(18.20 hodin)
(pokračuje Opálka)
Úrazové pojištění se tak v novém zákoně, který chce vláda zrušit, stalo pojištěním komplementárním k pojištění zdravotnímu, nemocenskému a důchodovému, jak poznamenal i pan ministr předkladatel. Posílily se tím naděje jistoty zaměstnanců, ale i zaměstnavatelů, kteří napřed předlohu kritizovali, dnes však kritizují současně navrhovaný stav. Zavedla se úrazová prevence, motivace, systém bonus a malus. Z pojištění zaměstnavatelů se přešlo na pojištění každého zaměstnance, pojištění mělo nově odrážet rizikovost převažující činnosti pojištěného, odškodnění nemělo překračovat čistý výdělek, aby se nespekulovalo, administrativní zátěž zaměstnavatelů se měla zjednodušit a podobně a podobně.
Nic z toho se však nerealizovalo. V čem byl tedy problém? Zavedení této transformace od privátu ke státu vyžadovalo jednorázově nové transformační náklady, finanční prostředky ze státního rozpočtu na zajištění prostor, techniky, programového vybavení i nového personálu České správy sociálního zabezpečení. A zejména dvě privátní pojišťovny by ztratily monopol na lukrativním produktu, to je paušální platbu z výběru za správu, tedy roční smluvní režii, dnes ve výši 800 mil. korun, což činí něco kolem 11,4 % z vybrané částky. 11,4 procenta! Česká správa sociálního zabezpečení nedosahuje v administraci ani 2 %. Začalo se však na neuvěřitelných 29,5 % z vybrané částky, avšak tento vysoký podíl byl postupně pod tlakem kritiky snižován až na oněch 11,4. Správa státem by byla v delším horizontu prokazatelně levnější. Některé odhady hovoří o pouhých 30 mil. korun ročně.
Ale jak víme, pravici je vlastní privatizace státní a veřejné správy, a tak současná vláda rozhodla o zrušení platného, ale stále neúčinného zákona, i o zamítnutí jeho novely připravované Ministerstvem práce a sociálních věcí. Přikázala proto nově Ministerstvu financí - už ne tedy Ministerstvu práce a sociálních věcí - připravit nový zákon, který má vejít v platnost od 1. ledna 2014, a pojištění má být postaveno definitivně čistě na komerčním základě. Náklady ze starého systému, tedy již přiznané nároky v celkové výši - zde se odhady různí - od 60 do 80 mld. korun, má snad až do roku 2057 hradit státní rozpočet, i když ti, kteří ten systém spravují, měli vysoké procentuální zisky, a státní rozpočet bude muset někde peníze najít. Příští rok a v dalších letech se odhaduje 2 až 3 mld. ročně tohoto historického deficitu, na který bude muset stát vybrat buď na daních, anebo snížit někde jinde své platby.
Vláda tedy zvolila druhou cestu ze dvou možností vyžadovaných Evropskou komisí, cestu plné komercionalizace, kde si každý zaměstnavatel zvolí svou privátní pojišťovnu. Tato varianta je méně příznivá jak pro zaměstnance, kteří budou spíše obětí, tak, jak čas ukáže, i pro zaměstnavatele. Předpokládá i spoustu soudních jednání. Vydělají na tom jen finanční instituce, které se budou předhánět v nabídkách levných, ale čím levnější, tím pro zaměstnance nevýhodných produktů. Podotýkám, že odborná veřejnost není této systémové změně nijak nakloněna, což prokázal i seminář, který byl uspořádán podvýborem našeho výboru na půdě Parlamentu. Návrh vládního řešení tedy nerespektuje protesty občanů, odborů, zaměstnanců a řady občanských sdružení. Nic nového.
Mě nejvíce zneklidňuje problematika objektivní odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. Dále, jak budou zajištěny jednotlivé fondy, kde se budou prostředky shromažďovat, protože vyplácet bude staré případy stát, nejenom shromažďovat, ale i zhodnocovat a kapitalizovat, často asi i mimo Českou republiku. Povinnosti státu se převádějí na soukromé společnosti, kompetence Ministerstva práce a sociálních věcí se převádí na Ministerstvo financí, Českou národní banku a kancelář pojistitelů. Chudáci postižení!
Konstatuji, že se odchylujeme od posledních evropských trendů i na úseku úrazového pojištění zaměstnanců. Nemohu tedy jinak, než navrhnout zamítnutí sněmovního tisku 689 již v prvém čtení.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: A teď jsem tady nejdřív měl faktickou přihlášku paní poslankyně Jitky Chalánkové. - Není to tak, tak si to vygumuji.
Pak se hlásil pan poslanec Michal Doktor řádně do rozpravy obecné. Takže prosím.
Poslanec Michal Doktor: Kolegové poslanci se ptají, jak dlouhé bude mé vystoupení před Poslaneckou sněmovnou. Můj příspěvek bude velmi krátký. V zásadě jsem se přihlásil do rozpravy, abych namítal - a lépe, spíše zopakoval panu předřečníkovi, panu poslanci Opálkovi, že pravice tedy alespoň v mém pohledu na svět nespatřuje současný systém jako ideál, a rozhodně bych si netroufal současný systém úrazového pojištění zaměstnanců označovat jako privatizaci veřejné služby. Já bych jej spíše označil za pseudoprivatizaci. Ve službě, jakkoliv vy ji považujete za veřejnou a já spíše za službu soukromou, přece nepanuje žádná soutěž. Současná cena za službu je naprosto vychýlená právě proto, že se o ni nikdy nesoutěžilo, a je určena v zásadě spíše na typ exkluzivní smlouvy.
Pokud bych měl znovu a znovu opakovat již několikrát mnou prezentovaný názor, pak bych současný systém okamžitě zrušil, samozřejmě v předvídatelných a dopočitatelných lhůtách, tak aby pro zaměstnavatele a zaměstnance takový jev nebyl překvapení, ale aby byl procesem dohledatelným v čase a nahrazeným jiným fungujícím systémem, a co nejdříve bych spustil plně komerční soutěž komerčních subjektů v oblasti pojištění úrazů zaměstnanců. Bude to systém, na který nepochybně nebudou zaměstnavatelů ani zaměstnanci doplácet. Nabízím zde obdobu povinného pojištění odpovědnosti za provoz motorových vozidel, kde přestože veškeré odhady říkaly, že pojištění neustále poroste, tak skutečné pojistné neustále padá dolů a systém si zatím se svou kapacitou vystačí. A tento systém může fungovat na úplně stejném základě.
Protestuji proti tomu, jak stávající, dodnes fungující systém funguje. Protestuji proti ceně, kterou stát za takovou službu vyplácí. Zároveň ale protestuji proti tomu, aby poslanec zvolený za KSČM popisoval a označoval tento systém za privatizaci veřejné služby, protože ničím takovým není, alespoň tak tedy nefunguje. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, takže to je pořád rozprava. Do ní se hlásí fakticky pan poslanec Opálka. Ale mohl i řádně. ***