(16.40 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Zrušení paragrafu o vyvlastnění není cesta správným směrem. Jak je to tedy ve světě? Podotknu, že nehledám inspiraci v komunistických státech, vůbec ne. Možnost vyvlastnění pozemků s ložisky vyhrazených surovin je ve vyspělých státech standardní. Není to žádný přežitek minulosti, ale standardní demokratický postup, kde občas musí jedinec ustoupit zájmu většiny. Německo, Británie i Spojené státy mají možnost vyvlastnit pozemky v zájmu hornické činnosti a činí tak v případě potřeby.
Příklad: Německo. Institut vyvlastnění k obecnému prospěchu je zakotven dokonce v ústavě, v základním zákonu, přičemž hodnotu odškodnění v případě nedohody stanoví dle objektivních měřítek nezávislá znalecká komise. To vidím jako velmi korektní. Ve Spojeném království, pokud nedojde k dohodě s majitelem vyvlastňovaného pozemku, je výše náhrady stanovena pozemkovým tribunálem. Ve Spojených státech je institut vyvlastnění zakotven jak ve federální ústavě již od roku 1791, tak v ústavách jednotlivých států americké unie. Vyvlastňovací paragrafy jsou součástí mnoha dalších zákonů a reálně se používají typicky u liniových staveb, logicky u dálnic, vedení, sítí a podobně. Přitom ložisko nerostu je nepohyblivé na rozdíl od té dálnice. U drtivé většiny jiných případů, kde se dají použít vyvlastňovací zákony, je přitom možnost alternativy. Dálnice nebo vedení sítí může vést trochu jinak. Ale s ložiskem nerostů nepohneme.
Co by znamenalo přijetí této změny v praxi? Pokud se kdokoli a z jakýchkoli důvodů rozhodne neprodat jakékoliv těžební společnosti pozemky, které jsou potřeba k vytěžení jakéhokoliv nerostu, nebude existovat právní nástroj, jak jej k tomu přinutit. Myslím, že to nemusí být vůbec ad absurdum. Že třeba zahraniční společnost, imaginární firma XY, koupí čtyři metry čtvereční půdy nad nerostem, který má strategickou hodnotu pro Českou republiku, a Česká republika bude odkázána na nákup suroviny ze zahraničí. Fakticky to znamená, že přestože nerostné bohatství je ze zákona státu, to, zda bude mít stát možnost se k němu dostat, by záviselo zcela na vůli majitelů pozemků nad ložiskem. Což nemá ani logiku ani srovnání v právním systému ve většině zemí světa. Chce to opravdu promyšlený nový horní zákon.
Německo, Británie i Spojené státy mají možnost vyvlastnit pozemky v zájmu hornické činnosti a činí tak. Jak již jsem řekl, myslím, že je potřeba se podívat, jaké jsou standardní demokratické postupy v těchto státech. Je podle mě chybou, že tato novela předchází předložení a schvalování státní energetické koncepce. Takováto novela horního zákona ve svých důsledcích vylučuje jiný než neuhelný scénář energetické koncepce státu. A já jsem na ni upřímně zvědav.
Pokud bych měl učinit závěr, důsledky případného přijetí vládního návrhu novely horního zákona jsou velmi rozsáhlé a dalece přesahují těžební činnost. Mezi jinými je to přímé ohrožení tisíců pracovních míst v nejproblematičtějších regionech České republiky. Dále ohrožení surovinové a energetické nezávislosti České republiky a další zvýšení její závislosti na dovozu. V neposlední řadě pak novela přímo ohrožuje naplňování záměrů Evropské unie o přednostním využívání vlastních surovin a nerostného bohatství členských států.
Dámy a pánové, věřím, že zejména pokud tento návrh projde do druhého a třetího čtení, že bude ještě dost prostoru o těchto argumentech hovořit. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Jaroslav Krupka nyní, připraví se poslanec Tancoš. Nyní prosím pana poslance Krupku o slovo.
Poslanec Jaroslav Krupka: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, tady u toho řečniště se asi budou účastnit zástupci možná dvou tří skupin. Já zcela jistě asi budu prezentovat skupinu obyvatel, která bydlí na uhlí, ale říkám konkrétně černém uhlí, jsem z Moravskoslezského kraje. A samozřejmě ten pohled je tím způsobem jistým způsobem ovlivněn.
Nechci tady polemizovat se svým předřečníkem, nicméně v prvé řadě bych chtěl zdůraznit to, co říkal zpravodaj - že si málokdo uvědomuje, že se nebavíme o horním zákoně, o zákoně, který se týká pouze výhradně například hnědého uhlí, ale týká se obecně všech nerostů, a málokdo si uvědomí, že mnozí z nás, ti, kteří nebydlí na tom černém nebo hnědém uhlí, možná bydlí na potenciálním ložisku písku, štěrku a podobně, takže skutečně se to týká velké většiny z nás. Z tohoto pohledu myslím to, co říkal úvodem pan ministr, že tato malá novela horního zákona bude předcházet té velké, kde by se měly jasně definovat parametry budoucího rozvoje těžby, budoucího rozvoje strategického plánování zacházení se surovinami, primárně chápu, že se bude asi jednat o uhlí, má svoji logiku a předpokládám, že pan ministr v těch lhůtách, které naznačil, ať to bude srpen, nebo září, tuto novelu předloží, a myslím si, že tam bude poměrně dost prostoru na to, aby všechny tyto skupiny se našly a mohly o této věci diskutovat.
Já bych se jenom pozdržel možná u jedné drobné věci. Pokud se tady často zmiňuje o těžbě, málokdo si uvědomuje, že ti lidé, kteří bydlí v místě těžby a jsou to nejenom ti bydlící, ale i podnikatelé, pro ně v mnohých případech je to i osobní trauma. A osobní trauma je mnohdy ovlivňováno i tím, že nad nimi visí jakýsi potenciální bič vyvlastnění, které je mnohdy spojováno s takovou tou dobrou vírou: však my zajišťujeme zaměstnanost. A já můžu konkrétně uvést, a proto jsem se i přihlásil ke slovu, aktuální situaci města Karviná, kde těžební organizace OKD bez nějakých zásadnějších předchozích upozornění se rozhodla, že bude těžit pod další částí města, a nejenom města, ale i pod podnikatelskou zónou, která byla vybudovaná za finanční účasti státu. Je to podnikatelská zóna, kde je zhruba 1900 zaměstnanců a jsou tam zahraniční firmy typu Shimano, je tam firma Mölnlycke a další. A v tuto chvíli může nastat i problém, že v případě, kdy by došlo k naplnění toho zákona o vyvlastňování a těžební organizace a upozorňuji, že to jsou všechno privátní organizace, nebavíme se o organizacích, které jsou ve vlastnictví státu, by v podstatě byla schopna uplatnit tento paragraf, tak tyto firmy, které tam přišly a bylo jim ze strany města garantováno, že se v této oblasti nebude těžit, by mohly vstoupit do arbitráže a stát by měl zcela jistě velké ekonomické problémy, aby tuto situaci ustál. Takže já nevidím v tuto chvíli velký problém, kdyby tento paragraf skutečně ve smyslu toho, co pan ministr tady na začátku řekl, že bude z tohoto zákona vyňat a bude připravována nová větší novela.
Při této větší novele bych velice rád, aby se uplatnil i další pohled, a myslím si, že i pan ministr jej tady zmiňoval, a to je změna cenové politiky, která je realizována prostřednictvím tohoto zákona a prováděcí vyhlášky, za cenu za vytěženou jednotku, například tunu uhlí, ať je to hnědé, černé, ale jsou to i písky, štěrky apod. V současné době je to myslím, jestli se nepletu, asi 1,5 % z ceny, která je na trhu. A jenom pro vaši představu, protože myslím, že ta čísla aspoň trošku orientačně znám: Město Karviná získalo v posledních letech, přičemž se těží buď ve městě, anebo v jeho okolí, katastru města, zhruba 37 až 41 mil. korun, kdežto zisk společnosti se pohyboval v řádech miliard. Myslím si, že tato nevyváženost by měla být skutečně odstraněna tím, že dojde k výraznému navýšení. A znovu upozorňuji: Nebavíme se pouze o uhlí, ale bavíme se o dalších surovinách.
A ještě jednu poznámku. Myslím, že pan předřečník, prostřednictvím pana předsedajícího pan poslanec Paroubek, se tady zmiňoval o problémech, které vznikají, když někdo koupí několik metrů čtverečních. Ano, tento problém obecně vznikal, ale minulá novela horního zákona ho vyřešila tím, že upravila to, že předkupní právo na odprodej majetku ze státu má těžební organizace. ***