financí z 83 na 59 miliard právě ve prospěch tohoto naturálního plnění. Vláda ale nenašla odpovídající způsob, kde vzít prostředky na finanční vyrovnání. V únoru na půdě Sněmovny při projednávání církevních restitucí v prvním čtení bylo řečeno, že stojíme za garancemi, které poskytl v lednu Věcem veřejným premiér Petr Nečas. Převod majetku by měl být transparentní, a to i díky požadavku Věcí veřejných na soupis majetku, který by měl jít přes vládu. Koalice se zavázala, že do konce března nalezne úspory ve státním rozpočtu a bude pracovat na omezení státního aparátu a byrokracie, aby tak vytvořila zdroje nejen pro vyrovnání s církvemi a aby jediným lékem na získání peněz do státního rozpočtu nebylo zvyšování daní. Vyrovnání nebude na úkor ostatních cílů této vlády, nepůjde ze sociálních výdajů, nepůjde z výdajů na školství, na dopravu ani z dalších zásadních oblastí. Paradoxně právě na této schůzi Sněmovny hodlá vláda kromě církevních restitucí hlasovat také o zvyšování DPH, snížení valorizace důchodů.
Nejen to, že vláda nebude vybírat na církve od občanů, ale také slib, že soupis majetku půjde přes vládu, není splněný. Učitelům vláda škrtá, o chybějících penězích do dopravní infrastruktury už ani nemluvím. Věci veřejné proto výplatu 59 miliard započtených do státního dluhu z výše uvedených důvodů nepodpoří. Chybí nám peníze na policii, chybí nám peníze na hasičský záchranný sbor.
Důkazní břemeno má být na straně církví. Paragrafové znění zákona je bohužel jednostranně výhodné pouze pro církve. Věci veřejné proto připravily několik komplexních pozměňovacích návrhů, jako např. zrušení osvobození církví od daně z prodeje majetku. Církve by jistě neměly chtít svůj majetek prodávat, ale dobře spravovat a z těchto výnosů dlouhodobě financovat svůj chod. Dalším nesmyslem v paragrafovém znění je, že stát by měl dokazovat, který majetek církvím nenáležel, zatímco církvím by stačilo tvrzení typu jedna paní povídala, aby mohly nárokovat majetek. Proto navrhujeme, aby důkazní břemeno bylo na straně církví.
Já jsem nevěděl, pan předseda Stanjura mi asi něco chtěl říci, ale utekl.
Paragrafové znění vlády také neobsahuje žádnou sankci v případě, že by církve žádaly majetek neoprávněně. V minulosti zákonodárný sbor omylem restituoval v řádu voršilek pozemky pod novou budovou Národního divadla, rovněž bez oprávněného nároku. Proto navrhujeme, aby byla uzákoněna pokuta ve výši ceny majetku, o nějž by snad církve požádaly neoprávněně. Náš návrh také upraví paragrafové znění Ministerstva kultury tak, aby byly napraveny křivdy způsobené pouze komunistickým režimem, a nešlo se tak před únor 1948, jak tento návrh zákona navrhuje.
Toto vše jsou podmínky, bez jejichž naplnění Věci veřejné nezvednou ruku pro vyrovnání s církvemi ve znění navrženém vládou. Nejsem si jist, že politici, kteří působí v politice i 20 let a mohli církevní restituce prosadit už dříve, dnes tolik horují pro církevní restituce jen proto, že jsou dobrými katolíky. Paragrafové znění i neochota vytvořit výčtový zákon mne o tomto jednoznačně přesvědčují.***