(16.30 hodin)
(pokračuje Chaloupka)
Při podání vysvětlení na oddělení policie v Brně, na které jsem byl pozván jako poslední ze zúčastněných, jsem se vyšetřujícího policisty zeptal na jeho názor. Řekl mi: "Nic tam nevidím, asi to zavřu a odložím." Protože jsem neobdržel žádné vyrozumění, zavolal jsem po několika měsících na policii, abych se zeptal, v jaké fázi případ je. Zmíněný policista mi řekl, že bude vyslýchat všechny znovu, a tak jsme se opět setkali na policii v Hodoníně. Tam mi na můj dotaz o pokračování vyšetřování řekl: "Kdybyste byl běžný občan, už by to bylo odloženo, ale jste veřejná osoba, a tak se to musí prošetřit znovu." To bylo někdy v druhé polovině roku 2011.
V dubnu 2012, tedy 12 měsíců po podání trestního oznámení panem Vařejkou, policie požádala Sněmovnu o mé vydání - po dvanácti měsících, dámy a pánové! - s jinou klasifikací provinění, kdy mne policie obvinila z trestného činu přebírání úplatku, tedy z jiného činu, než ze kterého mne obvinil pan Vařejka.
Na konec se vás, dámy a pánové, zeptám, k čemu má sloužit imunita. Jistě ne proto, aby poslanec mohl řídit pod vlivem alkoholu, krást či podvádět. Domnívám se, že je to především k ochraně v ten moment, kdy není jasné, zda zákonodárce vůbec něco spáchal, a vzniká zde tedy podezření, že by se mu nedostalo spravedlivého a objektivního soudu jako běžnému občanovi. Ze všech zde zmíněných faktů se mohu vážně domnívat, že bych nebyl objektivně souzen. V tomto ohledu se odvolávám na podstatu imunity, která zde před více než stoletím vznikla jako garance zajištění nezávislosti rozhodování a práce zákonodárce, a mám důvodné podezření, že právě toto někomu na poslanci Chaloupkovi vadí.
Prohlašuji, že jsem nevinen, a žádám vás, abyste se pokusili představit si, jak byste se cítili vy sami, pokud byste čelili stejné snaze od někoho jiného, snaze cíleně vás zneužít a pošpinit. Prosím, zvažujte všechny argumenty, odmyslete velkou politiku a nahlédněte na celou situaci jako nezaujatý člověk. Žádám vás s veškerou vážností, abyste hlasovali proti mému vydání. (Potlesk poslanců VV.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak. Já tedy nemám do rozpravy v této chvíli žádnou další přihlášku - do obecné rozpravy tedy. To znamená, já se ptám, jestli někdo do obecné rozpravy má nějaké vystoupení. Pokud ne, tak budeme moci obecnou rozpravu ukončit, a já bych tedy otevřel rozpravu podrobnou, do které mám jednoho přihlášeného - poslance Bohuslava Sobotku. Takže ho poprosím jako předsedu výboru. Prosím, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vážená vládo, dovoluji si odkázat na usnesení číslo 116, které přijal mandátový a imunitní výbor, které vám bylo rozdáno a v němž je tedy předložen základní návrh usnesení Poslanecké sněmovny, ke kterému by se Poslanecká sněmovna měla vyjádřit. Je tedy zde navrženo, aby Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s trestním stíháním Otto Chaloupky, a odkazuji tedy na písemné vyhotovení příslušného usnesení mandátového a imunitního výboru. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Zřejmě v podrobné už žádný další návrh nezazní, takže můžeme i podrobnou rozpravu pomalu ukončit. Tady samozřejmě ještě je prostor pro závěrečné slovo předsedy výboru, ale záleží na něm. (Nepřeje si vystoupit.) Už není třeba závěrečné slovo. Text usnesení jsme slyšeli. Takže vlastně už zbývá jediná věc - hlasovat o návrhu usnesení tak, jak nám byl přečten, a asi ho není třeba... (Poslanci z pléna avizují, že si přejí odhlásit.) Aha, to byla jenom žádost, takže vás odhlašuji všechny a prosím tedy všechny, aby se znovu přihlásili. A snad už tedy všichni, kdo chtěli, se dostavili do sněmovny a můžeme hlasovat. Pan poslanec Radim Fiala tady na mě bliká, ale není to tak. Takže to smažu. Dobře.
Budeme hlasovat o návrhu usnesení, který byl přečten předsedou výboru.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, přijmout tento návrh usnesení, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 82, přihlášeno je 154, pro hlasovalo 94, proti 37, takže návrh usnesení byl přijat. Můžeme ukončit projednávání bodu číslo 117.
Dalším bodem programu je bod číslo
37.
Návrh poslanců Bohuslava Sobotky, Jeronýma Tejce, Františka Bublana
a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 143/1992 Sb.,
o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých
dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 602/ - prvé čtení
Stanovisko vlády máme jako tisk 602/1. Protože jsme v prvém čtení, prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl poslanec Bohuslav Sobotka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, dovolte mi, abych stručně okomentoval návrh skupiny poslanců na vydání zákona, kterým se mění zákon číslo 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů.
Tento návrh zákona reaguje na situaci, která nastala v odměňování ve státní správě v ČR poté, kdy současná vláda rozvolnila podmínky pro tarifní odměňování. Výsledkem rozvolnění těchto podmínek bylo jednak tedy masové propouštění ve státní správě v důsledku škrtů, ke kterým došlo ve státním rozpočtu v uplynulých letech, ale důsledkem tohoto rozvolnění byla také celá řada excesů, které se týkaly odměňování vrcholných manažerů ve státní správě. My jsme v uplynulých měsících byli konfrontováni s celou řadou afér, které se týkaly zcela nepřiměřených odměn, které byly poskytovány zejména členům managementů jednotlivých centrálních státních úřadů. Jednalo se o náměstky, jednalo se o poradce ministrů, jednalo se o spolupracovníky šéfů ústředních orgánů státní správy a odměny, které byly vypláceny a které byly oprávněně kritizovány ze strany veřejnosti, podle mého názoru překročily veškerou myslitelnou únosnou mez. V situaci, kdy řada zaměstnanců musela ze státní správy odejít, v situaci, kdy se řadě zaměstnanců snižovaly platy, tak současně byli konfrontováni s informacemi o tom, jaké masivní odměny se vyplácely, ať už to bylo Ministerstvo školství, nebo to bylo Ministerstvo dopravy, Ministerstvo vnitra nebo třeba Ministerstvo práce a sociálních věcí.
My se domníváme, že by bylo rozumné, aby zde v zákoně existoval limit, který by omezoval maximální výši takto jednorázově vyplácených odměn ve státní správě tak, aby nemohlo docházet ke zneužívání možnosti ministrů nebo vrcholných představitelů státní správy rozhodovat o použití mzdových fondů a rozdělovat mzdové fondy bez toho, aniž by byla použita jakákoliv kritéria, bez toho, aniž by byla jakákoliv jasná vazba na výkony pro stát na výkony ve veřejné správě, a bez toho, aniž by tady existoval jakýkoliv limit. Navrhujeme proto jednoduchou úpravu, která by stanovila, pokud jde o výši odměn těch zaměstnanců, kteří jsou odměňováni platovým tarifem, aby celková výše odměny v jejím souhrnu v jednotlivém kalendářním roce nemohla přesáhnout šestinásobek platového tarifu zaměstnance. Současně také navrhujeme, aby byla omezena celková výše takzvané cílové odměny, a tady náš návrh spočívá v tom, že navrhujeme limit 1,5násobek příslušného platového tarifu zaměstnance, pokud jde o cílové odměny.***