(15.30 hodin)
(pokračuje Hamáček)
Toto zběžné hodnocení angažovanosti mezinárodních sil v Afghánistánu je nejen úzce spojeno s účelem a smyslem předkládaného dokumentu, ale také se dotýká budoucího nasazení našich vojáků v zahraničních misích za horizontem roku 2014. My totiž do budoucna budeme muset mnohem více zvažovat, jak, kde a za jakých podmínek budeme moci nasadit naše vojáky, ve světle čím dál více omezených zdrojů a schopností - o tom tady mluvili moji předřečníci. To je bohužel realita, do které naše ozbrojené síly přivedla i současná vláda svou politikou plošných a často nerozvážných škrtů. Tady prostě platí ten argument, že Armáda České republiky je nastavena na rozpočet 50 mld., a pokud má k dispozici méně, tak jenom projídá svoji budoucnost, resp. není schopna plnit ani základní funkce, mezi které patří i reprodukce majetku, techniky a schopností.
Já jsem přesvědčen, že do budoucna budeme v případě rozhodování o vyslání našich vojáků do zahraničí muset věnovat zvýšenou pozornost dvěma hlediskům.
Za prvé musíme velmi dobře zvažovat veškeré faktory a vlivy při plánování budoucího angažmá české armády v zahraničí. Nasazení našich vojáků už z podstaty věci bude součástí nějakého širšího mezinárodního úsilí, a proto bude velmi pečlivě potřeba definovat jak konkrétní cíle, tak postupy a mechanismy jejich naplňování, ale také postup ukončení této mise, jakéhosi exit strategy v případě, že některé z klíčových komponentů a argumentů, proč tam ty vojáky posíláme, nebude naplněn. Tím kritériem nesmí být jenom a pouze naše spojenecké závazky, ale také adekvátní vyhodnocení toho, jak se ta či ona zahraniční mise vztahuje k našim národním zájmům. Je evidentní, že naši vojáci budou muset jít do akce s jasným a nezpochybnitelným mandátem. Oni totiž mají právo nejen znát důvody pro své nasazení, ale také přesné cíle a způsob jejich naplňování. Komplexní zahraniční mise si v budoucnu asi velmi těžko budou moci dovolit nejistotu, která by pramenila z absence těch předpokladů, o kterých jsem mluvil.
Za druhé se dá do budoucna očekávat, že čeští vojáci budou čím dál tím více působit v misích složených z vojáků z mnohem širšího uskupení států mimo euroatlantický prostor. To si podle mého názoru vyžádá nejen jasně definovaný mandát, nejlépe prostřednictvím mezinárodní shody v podobě rezoluce Rady bezpečnosti OSN, ale také schopnosti našich vojáků kooperovat s jednotlivými vojenskými kontingenty z armád nečlenských států Aliance.
Já bych rád proto využil tuto příležitost a vyzval vládu k zahájení širší debaty o podmínkách a obecných politicko-strategických parametrech pro případné nasazení našich vojáků v zahraničních misích. Jsem přesvědčen, že diskuse na toto palčivé téma by měla probíhat nejen s aktivním zapojením opozice, ale také odborné a široké veřejnosti.
Závěrem mi dovolte říci, že jsem přesvědčen, že ve vztahu k afghánské misi musí platit jedno: společně jsme přišli a společně odcházíme. Jsem rád, že materiál, který nám je předložen, toto reflektuje. Je to důstojný způsob ukončení našeho angažmá v této velmi těžce zkoušené zemi, je to způsob, který naše angažmá ukončí v souladu a ve shodě se spojenci, a je to tak dobře. Já proto tento materiál podpořím. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pan poslanec Antonín Seďa má slovo. Poté je přihlášen pan poslanec Jiří Paroubek.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, paní předsedkyně. Vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, vláda po projednání ve výboru pro obranu předkládá návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v letech 2013 a 2014 s výhledem na rok 2015.
Své vystoupení bych rozdělil na dvě části, ve kterých se zaměřím zejména na misi ISAF v Afghánistánu a výstavbu sil rychlé reakce NATO. V té první bych se vyjádřil ke strategii působení České republiky v Afghánistánu do roku 2014 v obecné rovině, v té druhé si dovolím pár poznámek ke konkrétnímu návrhu.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, možná si vzpomenete na má vystoupení v minulosti, kde jsem ještě před rokem 2010 zdůrazňoval nutnost zvýšit posilování výcvikových aktivit afghánských národních bezpečnostních sil a apeloval jsem na zvýšení aktivit na rekonstrukční rozvojové aktivity. Jsem rád, že současné pilíře zapojení naší země v Afghánistánu reagovaly na moje připomínky, zejména v oblasti rekonstrukčních a rozvojových aktivit v provinčním rekonstrukčním týmu Lógar a v posilování výcviku v rámci operačního poradního a styčného týmu a v národním výcvikovém centru policie.
Vítám zapojení České rozvojové agentury do procesu monitoringu a vyhodnocování rozvojových projektů provinčního rekonstrukčního týmu. Pouze nerozumím tomu, že vláda nepředpokládá provádět rozvojovou činnost v provincii Lógar po roce 2014, a to přesto, že i po ukončení činnosti provinčního rekonstrukčního týmu bude v této provincii působit druhý vojenský poradní tým. Tohle bych potřeboval vysvětlit.
Podporuji postupné navyšování finančních prostředků na pomoc až na 21 mil. Kč v příštím roce. Přesto se domnívám, že další finanční prostředky určené na podporu projektu nevládních organizací neodpovídají významu této pomoci.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, v roce 2011 byl zahájen proces postupného předávání odpovědnosti za bezpečnost afghánské straně na základě společného rámce, který byl přijat v roce 2010 v Kábulu. K tomu je nutno vybudovat a vycvičit cílový počet afghánských bezpečnostních sil v počtu 352 tis. osob, z toho počtu 190 tis. příslušníků afghánské národní armády a 157 tis. příslušníků afghánské národní policie. V současné době schází téměř ještě 20 tis. osob. Základním problémem bude udržitelnost těchto sil zejména z pohledu zajištění nákladů na jejich činnost. Pokud jsou odhadovány tyto náklady ve výši 4 mld. amerických dolarů ročně, pak Afghánci mohou poskytnout pouze čtvrtinu této částky.
Dalším problémem je nutná transformace mise ISAF po roce 2014 na misi podpůrnou a monitorovací, jejíž časové působení je odhadováno až do roku 2025.
Vážení zákonodárci, návrh působení sil a prostředků v roce 2013 počítá pro misi ISAF s počtem do 539 osob pro první čtvrtletí, s poklesem na konci roku na 354 osob. V roce 2014 do 340 osob v prvním čtvrtletí a s poklesem na konci roku na 166 osob. Náklady na tyto mise jsou vyčísleny na 1,6 mld. v roce 2013 a 1,3 mld. v roce následujícím. Osobně jsem přesvědčen, že s ohledem na naši ekonomickou situaci a na velikost naší armády se za náš podíl v misi ISAF nemusíme vůbec stydět. Na jednoho českého vojáka v lednu tohoto roku připadalo méně než 17 tis. občanů České republiky, což odpovídá účasti Poláků či Italů. Máme větší zapojení než Řekové, Němci, Francouzi, Maďaři či Belgičané. Je otázkou, zda bychom neměli navrhované počty našich vojáků ještě více snížit, a to zejména s ohledem na tíživou finanční situaci v české armádě a s ohledem na plánované ukončení činnosti provinčního rekonstrukčního týmu.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, ještě mi dovolte poznámku týkající se Sil rychlé reakce NATO. Pro rotaci NRF 2013 se navrhuje vyčlenit do 766 osob. Toto úkolové uskupení bude složeno z různorodých kontingentů, jednotek či skupin příslušníků naší armády a v případě nasazení jsou odhadovány potřebné finanční prostředky až na 2 mld. Kč. V roce 2014 mohou náklady dosáhnout 767 mil., pokud budou síly s účastí do 302 osob nasazeny. Všichni víme, že se zhoršuje bezpečnostní situace v řadě zemí, kde již jednotky či pozorovatelé NATO působí. Předpokládám, že tyto finanční prostředky v případě nasazení nepůjdou z rozpočtu kapitoly 307, ale z rozpočtové rezervy státního rozpočtu.
Poslední poznámka se týká výhledu na rok 2015. I když připustím, že v současné době není jasné, jak bude vypadat podpůrná monitorovací mise v Afghánistánu, přesto předpokládaných 150 osob se mi jeví jako vysoký počet. Zároveň vláda plánuje pro tento rok a pro rotaci Sil rychlé reakce vyčlenit do 1541 osob. Mohu rozumět tomu, že armáda hodlá zvýšeným výcvikem svých jednotek zachovat schopnosti naší armády, ale přesto se mi jeví tento závazek jako příliš ambiciózní.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, Armáda České republiky je v současné době v dobré kondici, ať už se jedná o kvalitu personálu, či výzbroje. Mimochodem, je to právě dáno dlouholetým zapojením českých vojáků v zahraničních misích, zejména v misi ISAF. Ovšem na druhou stranu je rozpočet stále krácen a již dnes existuje oprávněná obava o udržitelnosti počtu a schopnosti naší armády, a to hned v blízké budoucnosti.***