(15.30 hodin)
(pokračuje Nečas)
Tedy ty případy, o kterých vy jste mluvil a které jsou bezesporu citlivé a hodné zvláštního zřetele, lze v rámci stávající legislativy řešit postupem, který jsem právě před chvílí popsal, s tím, že samozřejmě žádný soudný člověk se nevyhýbá kritickému zhodnocení praxe a my ani případným úpravám legislativy.
Úprava vycházek reaguje zejména na podněty zaměstnavatelů, kdy ošetřující lékaři v řadě případů povolovali vycházky v rozsahu více než osm hodin denně či bez omezení, to je 24 hodin denně, a zaměstnavatelé nemohli využít své oprávnění provést kontrolu, zda se pojištěnec v době dočasné pracovní neschopnosti zdržuje v místě pobytu a dodržuje rozsah a dobu povolených vycházek. Současně se reagovalo i na zkušenosti s tím, že ošetřující lékaři často povolovali vycházky dočasně práceneschopným pojištěncům v neúměrně širokém časovém rozsahu nebo ve večerních a nočních hodinách.
Ministerstvo při stanovení rozsahu a doby vycházek využilo poznatky z konzultací se zástupci řady odborných lékařských společností České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, že neúměrně široký rozsah vycházek včetně aktivit během nich vykonávaných nebo vycházky povolované ve večerních a nočních hodinách nepřispívají k obnovení pracovní schopnosti a vzbuzují pochybnosti o biologické důvodnosti dočasné pracovní neschopnosti. Součástí režimu dočasně práceneschopného pojištěnce je v rámci léčebného režimu také klidový režim, který přispívá k obnovení pracovní schopnosti. Vycházky v rozsahu do šesti hodin denně v době od 7 do 19 hodin se jeví jako vyhovující z hlediska zdravotního ve vztahu k obnovování pracovní schopnosti i k zajištění nezbytných sociálních aktivit a potřeb pojištěnce v průběhu dočasné pracovní neschopnosti.
Upravený rozsah a dobu vycházek lze tedy považovat za potřebnou a důvodnou. Sjednocuje postup ošetřujících lékařů, je dostatečně individuální ve vztahu ke zdravotnímu stavu a potřebám práceneschopných pojištěnců, ale také respektuje oprávněné zájmy zaměstnavatelů a orgánů nemocenského pojištění při účelném vynakládání nemocenského a umožňuje také řešit některé specifické případy postupem, který jsem před chvílí popsal.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu předsedovi vlády za tuto odpověď. Pan kolega Vandas může vznést doplňující dotaz. Prosím.
Poslanec Jaroslav Vandas: Vážený pane premiére, při kontrolách v roce 2010 byla ze 175 tis. kontrol zaznamenána pouze dvě procenta případů porušení léčebného režimu. Je vidět, že lidé jsou poctiví a není třeba jim komplikovat život. To jsem použil z jednoho vašeho rozhovoru, kdy jste to řekl v úplně jiné souvislosti. Chci jenom tady uvést příklad. Mluvil jsem o onkologických pacientech. Onkologický pacient chodí na chemoterapii a v podstatě, když je mu přes den špatně, tak by se rád večer prošel a 19. hodina, tak jak je to teď v zákoně, je nepřekročitelná. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Ano, tak to byl doplňující dotaz, nebo spíš rozvedení první myšlenky. Prosím tedy pana předsedu o reakci na tato slova.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, páni poslanci, chci znovu zopakovat, že podle mého názoru vymezení vycházek v rozsahu až šesti hodin v časovém intervalu od 7. hodiny ranní do 19. hodiny podvečerní je dostatečné. Navíc chci znovu zopakovat, že na základě písemného souhlasu příslušného orgánu nemocenského pojištění uděleného na žádost ošetřujícího lékaře může být povoleno, aby si tento pojištěnec volil dobu vycházek podle svého aktuálního zdravotního stavu, a to povolení je vystavováno na tři měsíce a může být vystaveno opakovaně. To znamená i případy, o kterých vy mluvíte, pane poslanče, to znamená takto onkologicky léčení pacienti, kteří z nějakých důvodů neshledávají ten režim šesti hodin v rámci dvanácti hodin jako dostatečný, mohou na základě povolení orgánu nemocenského pojištění mít i nastavený - chcete-li individuální - plán vycházek. Čili je možné to řešit. Stačí k tomu žádost pojištěnce a žádost ošetřujícího lékaře zaslaná orgánu nemocenského pojištění. Tyto případy lze tedy řešit, je to specifické.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu předsedovi vlády. Dostáváme se k osmé interpelaci. Prosím o slovo paní poslankyni Janu Černochovou, která se obrací na předsedu vlády Petra Nečase ve věci rozpočtového určení daní.
Poslankyně Jana Černochová: Vážený pane premiére, vláda České republiky minulý týden schválila novelu zákona o rozpočtovém určení daní. Velká města dostanou o 1,1 mld. méně a většina obcí obdrží za rok více finančních prostředků. Hlavní město Praha bude v konečném zúčtování v případě, že návrh projde Parlamentem, dostávat o 650 mil. korun méně než dosud. Vzhledem k původně navrhovanému škrtu ve výši 2,2 mld. pro hlavní město se jedná asi o méně bolestivou variantu. Tím neříkám, že jako dlouhodobá starostka městské části nad touto variantou jásám, ale beru ji jako nezvratitelný fakt.
Tam, kde obce disponují vyššími prostředky, dokážou také řešit své lokální problémy, ať už se to týká palčivých problémů, jako je nezaměstnanost, kriminalita nebo zlepšování sociálních služeb, či prostě a jednoduše zkvalitňování prostředí pro život. Příznivé podnikatelské prostředí je jedním ze zcela zásadních faktorů, které pomohou do obcí přilákat investory a udržovat obce živé. V současnosti přitom řada menších obcí slouží pouze na přespání. Takovémuto kroku by pomohla finanční motivace obcí.
Chtěla jsem se zeptat, pane premiére: Jsou ve schváleném návrhu zařazena i opatření, která zvyšují motivaci obcí k tolik nezbytnému zlepšování podnikatelského prostředí, a jaká jsou konkrétně? Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní poslankyni Černochové a prosím pana předsedu vlády o odpověď.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chci zdůraznit, že rozpočtové určení daní mezi obce je samozřejmě v pražském případě specifické navíc ještě tím, že hlavní město Praha vedle toho, že je to obec, je také krajem, že tedy plní i celou řadu pravomocí, které jiné obce a města v České republice neplní. Je samozřejmě také jasné, že návrh zákona, který je v současné době projednáván a který připravuje Prahu o 650 mil., je něco, čemu pražská radnice a představitelé pražské komunální politiky nebudou nějakým způsobem tleskat nebo nadšeně to oslavovat. Na druhé straně chci připomenout, že se jedná o 1,7 % příjmů hlavního města Prahy, že se tedy nejedná o žádný hluboký zářez, jakkoli 650 mil. bezesporu jsou peníze a mají svůj význam a určitě to není nic příjemného. Na druhé straně bylo nezbytné dosáhnout širšího politického kompromisu a musím říci, že to, že podle této dohody tedy Praha, Brno, Ostrava a Plzeň přijdou o 1,1 mld. korun, je podle mého názoru výrazně lepší řešení než původní návrh Ministerstva financí, který počítal, že tato čtyři města přijdou dokonce o 5 mld. korun.
Co se týče rozpočtového určení daní, zmírnění současné vysoce diskriminační situace, kdy rozdíl mezi obcemi s nejvyšším a nejnižším příjmem je 4,5násobek, což je poměrně značný rozdíl, je součástí programového prohlášení vlády a pro současnou vládu je tento problém důležitý. Musím říci, že probíhaly řadu měsíců, více než tři čtvrtě roku, dlouhé debaty a konečně byl nad návrhem nalezen koaliční kompromis a byl podle mého názoru kvalitním způsobem vyřešen jeden z významných sporů. Přestože systém doznal od roku 2008 významných změn - do té doby byla nepoměrnost rozdělování ještě větší -, stále mají obce kolem 5 000 obyvatel méně prostředků v přepočtu na jednoho obyvatele. Stejně tak po roce 2008 zůstal velký rozdíl mezi prostředky plynoucími do velkých měst a do menších měst a obcí. ***