(16.30 hodin)
(pokračuje Zemánek)
Zákonem o narovnání vztahů s církvemi by neměla být v žádném případě zpochybněna restituční hranice 25. února 1948. Snahou zařadit do odškodnění majetek, který podléhal revizi pozemkové reformy v roce 1947, je toto datum relativizováno a zřejmě i překročeno. V žádném případě nesmí dojít ke zpochybnění aktů vyplývajících z aplikace prezidentských dekretů.
Nyní upozorním na některé možné věcné a legislativní problémy zde předloženého návrhu. V pojetí předloženém ve věcném návrhu zákona se jedná o návrh téměř stoprocentního vyrovnání odebraného majetku církví, řádů a náboženských společností. To je v rozporu s filozofií původních restitučních zákonů a pojetí restitučního procesu jako celku. Církve a řády by tak byly jedinou právnickou osobou, které bylo umožněno restituovat. Dosavadní pojetí umožnilo restituci pouze fyzickým osobám. Restituční proces vůči fyzickým osobám předpokládal odstranění a zmírnění některých majetkových křivd. Téměř plné vyrovnání majetku církví by mohlo být precedentem pro domáhání se rovného postavení i fyzických restituentů.
Otázkou je, jak takový zákon nazývat. Je skutečně zákonem restitučním, nebo jde o jiný druh zákona, zákon o odluce církve od státu? Pokud by byl v pravém slova smyslu zákonem restitučním, jde i o fakt obnovy nejen fyzického vlastnictví majetku s výše uvedenými výhradami, ale i o navrácení kontroly nad tímto majetkem, který byl vždy považován za majetek veřejný, vlastněný církví, ale nakládání s ním, jeho zcizení nebo zatížení bylo vždy přísně kontrolováno a regulováno. Tuto právní úpravu z rakousko-uherského práva převzala v nezměněné podobě i první Československá republika, byť v počátku uvažovala o odluce církve a státu.
Do odhadu výše majetkového vyrovnání je zahrnut majetek, který podléhal první pozemkové reformě a její revizi v roce 1947. Z tohoto pohledu je nutné připomenout, že ani druhou pozemkovou reformu z 16. 3. 1948 není ještě možno považovat za totalitní zákon. Její příprava byla v podstatné části a znění schválena ještě před únorovým převratem. Obecně není vůbec jasný okruh majetku, ze kterého by se vycházelo při stanovení výše finančního nároku. Lze se domnívat, že do okruhu majetku je vřazen i majetek, který byl odňatý pozemkovou reformou a její revizí v roce 1947. Tyto zákony byly přijaty v době, která není předmětem restituce.
Argumentace církevních kruhů bude vycházet z obdobných případů z restitučních řízení dle zákona o půdě. Podle něho je rozhodné nikoli datum vydání rozhodnutí o vyvlastnění, ale fyzické převzetí tohoto majetku. Tento výklad je maximálně sporný, protože po vydání dekretu nemohlo být s majetkem volně nakládáno. Zejména nemohl být zcizován a převáděn, tedy není splněn hlavní atribut plnohodnotného vlastnictví, nicméně je pravdou, že opačný výklad je podpořen několika judikáty vydanými zejména v první polovině 90. let, kdy se toto aplikovalo u restituce zejména tzv. zbytkových statků, které byly odňaty na základě revize pozemkové reformy z roce 1947.
Není jasné, jaký byl použit oceňovací předpis. K oceňování výše restitučního nároku se používala a dodnes používá u nově vyhlašovaných rozhodnutí vyhláška platná ke dni činnosti restitučních zákonů. Vyhláška číslo 316/1990 Sb. Postup podle jiného oceňovacího předpisu opět může vyvolat tlak na zrovnoprávnění postupu i vůči fyzickým osobám. Obecně ocenění majetku podléhající restitučnímu řízení bylo dáno stavem ke dni odnětí nemovitostí, ovšem s tím, že oprávněná osoba měla nárok na tzv. znehodnocení nemovitosti. Tohoto se v návrhu zákona církev vzdává, ale není jasné, zda ocenění v tržních cenách podstatně nepřevýší původně navrženou metodu započítávající znehodnocení.
Je použit kombinovaný postup v restituci. Část majetku se vydává naturálně a část formou finanční náhrady. Tento postup je dle mého názoru nepřijatelný. Pokud majetek restituovat, tak pouze finanční náhradou, maximálně v kombinaci s novou formou výčtového zákona a majetku sakrální povahy nebo majetku zajišťujícího společenské funkce církví a náboženských společností, například sociální ústavy, případně školská zařízení. Navíc pouze finanční restituce ušetří náklady spojené s identifikací majetku, jeho oceněním, případným oddělením. Použitím principu pouze finanční restituce by byl celý proces podstatně méně administrativně náročný.
Součástí zákona by mělo být i rozhodnutí, jak naložit s majetkem, který přejde na stát a který je blokován § 29 zákona o půdě. Jedná se o zemědělskou a lesní půdu, stavby zemědělského charakteru, bytový fond bývalých církevních velkostatků. Tento majetek je ve správě Pozemkového fondu České republiky a v mnoha případech je spekulativně pronajat různým velkopodnikatelům s restitučními nároky, developerům a v mnoha případech osobám spřáteleným, kteří chtějí tento majetek získat privatizací podle zákona 95/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kdy na tyto pozemky uplatní přednost na základě více než tříletého nájmu. A v mnoha případech se zejména v Praze jedná o lukrativní majetky a pozemky.
A na závěr: Majetek blokovaný § 29 by měl být vyřešen speciálním zákonem.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé části sálu.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji a prosím nyní pana poslance Miroslava Petráně. Po něm je přihlášen pan poslanec Jan Látka.
Poslanec Miroslav Petráň: Vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, dámy a pánové, do doby, než jsem před rokem a půl přišel do Sněmovny, jsem se po dvacet let setkával se zákony, které zde byly schváleny. Musím říci, že jak v občanském, tak v profesním životě jsem vnímal, že nejsou vzájemně koordinovány, často jdou proti sobě, jsou zbytečně složité a mají hodně znaků, pro které se v nich normální občan nemá moc šancí vyznat. Dlouho jsem to přičítal faktu, že se u nás samospráva na všech stupních teprve tvoří, a logicky proto má svoje chyby. Bohužel se to stále opakuje. Například si dovolím podotknout, že se bez porušení či obejití alespoň jednoho zákona či předpisu nedá postavit prakticky žádný dům.
Když jsem tady začínal, naivně jsem si myslel, že z tohoto místa budu moci věci ovlivnit tak jako například v zastupitelstvu. Zjistil jsem ale, že tady mnoho vystoupení nemá žádný reálný dopad a možná ani smysl. I to je důvod, proč moc nevystupuji. Teď ale cítím jako svou povinnost říci, proč nemohu pro tento návrh zákona hlasovat. Mnoho toho bylo již vyřčeno, proto jen příklad.
V prvním čtení jsem byl pro návrh s představou a příslibem, že výčtová část zákona bude doplněna. Nechápu, proč se tak nestalo, už i proto, že od členů některých církví vím, že seznamy mají. Tento zákon se střídavě připravoval zhruba dvacet let. Pokud tedy seznamy majetku připravovaného k vrácení neexistují nebo nejsou kompletní, musím se ptát, co vlastně dělali ti odpovědní, kteří na návrhu tohoto zákona pracovali, a kde je jejich odpovědnost.
Rád dělám srovnání s postupy ve svém oboru. Když odevzdám projekt, dochází před realizací stavby k nabídce dodavatele, která obsahuje nejen konečnou nabízenou částku, ale také návrh smlouvy a položkový rozpočet. V tomto návrhu zákona chybí položkový rozpočet - tedy výčty - a návrh smlouvy je značně nekompletní. To vyvolává až příliš mnoho zbytečných dohadů a pochybností. Vše dohromady to i podle reakcí voličů vytváří atmosféru nedůvěry.
Obávám se, že pokud realizace zákona nebude perfektně připravena a bude dána příčina k jakýmkoli sebemenším nejasnostem či pochybnostem, postihne to nejvíce právě ty, kterým má tento zákon pomoci. Může se stát, že v našem výrazně ateistickém prostředí dojde ke změně nedůvěry a odstupu v odpor, či dokonce nenávist k církvím samým a to určitě nemůže být záměrem.
Proto se připojuji k pozměňovacím návrhům našeho poslaneckého klubu a moc prosím o dopracování návrhu zákona do preciznější a stabilnější podoby, zejména pokud se týká právních vztahů. Byl bych rád, abych pro něj mohl zvednout ruku, protože cítím, že zákon s tímto obsahem měl už dávno platit. Pro předkládanou podobu beze změn však ve třetím čtení hlasovat nemohu, protože nechci podpořit zákon, u něhož hrozí namísto nápravy křivd vyvolání křivd dalších.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pan poslanec Jan Látka je dalším řečníkem, který dostane slovo, po něm je přihlášen pan kolega Vít Bárta. ***