(17.00 hodin)
(pokračuje Petr)
Tvrzení v důvodové zprávě, že změnou je možno docílit narovnání vztahu mezi soukromými vlastníky a státem, je naprosto irelevantní. V případě přijetí předkládané novely nemůže stát garantovat, zda, když bude dodatečně přijata surovinová politika a energetická koncepce, že tady dojde k situaci, kde dobré záměry státu může zvrátit několik málo lidí tím, že budou mít zchátralé stavby nebo pozemky na dobývacím území a budou tvrdošíjně stát na tom, že těžbu nepovolí. Já si myslím, že z ostatních odvětví českého průmyslu anebo dopravy tady máme jasné skutečnosti, viz paní Havránková v Hradci Králové a paní Regecová v Hranicích. Ustoupily teprve tehdy, když dostaly za pozemky mnohonásobně větší hodnotu, než jim skutečně příslušela.
Já bych si dovolil připomenout z vládního prohlášení, kde v části Energetika se hovoří o tom, že vláda schválí aktualizovanou státní energetickou koncepci a surovinovou politiku a bude do ní implementovat evropskou surovinovou politiku tak, aby byla zajištěna odpovídající surovinová a energetická bezpečnost našeho státu. Předloží také novelu horního zákona, která zajistí hospodárné využívání nerostných surovin. Proto se mi zdá být naprosto logické, že ať malé, nebo velké novele by mělo předcházet zpracování státní energetické koncepce a surovinové politiky. Pokud vytrhujeme z tohoto kontextu institut vyvlastnění, pak se dopouštíme podle mě velikého problému.
Je třeba říci, že institut vyvlastnění od roku 1990, byť se s ním operuje jako se strašákem, v oblasti černého a hnědého uhlí nebyl nikdy použit, ale vadí nám právě v těžebním průmyslu. A já se otáži: Je tady celá řada zákonů dalších, jako stavební, energetický, vodní, zákon o pozemních komunikacích, o elektronických komunikacích, geologický zákon, a dokonce lázeňský zákon, které tento institut umožňují. Proč nám to nevadí tam a proč nám to vadí při těžbě surovin? Neslyšel jsem odpověď.
Institut vyvlastnění u horního zákona vytvořil při jednání mezi těžaři a vlastníky jisté prostředí, které omezilo nepřiměřené obstrukce ze strany vlastníků pozemků, ale na druhé straně také to, že těžaři museli akceptovat tyto požadavky. Platí totiž obecná zásada horního zákona bez institutu vyvlastnění, že pokud se těžař s majitelem nemovitosti nedohovoří, tak žádná těžba nebude. Naopak vyhození institutu vyvlastnění vytváří to nejlepší korupční prostředí pro to, aby těžař, pokud bude chtít, a já si myslím, že on bude chtít a má na to peníze, zaplatil za pozemky cenu, která už do jisté míry souvisí s vydíráním ze strany majitelů těchto nemovitostí.
Jsme součástí EU. Předřečníci hovořili, že institut vyvlastnění je součástí práva Velké Británie, práva Německa, je také součástí práva Polska, Slovenska a Rakouska. Takže se mně nějak nezdá, že když chceme být evropští, chceme nějakým způsobem tento institut vyvlastnění vyjmout. Také, jak už tady bylo řečeno, od roku 1791 je právo vyvlastnění součástí federálního amerického zákona a je také součástí federálního zákona Velké Británie.
Ovšem zaráží mě jedna skutečnost, že když už jsme přistoupili k malé novele, proč chceme velkou novelu dát až později? Já si myslím, že tady je celá řada problémů, které jsou naléhavější v rámci horního zákona, aby byly řešeny. Je to problém úhrady za dobývací prostor, kde všichni platí sto korun za hektar. Je to směšná částka. V horním zákoně je řečeno, že vláda by měla zvážit možnost stanovit cenu za hektar až na tisíc korun. Co udělala koaliční vláda za bývalých šest let? Neudělala nic! Chci jenom připomenout, že v okrese Karviná, Ostrava a Frýdek-Místek je na dobývacích prostorech 200 tisíc občanů. Jistě by prospělo, kdyby cena za hektar byla tisíc nebo o něco menší, obce by aspoň poznaly, že jsou na dobývacím prostoru, a měly by z toho nějaký užitek. Nechápu, proč tato novela úhrad nemohla být spojena s vyvlastněním.
Druhou záležitostí je, že zákon je nedokonalý v tom, že když těžař uzavře dohodu a stát mu propůjčil těžební prostor, že v tomto okamžiku končí jakékoliv páky státu na to, aby těžební společnost přitlačil. Já si myslím, že je tristní, když stát nemůže v těchto věcech rozhodovat. Bylo řečeno, že institut horního zákona bude doupraven o tzv. strategické suroviny, které by se měly týkat hnědého, černého uhlí, plynu, nafty a uranu. A tato strategická surovina by u těchto vyhrazených nerostů umožňovala státu také rozhodnout, kam bude směřována jistá část těžby a jaká bude maximální cena tohoto produktu. Nechápu, proč doposud se o této záležitosti nezačalo jednat.
Druhou záležitostí, která tady je, že horní právo postupně ztrácí charakter speciálního zákona a do využívání vlastnictví státu stále výrazněji zasahují veřejné a populistické iniciativy a státní správa nedokáže efektivně zajistit jak ochranu ložiskových území, tak šetrné využívání nerostného bohatství. Nebo státní správa už rezignovala na tuto svoji ústavní povinnost? Poslední návrh úpravy horního zákona schválený vládou v červnu je toho více než učebnicovým příkladem. Zcela demonstrativně deklasuje a odhazuje vlastnictví státu a zřetelně otevírá prostor pro spekulaci a korupci. ***