(10.30 hodin)
(pokračuje Emmerová)
Představuje to skutečnost, že dosavadní personální složení těchto zařízení, rozumí se kojeneckých ústavů a dětských domovů, nelze redukovat a nezdravě modifikovat. Patří tam jak zdravotnický personál, tak samozřejmě sociální personál, pedagogové atd., a pokus o přesun kojeneckých ústavů z režie Ministerstva zdravotnictví do gesce Ministerstva práce a sociálních věcí s výrazně modifikovaným a nevyhovujícím režimem zhruba před rokem svědčí o tom, s prominutím, že autoři tehdejšího pozměňovacího návrhu neznají, jaký typ péče těmto dětem bezvýhradně náleží. Bez konzultace s uváděnými odborníky se to dozvědí těžko.
Je pozoruhodné, že v této normě se zavádí i valorizace příjmů zatím neexistujících pěstounů, zatímco důchodcům ji hodláme zkrátit. I toto považuji za významnou diskrepanci v přístupech současné vlády.
O velkém množství pozměňovacích návrhů jsem se zmínila a ještě chci dodat, že norma není doplňována nutnými metodickými postupy a vyhláškami, takže výběr, vzdělávání a kontrolování pěstounů je zatím ve hvězdách. Zatímco nyní může kontrolu provádět pan ombudsman v ústavních zařízeních, kontrolovat pěstounskou péči bude velmi problematické.
Závěrem chci tedy navrhnout vrátit výboru k novému projednání s tím, že budou přizváni ke spolupráci odborníci z praxe, Společnost pro sociální pediatrii, zástupci Ministerstva školství a Ministerstva zdravotnictví. Děkuji za podporu. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, paní poslankyně. Zvu k mikrofonu paní poslankyni Danu Váhalovou, která je v této chvíli předposlední přihlášenou do obecné rozpravy.
Poslankyně Dana Váhalová: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vítám myšlenku a kroky, které povedou k tomu, aby co nejméně dětí skončilo v ústavech. Jsem však přesvědčena, že taková zásadní změna má být tvořena i prosazena na základě celospolečenské shody a má být výsledkem kompromisu zúčastněných stran. Stejně tak jsem přesvědčena, že v první řadě by měl být vypracován zákon na podporu rodiny. Pokud nebude prorodinná politika jenom na papíře, ale bude patřit v České republice skutečně mezi priority, nebudeme se tu muset přít o bytí či nebytí ústavů, o to, zda máme a budeme mít dostatečný počet pěstounů, kdo a jak je bude vybírat, školit, a zda jsou a proč mezi pěstouny a pěstouny příbuznými rozdíly.
Chceme skutečně řešit problém? Tak si odpovězme na otázku: Co je vlastně tím problémem? Je to existence ústavů? Je to nedostatek pěstounů, nebo je to ohrožená a nefunkční rodina? A proč? Ve velké části evropských zemí je na prvním místě věnována pozornost poskytování pomoci rodinám.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. Poslední přihlášenou do obecné rozpravy je paní poslankyně Jana Drastichová. Upozorňuji, že poté, co obecná rozprava skončí, nás čeká hlasování o procedurálním návrhu na vrácení zákona k novému projednání. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Jana Drastichová: Děkuji, paní místopředsedkyně, za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, ráda bych zde představila a věcně vyargumentovala svůj postoj k vládnímu návrhu zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.
Úvodem bych ráda poznamenala, že základní myšlenka je správná, je však třeba mít na paměti, že změny nesmí být na úkor stávající péče, která je již nastavena a běží desítky let. Domnívám se, že je třeba, aby lhůty pro umístění dětí stanovoval soud, nikoliv zákon, neboť v návrhu stanovené lhůty jsou kontraproduktivní. Jsou děti, které potřebují ústavní péči dva měsíce, ale jsou takové, které potřebují i tři roky.
Pro názornost uvedu praktický příklad, který se stal v Brně v loňském roce, kde v případu týraného dítěte uložil soud ústavní péči. V daném ústavu sociální pracovnice vyhodnotily, že pro dané dítě bude ke zlepšení jeho psychického stavu vhodnější umístění do přechodné péče některého z klokánků. Soud se s tímto návrhem ztotožnil. Díky obětavé práci tety v klokánku se psychický stav dítěte stabilizoval v průběhu několika měsíců natolik, že mohlo být předáno do pěstounské péče. Jiné dítě by však pro zlepšení psychického stavu mohlo potřebovat delší dobu. Pokud by tato doba byla delší než jeden rok, byl by zákon porušen.
Je nelogické stanovovat zákonné lhůty, jak dlouho má být dítě v ústavu, neboť prvotní snahou tohoto zákona je, aby soud posoudil každý případ individuálně a zvolil nejlepší řešení pro konkrétní dítě. Ano, je i možnost psychického posunu dětí i v pěstounské péči, ale existuje i riziko, že tomu tak nebude. Z tohoto důvodu je třeba tuto problematiku svěřit k individuálnímu posouzení v zájmu dítěte prostřednictvím soudu než hrubé ustanovení zákona.
Velkou otázkou je i financování navržených změn. Současný stav systému sociálních pracovníků je poddimenzován o 32 %, to znamená, že nám chybí přes 200 sociálních pracovnic. Přijmeme-li tento návrh zákona, pak se několikanásobně zvýší administrativní činnost sociálních pracovnic a ty nebudou již nadále schopny vykonávat vlastní sociální práci a práci v terénu. Jen ke stabilizaci stávajícího deficitu sociálních pracovníků v platném zákoně by MPSV muselo uvolnit přes 150 mil. každý rok. Tato částka nezahrnuje další výdaje vyplývající z vládního návrhu tohoto zákona. Nemáme tedy plnou jistotu, že Ministerstvo práce a sociálních věcí uvolní na tuto problematiku finanční prostředky. Proto se v pozměňovacích návrzích věnujeme odstranění přebytečné administrativy. Je třeba podpořit takové kroky, které zvýší kvalitu péče o dítě, nikoliv zahltí sociální pracovnice administrativou.
V pozměňovacím návrhu mém a mých kolegů rovněž navrhujeme zachovat ohlašovací povinnost zdravotních zařízení úřadům obcí s rozšířenou působností hlásit úrazy, které neodpovídají zranění dítěte. Předpokládáme, že vyškrtnutí tohoto odstavce vzniklo pouhým nedorozuměním, ale vnímáme je jako zásadní z pohledu ochrany dítěte.
Předkládáme pozměňovací návrhy, jejichž cílem je změkčení zákonných norem a časových lhůt především kvůli individualitě každého dítěte. Smyslem tohoto zákona není omezení ústavů, ale nabídnout těmto ústavům alternativní možnost.
V podrobné rozpravě se pak k našemu pozměňovacímu návrhu přihlásím. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, paní poslankyně. O slovo se hlásí ministr zdravotnictví pan Leoš Heger. To je poslední dosud přihlášený v obecné rozpravě. Poté nás čeká závěrečné slovo pana ministra Drábka.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, já bych si na závěr obecné rozpravy k této problematice dovolil vyslovit poděkování Ministerstvu práce a sociálních věcí, panu poslanci Čechlovskému, že zvedli tuto problematiku a velmi zevrubně se jí zabývali a donutili i celou Poslaneckou sněmovnu, aby se jí mimořádně věnovala, protože to je opravdu problematika vážná.
Naše drobná změna, kterou budu navrhovat v už anoncovaném pozměňovacím návrhu ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu, se týká opravdu jenom kojeneckých ústavů a možnosti poskytovat služby ve smyslu zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Tak jak pan poslanec Čechlovský tady vyjmenoval všechny nezbytné kroky, které musí Ministerstvo zdravotnictví zařídit pro to, aby to fungovalo, tak ho ujišťuji, že budeme s Ministerstvem práce a sociálních věcí na těchto důležitých detailech pečlivě spolupracovat.
Vyslovil bych tím i velké uznání celému komplexu péče o děti, který vedl k tomu, že se u nás postupně vyvinul neobvyklý obor sociální pediatrie, který zde již byl zmíněn. Tento obor znamená obrovský potenciál v péči i v její další humanizaci a je potřeba, aby tento potenciál nepřišel vniveč pod dojmem, že se zde jedná o zbytečnou medicinalizaci problému, kterou je samozřejmě potřeba potlačovat, ale na druhou stranu je potřeba tomuto oboru ponechat další plný rozvoj celé sociální problematiky a její předání do plné péče Ministerstva práce a sociálních věcí v budoucnosti. Děkuji. ***