(16.20 hodin)

 

Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Přednostní právo paní poslankyně Kateřina Klasnová, poté pan kolega Jiří Zemánek. Prosím.

 

Poslankyně Kateřina Klasnová: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, předesílám, že Věci veřejné by vůbec nemusely zdůvodňovat své současné postoje k církevním restitucím. Mohli bychom říci: Jsme v opozici a jako takoví s vládním návrhem nesouhlasíme. Nyní již hlasujeme jen podle programu Věcí veřejných z voleb roku 2010, ve kterém církevní restituce nebyly prioritou číslo 1, a rozhodně jsme je neplánovali v objemu vládního návrhu. Jsem přesvědčena, že nikdo by nám nemohl nic vytknout. Věcem veřejným jako nové politické straně v Poslanecké sněmovně nelze vytknout ani to, že vyrovnání s církvemi se řeší trestuhodně až 23 let po revoluci místo v 90. letech, kdy byla doba pro narovnání křivd způsobených komunistickým režimem nejpříznivější a nejlogičtější. Přesto bych ráda zdůraznila, že Věci veřejné své požadavky prosazují konstantně již dlouhé měsíce, bohužel však byly v některých svých požadavcích přehlasovány coby nejmenší vládní strana.

Princip majetkového vyrovnání s církvemi je sám o sobě správný a Věci veřejné jej i nadále podporují. Paragrafové znění je ale velice nešťastné, navíc nejtransparentnější by byl výčtový zákon, který by jasně vymezoval okruh vraceného majetku, ostatně tak jak to požadovala i Legislativní rada vlády. Již v průběhu jednání vládní komise od května do srpna loňského roku Věci veřejné navrhovaly minimálně odklad finančního plnění, či ještě lépe nápravu křivd pouze v naturáliích. Díky našemu tlaku také doufám poklesl objem financí z 83 na 59 mld. právě ve prospěch naturálního plnění. Prosazovali jsme vracení majetku nejen z důvodu co nejmenšího zatížení státního rozpočtu, ale i z důvodu nepříliš jasného výpočtu finančního objemu vyrovnání, který nedokázal uspokojivě vysvětlit ani ministr financí Miroslav Kalousek.

Až později se mi dostal do ruky zápis z jednání vládní a církevní komise z července 2007, kde řekl tehdejší náměstek Ministerstva financí Eduard Janota: "Nejobtížnější bude ocenění majetku, za který bude poskytována náhrada. Celková částka 'dorovnání' bude dohodnuta politickou cestou. Je ale třeba ji odůvodnit výpočty." Tolik citace ze zápisu z 12. 7. 2007. Když pominu výpočet, tak vláda nenašla ani odpovídající způsob, kde vzít prostředky na finanční vyrovnání.

V únoru jsem zde na půdě Sněmovny při projednávání církevních restitucí v prvém čtení řekla toto: "Stojíme za garancemi, které poskytl v lednu Věcem veřejným premiér Petr Nečas. Převod majetku by měl být transparentní, a to díky požadavku Věcí veřejných na soupis majetku, který by měl jít přes vládu." Co se stalo s tímto slibem? Když jsem naposledy hovořila o tomto závazku s vicepremiérkou pro boj s korupcí Karolínou Peake, sdělila mi, že soupis vydávaného majetku, který by měl chodit na vládu, brání ministr financí Miroslav Kalousek, a že tedy nebude.

Dále jsem v únoru řekla toto: "Koalice se zavázala, že do konce března nalezne úspory ve státním rozpočtu a bude pracovat na omezení státního aparátu a byrokracie." Co se stalo s tímto slibem? Redukce agend úřadů a zrušení duplicitních činností státní správy sice vláda anoncuje, ale zatím bez bližších termínů. Mé volání po pořádku ve státních podnicích, například v Lesích České republiky, kde unikají miliardy ze státního rozpočtu, zůstalo zcela nevyslyšeno.

Vláda ústy premiéra slíbila, že nalezení úspor ve státním rozpočtu vytvoří zdroje nejen pro vyrovnání s církvemi tak, aby jediným lékem na vyzískávání peněz do státního rozpočtu nebylo zvyšování daní. Vyrovnání nebude na úkor ostatních cílů této vlády, nepůjde ze sociálních výdajů, nepůjde z výdajů na školství, dopravu ani z dalších zásadních oblastí. Toto slíbil Věcem veřejným v lednu premiér Petr Nečas. Paradoxně právě na této schůzi Sněmovny máme hlasovat kromě církevních restitucí také o zvyšování DPH a snižování valorizace důchodů. Dvě stovky od každého seniora měsíčně by měly zachránit státní rozpočet. Učitelům vláda škrtla 2,5 mld. korun, kvůli čemuž rezignoval ministr Věcí veřejných Josef Dobeš. O chybějících penězích například do dopravní infrastruktury ani nemluvě.

Tedy nejen to, že vláda nebude prosazovat církevní restituce na úkor jiných priorit programového prohlášení, ale také slib, že soupis majetku půjde přes vládu, není splněný. Věci veřejné proto výplatu 59 mld. započtených do státního dluhu z výše uvedených důvodů nepodpoří.

Paragrafové znění zákona, které připravilo Ministerstvo kultury, je navíc bohužel místy jednostranně výhodné pro církve. Věci veřejné proto připravily několik pozměňovacích návrhů, jako například zrušení osvobození církví od daně z převodu nemovitostí a daně z příjmů, jak už o tom hovořil můj kolega. Cílem majetkového vyrovnání s církvemi nemá být to, aby církev majetek obratem ruky prodala. Církve by měly majetek spravovat a z těchto výnosů dlouhodobě financovat svůj chod.

Dalším nesmyslem v paragrafovém znění je, že důkazní břemeno, že požadovaný majetek církvi nenáleží, by mělo být na straně oprávněného, tedy státu, yatímco církvím by stačilo tvrzení typu jedna paní povídala, aby mohly nárokovat majetek. Proto navrhujeme, aby důkazní břemeno bylo zcela logicky na straně církví, neboť ty žádají o vydání a svoji žádost musí mít podloženou důkazy. Identický pozměňovací návrh byl ostatně podán i na ústavněprávním výboru.

Paragrafové znění vlády také neobsahuje žádnou sankci v případě, že by církve žádaly majetek neoprávněně. Proto navrhujeme, aby byla uzákoněna pokuta ve výši tržní ceny nárokovaného majetku podle vzoru insolvenčního zákona. Samy církve a náboženské společnosti deklarovaly, že vědí, o jaký majetek si řeknou, a proto padá obava, že by tento paragraf byl použit restriktivně vůči církvím a náboženským společnostem, ale naopak odstraní obavu ze strany občanů, že tento zákon slouží k vyvedení majetku ze státu.

Náš návrh také upraví paragrafové znění Ministerstva kultury tak, aby byly napraveny křivdy způsobené pouze komunistickým režimem a nehrozilo, že se půjde s majetkovým vyrovnáním před únor 1948, tak jako tady o tom hovořila celá řada mých předřečníků.

Věci veřejné také navrhují prodloužení promlčecí doby na dvacet let jako v případě velké privatizace.

Je zcela zjevné, že tento zákon nebude mít v praxi hladký průběh a bude generovat nedostatky, které budou chtít někteří využít ve svůj osobní prospěch. Toto vše jsou podmínky, bez jejichž naplnění Věci veřejné nezvednou ruku pro vyrovnání s církvemi ve znění navrženém vládou.

A dovolte mi osobní poznámku na závěr. Nebyla jsem si v průběhu jednání církevní komise a ani dnes vůbec jista, že někteří politici, kteří působí v politice přes dvacet let a mohli církevní restituce prosadit, už když jsem já byla na základní škole, dnes tolik horují pro církevní restituce jen proto, že jsou dobrými katolíky. Paragrafové znění i neochota k transparentnímu převodu majetku mne v tomto jednoznačně přesvědčují.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců VV.)

 

Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní prosím o slovo pana poslance Jiřího Zemánka. Poté je přihlášen pan poslanec Miroslav Petráň.

 

Poslanec Jiří Zemánek: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, církevní restituce s důrazem na vyšší podíl naturálního plnění, to jest vydávání fyzického majetku, jsou zřejmě důsledkem jednak stavu státních financí, ale především nejasnostmi okolo ocenění nevydávaného majetku. Pokud by měl být zachován přístup stejný, jako byl u restituce fyzických osob, pak by musela být zvolena metoda oceňování, která byla použita na celý restituční proces fyzických osob. Svoji úlohu zcela jistě hraje i tlak církevních řádů. Budeme-li trvat na dodržování základních rysů restituční legislativy přijaté po roce 1989, tedy že jde o částečnou nápravu křivd, že je ke všem oprávněným osobám nutno přistupovat srovnatelně a předvídatelně, církev by neměla mít ve srovnání s ostatními restituenty žádné výjimečné postavení, naopak by zde měla být vytvořena šance obnovit autoritu, které se církev těšila bezprostředně po roce 1989, zejména ve spojení se jménem kardinála Tomáška. Je nutno vzít v úvahu, že se zákon přijímá se zpožděním cca 20 let a že s majetkem někdo po celou dobu nakládal a využíval ho a jeho fyzická restituce by v mnoha případech mohla vzbudit nové pocity křivd.

Z tohoto důvodu doporučuji prosazování, až na oprávněné výjimky, finanční restituci v rozsahu a cenách odpovídajících restituci fyzických osob s možným zvážením částečné kompenzace za dlouhou dobu čekání. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP