(10.30 hodin)
(pokračuje Parkanová)
Následuje další návrh, kterým je
14.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 686/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený návrh uvede pan ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Prosím, aby se ujal slova.
Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, mám možnost vystoupit před vámi poprvé. Znamená to, že se budu řídit heslem, že nováčci nemají zdržovat. Dovolte mi říci jen základní teze o tom, co se předkládá jako vládní návrh.
Původně šlo o dva návrhy, které byly nakonec sloučeny v jeden. Ta podstatná část, nebo možná nejpodstatnější, část se týká úpravy tzv. dovolání v občanském soudním řádu, což je mimořádný opravný prostředek projednávaný před Nejvyšším soudem. Praxe ale není dobrá, neboť Nejvyšší soud je přetížen. Místo toho, aby se brali noví soudci, je lepší úpravu trochu změnit tak, jak je uvedeno v písemném materiálu. To je první část.
Další část návrhu zákona se týká některých zjednodušení při dokazování, zejména výslovného zavedení možnosti videokonference před soudy v soudním řízení, pak tam jsou některé úpravy nedobrovolné hospitalizace osob a posílení procesních práv nezletilých dětí. Dovolím si odkázat na písemný materiál.
Navrhuji doporučit přikázání tohoto vládního návrhu ústavněprávnímu výboru a jeho postoupení do druhého čtení.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane ministře. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Stanislav Polčák.
Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, paní místopředsedkyně. Myslím, že stručnost pana ministra byla zcela na místě, protože tento návrh zákona reaguje na nález Ústavního soudu v dané věci, kdy tato Sněmovna - obecně tedy Parlament je povinen do 31. 12. tohoto roku přijmout úpravu, která bude právě reagovat na nález Ústavního soudu, kterým byla s účinností od 1. 1. příštího roku zrušena úprava dovolání, tzv. nenárokové dovolání v § 237 odstavec
1 písmeno c) o. s. ř. Z tohoto důvodu vláda předkládá tento návrh zákona.
Obecně si myslím, že tento návrh zákona je způsobilý, aby byl propuštěn do dalšího čtení, především do projednání v rámci ústavněprávního výboru. Je třeba říci, že úprava, která je předkládána Ministerstvem spravedlnosti, není úplně nekontroverzní, v několika ohledech je do jisté míry kontroverzní, protože úpravě může být vytýkáno, že nedostatečně reaguje např. na nález Ústavního soudu. Osobně si to nemyslím, s jednou jedinou výjimkou. Nejsem si ještě zcela jist ohledně situace, kdy jsou dva rozdílné názory prvoinstančního a odvolacího soudu. Zatímco úprava, která platí ještě do konce tohoto roku, říká, že v takovémto případě dvou rozdílných meritorních konečných rozsudků je na účastníkovi, zda se obrátí na Nejvyšší soud, a má potom nárokově možnost nechat projednat svůj případ před Nejvyšším soudem, tak úprava, kterou předkládá vláda, říká, že to, zda by se takovýmto dovoláním Nejvyšší soud zabýval i meritorně, bude záviset na jeho úvaze. Úvahová kritéria jsou v návrhu zákona poměrně podrobně popsána. To znamená, nelze podle mého soudu této úpravě vytýkat, že by byla nepředvídatelná. To byl ten důvod, z něhož Ústavní soud stávající úpravu zrušil.
Druhá připomínka k návrhu zákona, která asi proběhne debatou na ústavněprávním výboru a jen ji předjímám, je zkrácení lhůty pro podání dovolání ze stávajících dvou měsíců na jeden měsíc, což samozřejmě zvyšuje nároky a tlaky na činnost advokátů především, kteří musí v tu chvíli připravit dovolání ve zkrácené lhůtě. Osobně si myslím, že to stihnout lze. Pokud advokát neví druhý den po doručení rozhodnutí odvolacího soudu, z jakého důvodu podat dovolání, nebude to vědět ani 58. den. Myslím si, že zkrácení lhůty na 30 dnů, resp. měsíční dobu, není nic proti ničemu. Nevýhodou je pouze to, že v trestním řádu zůstává dvouměsíční lhůta, to znamená dojde k odchýlení těch dvou úprav, ale s cílem zrychlit, byť třeba jen o ten o měsíc, úpravu dovolacího řízení. To myslím akceptovat lze.
Potom by také bylo dobré, aby nedocházelo k průtahům na straně prvoinstančních soudů, které mnohdy zdržují zaslání dovolacího spisu po jeho kompletaci Nejvyššímu soudu mnohdy i půl roku. Toto zkrácení by potom mělo být vyváženo i efektivnější prací soudů prvního stupně, které následně posílají dovolání na Nejvyšší soud.
Z mého úhlu pohledu jako zpravodaje se s touto úpravou ztotožňuji až na tyto dva momenty, to znamená řešení otázky diformit, rozdílnosti stanovisek dvou soudů, zdali tedy v tom případě má dovolání zůstat nárokové, či nikoliv, jak navrhuje vláda, a jenom jsem si dovolil tuto připomínku ke zkrácení lhůty pro dovolání obecně.
Ty další okolnosti, procesní, o kterých hovořil i pan ministr, jsou relativně technického charakteru a měly by být v zásadě nesporné. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Přihlášena je paní poslankyně Ivana Weberová. Prosím, má slovo.
Poslankyně Ivana Weberová: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, přihlásila jsem se k tomuto bodu, protože bych chtěla z tématu, které řeší tato novela občanského soudního řádu, vypíchnout jednu velice pozitivní věc. Věc, která přinese opravdu efektivní zkrácení řízení, a to je to, že nově v rozhodnutí o dovolání má Nejvyšší soud možnost rozhodnutí odvolacího soudu - změnit jeho rozsudek. Je zde odklon od kasace, to znamená od toho, že Nejvyšší soud v dosavadní praxi musel vždy pouze zrušit rozsudek odvolacího soudu a vrátit věc k dalšímu řízení i v případě, že bylo všechno dokazování provedeno, a bylo tedy možné věc rozhodnout. Nejvyšší soud totiž vždy, když rozhoduje, stejně věc velice pečlivě zdůvodní a byla tedy dosud škoda, že se řízení takto zpomalovalo. Je to velice pozitivní věc, která přinese výrazné urychlení soudního řízení.
Ze své praxe můžu uvést dokonce i takový kuriózní případ, kdy se mi podařilo dosáhnout toho, že Nejvyšší soud uznal, že odvolací soud rozhodl chybně, a rozhodl v náš prospěch. Bohužel ale má klientka v době, než rozhodl odvolací soud nově, zemřela. Takže je skutečně vidět, jaké případy se mohou stát vlivem takovéhoto prodlužování řízení.
Kolega Polčák mluvil o tom, že si není jist o důvodech přípustnosti dovolání. Myslím si, že i ve věci, kde rozhodnou soudy prvního a druhého stupně odlišně, je to v novele správně koncipováno. Opět to bude přispívat ke zrychlení řízení. I v současné době docházelo k případům, kdy okresní soudy rozhodovaly v rozporu s ustálenou praxí Nejvyššího soudu, a poté to, že krajský nebo odvolací soud změnil rozsudek prvního stupně právě kvůli tomu, docházelo rovněž ke zbytečnému prodlužování tím, že o tom musel znovu rozhodovat Nejvyšší soud.
To je to, k čemu jsem se chtěla vyjádřit. Jinak ta novela samozřejmě řeší celou řadu dalších věcí a má další pozitivní dopady. Děkuji.***