(15.10 hodin)
Poslanec Jiří Šlégr: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážený pane premiére, dámy a pánové, ačkoliv se jedná o naprosto klíčový materiál, vzniká tak trochu ilegálně, v utajení a bez širší diskuse s veřejností. Jedná se o materiál, který se týká budoucnosti strukturální politiky Evropské unie v České republice. Materiál, který definuje prioritní osy strukturální politiky Evropské unie v České republice na léta 2014 až 2020, počet operačních programů a jejich řídící orgány.
Je zřejmé, že ani samotná Nečasova vláda v tom zatím nemá jasno, a to proto, že už uplynul termín předložení definitivního návrhu tohoto plánu Evropské komisi. Podle dostupných informací Ministerstvo pro místní rozvoj navrhuje šest operačních programů, a to operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost řízený Ministerstvem průmyslu, operační program Páteřní infrastruktura řízený Ministerstvem dopravy, operační program Zaměstnanost a vzdělávání řízený Ministerstvem práce, Integrovaný regionální operační program řízený MMR, operační program Praha - pól růstu ČR řízený hlavním městem Praha, operační program Technická pomoc řízený MMR. Z toho je zřejmé, že minimálně část vlády již nepočítá s programy, jako je dosavadní operační program Životní prostředí či samostatný operační program Výzkum a (vývoj pro) inovace.
Chápu snahu o racionalizaci systému operačních programů. Jsem rád, že sama ODS, jejíž hejtmani v roce 2006 prosazovali co největší počet regionálních operačních programů, se dnes poučila a prosazuje naprostý opak. Chci věřit, že to není jen proto, že nemá dnes ani jednoho hejtmana i malou šanci na změnu tohoto stavu. Na druhou stranu, a to je můj dotaz na pana premiéra, jsem přesvědčen o tom, že není možné rezignovat na samostatný operační program pro výzkum a inovace. To by byl jasný signál vědecké veřejnosti i Evropské unii, že jsme rezignovali na prioritu vzdělanostní společnosti postavené na školství a inovacích. To považuji za nebezpečné a nesmyslné zároveň.
Vážený pane premiére, děkuji vám za odpověď.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Prosím pana předsedu vlády o odpověď na tuto interpelaci.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já bych chtěl poděkovat za to, že se vede tato podle mého názoru věcná debata o struktuře dalšího programovacího období včetně struktury jednotlivých operačních programů...
(Ozývá se řeč z galerie vyhrazené sdělovacím prostředkům.) Já mám času dost. My jsme tady v práci, pane redaktore. (Odezva z balkonu.) Dobře, děkuji. Je to od vás laskavé. (Úsměv v sále.)
Omlouvám se panu poslanci Šlégrovi, již se vracím zpátky k operačním programům.
Znamená to, že je potřeba tyto věci velmi pečlivě diskutovat. Já jsem tady již v jedné ze svých předcházejících odpovědí upozornil na takovou tu tendenci jistého resortismu, tzn. snahu každého významného ministerstva být řídicím orgánem vlastního operačního programu. Ve chvíli, kdy není zřízen zvláštní operační program právě v té oblasti, tak to bývá vydáváno za to, že je to znakem nějaké nedostatečné pozornosti, kterou stát dané oblasti věnuje. Chtěl bych ale také připomenout, že je tady možné použít podstatně flexibilnější řešení spočívající v tom, že v rámci jednotlivých operačních programů je možné stanovovat prioritní osy a že také jednotlivé orgány veřejné správy mohou vystupovat nejen jako řídicí orgány, ale i jako tzv. zprostředkující orgány. Dokonce se ukazuje, že čím nižší je počet jednotlivých operačních programů, tím flexibilněji to v průběhu programovacího období, které je sedmileté, umožňuje státu přesměrovávat jednotlivé finanční toky.
Všimněme si teď v této situaci, ve které jsme aktuálně, že některé operační programy čerpají poměrně solidně, některé čerpají hůře a v některých případech je v podstatě nemožné přesměrovat prostředky z jednoho operačního programu do jiného, kde bychom ty prostředky potřebovali, zatímco když je vytvořen systém menšího počtu operačních programů třeba s větším počtem prioritních os, tak přeskládání, realokace, finančních zdrojů v rámci operačního programu z jedné prioritní osy na jinou je podstatně administrativně, ale i negociačně s Evropskou komisí jednodušší než přehození, realokace, peněz z jednoho operačního programu na druhý. Navíc za situace, kdy stávající legislativa bude změněna a kdy bude možné např. v rámci jednoho operačního programu čerpat finanční prostředky současně např. z Evropského sociálního fondu a z Evropského fondu regionálního rozvoje.
Takže tato věc je diskutována a já to říkám velmi otevřeně. Vláda nemá v tuto chvíli stanovisko z hlediska pevné struktury. Má pouze jednoznačnou tendenci, jakousi strategii, tzn. jít do menšího počtu operačních programů, použít spíše systém založený na větším počtu prioritních os, použít i systém možná zprostředkujících subjektů šířeji, než je používán dnes. Zvažujeme dokonce, zda je vhodné, aby v případě každého operačního programu to bylo pouze jedno ministerstvo, které je řídicím orgánem. A samozřejmě se bavíme i o regionálních programech, kde, znovu opakuji, v tom prvním období po vstupu do Evropské unie 2004 až 2006 se nikdo nedivil, že byl jeden společný regionální program. Ano, připouštím, bylo to věcí politického rozhodnutí. Já ho nepovažuji za příliš dobré. Jsem přesvědčen, že i u regionálních operačních programů má dojít k razantnímu zúžení vzhledem k jejich cíli. Jestliže totiž definujeme stejné cíle regionálních operačních programů, je zbytečnou administrativní zátěží zvyšující i náklady provozovat pro stejné cíle několik operačních programů. To se nám mimochodem nepodařilo pouze na úrovni ROPů, ale na úrovni i celé řady celostátních programů. Já si dodnes vzpomínám na konfliktní mezní linie, které jsme vedli při negociaci některých operačních programů z Evropského sociálního fondu. To znamená najít jasně definovanou hranici mezi dnešním operačním programem Lidské zdroje a zaměstnanost a Vzděláním ke konkurenceschopnosti, nebo naopak mezi dvěma programy, které obsahují ve svém jádru i prostředky na inovace, tzn. programy, které jsou řízeny z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a také z Ministerstva průmyslu a obchodu.
Čili debata ve vládě je vedena, je vedena velmi intenzivně. Víme, že to již nelze natahovat donekonečna. Na druhou stranu zbrklé rozhodnutí v tomto není na místě. Samozřejmě tato debata bude potom vedena i na parlamentní úrovni. A nepochybuji, že ať vláda rozhodne jakkoli, bude opozicí podrobena zdrcující kritice.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla odpověď pro pana poslance Šlégra. Prosím, pan kolega má možnost vznést samozřejmě doplňující dotaz.
Poslanec Jiří Šlégr: Ještě jednou děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážený pane premiére, dámy a pánové, jestliže je tomu tak, jak pan premiér říká, tak by mě ještě zajímalo, jakou částku by považoval pan premiér za úspěch vyjednat pro léta 2014 až 2020 pro Českou republiku. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Doplňující dotaz byl vznesen. Pan předseda vlády tedy má prostor pro odpověď.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, začnu možná kacířskou tezí. Já si nejsem úplně jist, zda boj za co nejvyšší objem prostředků z evropských fondů je to správné a zdravé, co děláme pro Českou republiku a její veřejné rozpočty. To není žádný ideologický postoj, to chci zdůraznit. To je docela racionální konstatování. Protože ať se nám to líbí, nebo ne, z evropských fondů většina toho, co nám přiteče, jsou prostředky, na které jsme si nevydělali. Jsou to prostředky, které dostáváme navíc.
Jinými slovy, i evropské fondy svým způsobem přispívají k tomu, jako kdybychom pomyslně žili nad poměry. Představme si situaci kohokoli z nás, kdo by vydělával nějaké příjmy, žil svou životní úroveň podle těch příjmů, které vydělává, když by mu teď najednou nějaký bohatší příbuzný začal dotovat jeho výplatu nějakým pravidelným měsíčním příspěvkem, nějakou apanáží. Samozřejmě každý si na to hned zvykne a začne žít na jaksi o chloupek vyšší životní úrovni, než na jakou si v tu chvíli skutečně reálně sám vydělá. ***