(12.30 hodin)
(pokračuje Opálka)
Vzpomenu jen kauzu Enron, kterou - a to podtrhuji - velmi věrně ztvárnili ve stejnojmenné hře herci pražského Národního divadla a stále ji uvádějí úspěšně ve Stavovském divadle. Aniž bych jim chtěl dělat reklamu, doporučuji vám všem zhlédnutí tohoto představení. Takové ticho v průběhu obou dějství a spontánní závěrečný aplaus vypovídal nejen o uměleckých výkonech, ale o aktuálnosti obsahu. Aktuálnosti, o které viditelně diváky přesvědčil.
Zamyslíme-li se nad urputností, proč národní vlády, respektive mezinárodní finanční kapitál pomocí mezinárodních institucí, které ovládá, usiluje o vstup do důchodových systémů, je to celkem jasné. Nejde jen o neoliberální teorii. Jde o pohádkové zisky. Především neexistuje jiný obdobný produkt, který by zabezpečoval těmto finančním společnostem průběžně nové a nové smlouvy zajišťující 40 let pravidelné příjmy od milionů občanů, a to na celém světě. Přitom český stát bude dle zákona zajišťovat pro tento finanční kapitál, který z toho těží, a podotýkám, že za jeho aktivní účasti při legislativních procesech, právní prostředí, propagaci a reklamu a opíraje se o mezinárodní autority, například Mezinárodní měnový fond, Světovou banku, OECD, ale i o Evropskou komisi, bude doslova nahánět do systému vlastní občany. Navíc bude i financovat ze státního rozpočtu část režie, kterou by měli hradit tito správci. Jde o administraci výběru a distribuci peněz od lidí k těmto společnostem. Jen tyto náklady, jestli jsem správně četl důvodovou zprávu, v roce 2013 překročí částku 13 milionů korun. Další náklady ponese Česká národní banka, která je pověřena státním dohledem a pro tuto svou funkci musí vytvořit personální, technické a jiné zázemí.
A rizik je celá řada. Vzpomenu jen některá. Stát se zříká části zodpovědnosti i záruky za příjmy důchodců. Ne každý občan je však mentálně vybaven tak, aby se sám zodpovědně na stáří zajišťoval. Nesprávná rozhodnutí přivodí nespočet neštěstí a tragedií. Prohloubí se destabilizace důchodového účtu jako součást státního rozpočtu. Sníží se solidarita a zákonitě se tím zvýší počet chudých důchodců a nároky na podporu v hmotné nouzi. Klienti druhého pilíře již nebudou mít možnost z tohoto vystoupit, i když se prokáže, že je nebo se stal během času pro ně nevýhodným. Úložky v důchodovém spoření budou zhodnocovány či znehodnocovány inflací, výkyvy na finančních trzích a prosperitou či úpadkem právnických osob, jejichž cenné papíry budou správci důchodového spoření nakupovat a vlastnit.
Nemám problém s tím, když se občan, který má na odloženou spotřebu, dobrovolně jakkoli na důchod zabezpečuje, jestli to je druhý, třetí pilíř nebo činžák, to je jeho věc. Ale stát by měl garantovat každému - podtrhuji každému - kdo poctivě pracoval, solidní prožití stáří již z prvého pilíře. A vláda, která to neumí, ať raději rezignuje. Vlády mají společnost vést k prosperitě a ne jen registrovat odevzdaně problémy a škrtat. V České republice se však úloha státu v duchu neoliberálních koncepcí postupně a promyšleně omezuje a pro tento cíl se přijímají těžko zvrátitelné kroky. A to navzdory přáním široké veřejnosti.
Jedním z těchto kroků je i druhý pilíř. Nejlépe by bylo, kdyby občané vyhlásili druhému pilíř stoprocentní bojkot. Jako kdyby prostě neexistoval. Upozorňuji, že negativní ohlasy na něj zaznívají stále více i z odborných kruhů. A já opakovaně varuji před agresivní kampaní, kterou spustí nejen licencovaní správci, ale zejména agentury a jejich dealeři či vázaní zástupci, kteří budou chodit dům od domu a přesvědčovat za provize své rodinné příslušníky, známé, doporučené či náhodně vybrané občany. Jak to bude probíhat jsem se dozvěděl, když jsem v podstatě inkognito byl na jednom takovémto školení a náboru těchto dealerů.
Na řadě negativních příkladů třeba z nám blízkého a známého Slovenska je možné seriózně spoluobčany varovat. Zejména ty s nízkými příjmy. Bohatí si mohou nová rizika dovolit. Jejich majetkové portfolio je větší a rozloženo do různých segmentů. Některé s menším, některé s větším rizikem. Ovšem ti, kteří nemají žádné zásoby peněz, jsou na tom hůř.
Vláda vnímá v této oblasti i problémy s ústavními limity, a zřejmě i proto poskytuje předem Ústavnímu soudu ČR ve své obecné části důvodové zprávy svůj ústavní výklad. A tak si po předchozím rozhodnutí našeho Ústavního soudu o nezbytnosti zvýšení ekvivalence při výpočtu nových důchodových dávek, i když byly zavedeny stropy, nedělám žádné iluze o ochraně státního důchodového zabezpečení pro miliony občanů této ústavní instituce. Uvidíme, jak dlouhé prsty má finanční kapitál. Zda dokáže ovlivňovat jen národní vlády, anebo i ústavní soudy.
Většina občanů je totiž proti. Ale jejich vůle asi nebude směrodatná a negativní zkušenosti ze zahraničí jsou stále zamlčovány. My jsme odolali první vlně, na kterou naskočili Slováci, Maďaři, v pobaltských státech. Tam, kde už svoje negativní zkušenosti sečetli a upravují své kroky, v té době my na tu první vlnu teprve najíždíme. Moc jsme se nepoučili, jen s tím, že jsme snížili parametry, ale zadrápnutí je důležité, aby se tyto parametry mohly v budoucnu zase navyšovat.
Koalice asi tento zákon Parlamentem protlačí. Vyzývám tedy, tak jak jsem již poznamenal, občany České republiky k tomu, aby nový druhý pilíř reálně bojkotovali. Dnes je již dost veřejně přístupných odborných informací, které před spuštěním tohoto protežovaného ekvivalentního pilíře varují.
Závěrem mi nezbývá nic jiného, než předložit návrh k zamítnutí sněmovního tisku 692. A tak to učiním i u sněmovního tisku 693. Předpokládal jsem, že rozprava bude spojena, není tomu tak.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad opozice.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Zeptám se na další přihlášku do rozpravy v prvém čtení. Ministr financí Miroslav Kalousek má slovo. Prosím, pane ministře.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Dámy a pánové, po konzultaci s některými předsedy klubu si dovoluji navrhnout zkrácení lhůty na 25 dní, kdyby mezitím došlo ke změně názoru a bylo by to vetováno, tedy jako alternativu na 30 dní. ***