(12.10 hodin)
(pokračuje Halíková)
Jestliže se, vážené kolegyně a kolegové, hovoří o nespravedlivém vyvlastnění majetku po roce 1948, nemělo by to být pro nás všechny spíše mementem, aby nedošlo k dalšímu nespravedlivému tentokrát obdarování zejména katolické církve? Nestojí vládě za to, aby rozptýlila jakékoliv pochybnosti o možném prolomení restituční hranice a trvala na doložení všech položek, které se mají vrátit či za něž má být vyplacena náhrada? Jsem přesvědčena, že to lze udělat, že je to možné. Ale spěch, s nímž vládní koalice tlačí na přijetí tohoto sporného zákona, jen posiluje v řadě lidí přesvědčení, že zdaleka vše není v pořádku. A tak se stále více objevují i hlasy, které poukazují na to, jak katolická církev historicky ke svému majetku přišla. A pro potomky poddaných, kteří dřeli po celé generace na církevním, to opravdu není veselé povídání.
Ne, vážení kolegové a kolegyně, nehovoří ze mě bezvěrectví nebo nepochopení pro potřeby věřících. Představitelé měst a obcí zvolení za Komunistickou stranu Čech a Moravy mnohokrát prokázali ve svých návrzích i hlasováních, že mají respekt jak k nim, tak i k tradicím místa. Miliony z městských a obecních rozpočtů za uplynulé dvacetiletí šly za podpory zastupitelů za Komunistickou stranu Čech a Moravy na opravy církevních památek, na nákup zvonů či projekty charitativních organizací. Považuji prostředky státu vynakládané na zachování tohoto kulturního dědictví rovněž za účelně vynaložené. Nesetkala jsem se s protesty veřejnosti, v níž převažují občané bez vyznání, vůči takovémuto využívání veřejných prostředků. Zato teď mě stále více spoluobčanů oslovuje s otázkou, na co obecně darované každoroční miliardy jdou ze státního rozpočtu, jak je s nimi a jak s nimi bude nakládáno. Na tuto a další otázky jsme zatím v Poslanecké sněmovně odpovědi neslyšeli.
Kolegyně a kolegové, ten, kdo křičí, zpravidla ukazuje svou slabost. V tomto případě slabost argumentů, s nimiž vládní koalice obhajuje tuto podobu návrhu zákona. Pokládám proto za nezbytné, aby ho přepracovala, aby byl návrh zákona vrácen do druhého čtení. V podobě, jak je navržen, pro něj hlasovat nemohu. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová A nyní dostane slovo pan poslanec Václav Votava, po něm je přihlášen pan poslanec Vladimír Koníček. Prosím.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážená paní předsedkyně. Kolegyně, kolegové, 90 % občanů naší země nesouhlasí s takovýmto návrhem zákona o restitucích církvi. Dostáváme řadu dopisů, mailů, navštěvují nás v poslaneckých kancelářích, dostáváme esemesky, kde vyjadřují svůj nesouhlas, a já si myslím, že je třeba dbát názoru veřejnosti, dbát názoru našich voličů. Já bych vám odcitoval jeden takový mail, který jsem dostal od jednoho voliče:
"V souvislosti s projednáváním zákona o majetkovém narovnání státu s církvemi v Poslanecké sněmovně si dovoluji obrátit se na vás se svým názorem i tlumočit názory mnoha dalších osob, se kterými se setkávám, a požádat o zastavení projednávání zákona.
Jsem občanem tohoto státu, mám vysokoškolské vzdělání v oboru zemědělské ekonomiky, 20 let jsem působil jako vysokoškolský učitel, než jsem přešel do podnikatelské sféry. Působím v Brně, Znojmě, na Vysočině. Vyrůstal jsem na venkově, moje výchova byla vedena v náboženském duchu, vždy jsem se zajímal o historii a o náboženství. S rozvojem poznání jsem se však na postavení a úlohu církví v naší historii začal dívat racionálněji. Myslím, že církvi náleží její péče o duchovní oblast života lidí, k čemuž jistě potřebuje zabezpečení, a proto se zajímám i o současné snahy o řešení církevních restitucí a byl bych rád, kdyby se našlo objektivní a také spravedlivé řešení.
Začátkem roku jsem podal trestní oznámení na předsedu a členy vlády," cituji tedy z tohoto mailu, "pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby a pro podezření ze spáchání trestného činu (porušení) povinnosti při správě cizího majetku tím, že dne 11. ledna tohoto roku schválili návrh zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi, aniž k tomu měli soupis majetku, který církve a náboženské společnosti vlastnily k datu 25. února 1948. Dodnes nebyl výčet majetku, který by měl být předmětem zákona, také zveřejněn.
Při trestním podání jsem vycházel ze studie, kterou vypracoval Ing. Mojmír Kalný, CSc., jako vedoucí ekonomického oddělení České biskupské konference a sekretář její ekonomicko-právní komise. Z tohoto titulu se zúčastnil v 90. letech řady restitučních jednání mezi církvemi a vládou. Podle studie Ing. Kalného znamenal pro osud církevního majetku těžkou pohromu zákon č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy. Tento zákon byl přijat ústavodárným Národním shromážděním dne 11. července 1947 a způsob jeho realizace byl stanoven vládním nařízením číslo 194/1947 Sb. ze dne 12. listopadu 1947, o soupisu pozemkového majetku pro revizi první pozemkové reformy a o jejím vyznačení v pozemkových knihách. K soupisu a záboru tedy došlo těsně před únorem 1948.
Ze studie uvádím: Výměra církevních pozemků přihlášených k revizi první pozemkové reformy činila 77 207 hektarů v Čechách a 100 571 hektarů na Moravě, dohromady tedy 177 777 hektarů v českých zemích. Na Slovensku bylo přihlášeno k revizi 97 108 hektarů. V celém Československu bylo přihlášeno k revizi první pozemkové reformy 27 886 hektarů, z toho mělo být církevním vlastníkům ponecháno 5 203 hektarů, a to podle paragrafů 11 a 20 zákona. A 5 203 hektarů je výměra církevních pozemků, která církvi měla zůstat k 25. 2 1948 z revize pozemkové reformy. Domnívám se, že po revizi pozemkové reformy měly zůstat církvi pozemky ve výměře do 50 hektarů, celkovou rozlohu neznám, ale podle údaje ve studii by se mělo jednat cca o 80 tisíc hektarů, které byly zabaveny po roce 1948 podle zákona č. 46/1948 Sb., a to je tedy značný rozdíl oproti údajům podle návrhu zákona o majetkovém vyrovnání.
Považuji data uvedená ve studii za objektivní a potvrzená i dalšími odborníky. Připouštím ale, že církevními zástupci mohou být uváděny jiné údaje. Mělo by však býti zájmem poslanců jako zvolených zástupců občanů snažit se získat maximálně objektivní pohled na problematiku, která by přijetím navrženého zákona zavazovala další generace. Jistě vám neuniká z kontaktu s občany, že převážná většina - až 90 % - občanů je proti schválení zákona v navržené podobě, a proto by mělo být řešením vypsání referenda, kterým by byl obhajitelný další obrovský přesun majetku.
Snažím se o objektivní pohled. Proto jsem si prostudoval podkladové materiály k návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi dostupné na stránkách Ministerstva kultury ČR i na jiných místech na internetu a dovoluji si sdělit svoje postřehy. ***