(14.50 hodin)
(pokračuje Šincl)
V úterý 20. 3. 2012 při posledním pokusu o vyslovení nedůvěry vládě ČR nás zde kolega Cogan z TOP 09, kterého si sice jinak velice vážím, nařkl, že důvodem, proč tuto vládu kritizujeme, je to, že toužíme po moci, že ji chceme stůj co stůj urvat, že jsme chtiví a nedočkaví, než se k této moci dostaneme. Mohu ho ujistit, a všechny ostatní, že já v žádném případě po žádné moci netoužím a nic takzvaně urvat nechci. Jen mi kromě neustálých lží a změn postojů podle toho, jak se to hodí, nejvíc na vládě Petra Nečase vadí to stupňující se pokrytectví. Je to podle mne morální vada, rozpor mezi vědomým chováním a prezentovaným přesvědčením. Pokrytec totiž hlásá půst, skromnost a utahování opasků, ale současně tiše připouští vyplácení obrovských odměn svým oblíbencům.
Kdo není slepý a hluchý, musí vědět, že tato vláda v tomto složení už ztratila morální právo požadovat po občanech této země, aby si utahovali opasky. Prostě není možné, aby to byla vláda, která potichu toleruje korupci a korupční skandály zametá pod koberec, škrtá peníze nejchudším, rodinám s dětmi, škrtá peníze zdravotně postiženým a škrtá peníze důchodcům.
Pan premiér neustále názorně ukazuje, jak jsou pro něho zájmy a názory občanů důležité. Jedním z projevů tohoto zájmu je například jeho jednání s odborovými svazy. S nezastíranou arogancí sobě vlastní odmítá argumenty, fakta a konkrétní čísla, s nimiž odboráři přicházejí. Odmítá uznat zpracované analýzy či zdokumentované dopady vládních škrtů na lidi. To všechno jen zlehčuje a zesměšňuje. Pro televizní kamery tato vláda v čele s premiérem nabízí jen úsměvy a důstojné obličeje. Pokrytecky pravidelně do televize vypráví pohádky o tom, že pracují pro dobro nic nechápajících českých občanů a že bezmála týdně dobrotivě, avšak marně jednají se zlými, nespolupracujícími odboráři. Ve skutečnosti dobrovolně neustoupí ani o milimetr ze svých asociálních návrhů a politiky diktovanými zájmy svých kmotrů a silných finančních skupin, tj. velkých bank a penzijních fondů.
Důsledky pak všichni znáte. Na Václavské náměstí přišlo demonstrovat více než 100 tisíc lidí, kteří přišli vyjádřit z celé republiky svůj nesouhlas a chtějí vlastně jediné - abyste už konečně přestali škodit a odešli. Zdá se však, že ani této vládě to nestačilo a zůstává nadále k hlasu lidí hluchá a slepá. Pan premiér by měl vědět, že ten, kdo seje vítr, pak sklízí bouři. A tak se zanedlouho jistě dočkáme dalších, podle mého názoru zcela oprávněných akcí proti této vládě. Pravděpodobně přijdou stávky v dopravě i další demonstrace, a když to nepochopíte, tak i stávka generální. Snad pak to vláda pochopí, že ji skoro nikdo nechce, a odstoupí. A jestli ne, tak si myslím, že příště lidé na demonstracích nebudou mít v rukou jen transparenty a klíče.
Abych to na závěr vyvážil, tak jsem také přemýšlel o tom, jak pomoci předsedovi nové opoziční strany Věci veřejné Radku Johnovi a nové předsedkyni klubu Kateřině Klasnové, bohužel tady nejsou. Napadlo mne, že bych jim snad mohl pomoci v jejich nové opoziční roli několika moudrými větami z díla Karla Čapka uveřejněného v Lidových novinách 4. 12. 1938. Cituji: Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní. Jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo byl slušný, byl slušný vždy. Kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točil s větrem, točil s větrem i dřív. Kdo si myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl nikdy žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání.
Děkuji za pozornost. (Potlesk v levé části sálu.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji poslanci Šinclovi. Poprosím paní poslankyni Lesenskou. Připraví se Antonín Seďa.
Poslankyně Vladimíra Lesenská: Vážený pane přesedající, pane předsedo vlády, páni ministři, vážené kolegyně, kolegové, je pátek, nikoliv třináctého. Vláda nás žádá o vyslovení důvěry, ale odpovídá tomu účast naší politické reprezentace?
Tato vláda si dala přízvisko, že je vládou rozpočtové odpovědnosti a že podle tohoto sloganu bude také jednat. Tedy jak a v zájmu koho? Tak zní moje otázka. Zaklínadlem této vlády je řešit nasekané dluhy v našem státě, které dosahují astronomických rozměrů. Ale kdo se na nich podílel? ptám se, a připomínám si kauzy s mnohasetmilionovými ztrátami a nevybrané daně. Tento dluh však nevytvořili normální, běžní občané této země, ale páni politici pod důslednou kuratelou kmotrů. A když se občan pídí, kam zmizely tyto miliony, miliardy, nedozví se zpravidla nic. Leda časem - že byly odkloněny na soukromá konta některých jedinců, třeba na Kajmany. A odpovědnost ve smyslu padni komu padni? Občane můj drahý, tak na tuto otázku laskavě zapomeň, my dnes máme jiné starosti. A vláda rozpočtové odpovědnosti, jak se hrdě tituluje, řeší dluhovou problematiku způsobem sobě vlastním. Tedy plošným, tupým škrtáním a zvyšováním daní, byť ve svém programovém prohlášení nemá o tom ani zmínku. Že na tuto regresivní politiku doplácí většina občanů této země, lidí, kteří se důsledkům této arogance moci nemohou bránit, je jasné. Odnášejí to nejen drobní podnikatelé, živnostníci, ale zejména senioři a lidé se zdravotním postižením, rodiny. Mohla bych zde uvést řadu příkladů.
Nedivme se tedy, že zásluhou opatření této vlády roste počet krachujících firem, roste počet nezaměstnaných, kdy mnozí z nich už nejsou ani v evidenci úřadů práce. Že tím roste zločinnost a kriminalita v našich městech a vesnicích. A to nejhorší: roste počet sebevražd, kdy jedinec už neví kudy kam. Je mi z toho víc než smutno jako člověku, který v kontaktu se svým regionem je velmi často, s lidmi jak levicového, tak pravicového smýšlení. Je mi smutno, když vidím propad ekonomiky a vnímám zoufalost lidí, kteří nevědí, jak z bludného kola ven.
Ostatně obrázek, jaké je mínění o této vládě, dala jasně a nekompromisně desetitisícová demonstrace studentů, mnohatisícová protestní shromáždění lidí v Praze i v dalších městech. Většina národa říká zcela jasně: Pane Nečasi, pane Kalousku, hoďte ručník do ringu a se svými ministry zmizte laskavě někam do historie. A to bez otálení. A s tímto názorem souhlasím. Proto mou podporu nezíská ani zbytek vlády za mými zády, ani celá vláda. (Potlesk v levé části sálu.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní prosím pana poslance Seďu, připraví se Václav Neubauer.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane přesedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, cílem hospodářské politiky každého státu je přispívat k hospodářskému růstu, k růstu životní úrovně každé domácnosti a k příznivému podnikatelskému prostředí. Současná vláda se tváří jako rozpočtově odpovědná a protikorupční, nicméně její praktikovaná opatření tvoří liberální projekt odstátnění, zpoplatnění a privatizace systému sociální ochrany, veřejných služeb a omezení pracovněprávní ochrany zaměstnanců.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, největší chybou současné vlády je zvolený způsob řešení problémů dneška, kdy se modlou stalo snižování zadlužení nekoncepčními škrty a kdy zvyšování konkurenceschopnosti jde cestou co nejlacinější práce a nízkých korporátních daní. Již dnes má naše země deváté nejlevnější pracovníky v rámci EU. Zároveň se postupně zvětšuje počet lidí, kteří se dostávají na hranici chudoby. Dnes je to, pane premiére, každý desátý člověk naší země.
Nicméně daleko horší srovnání relativní chudoby představuje materiální deprivace, která určuje hranici materiálního nedostatku. Podle tohoto měřítka je v České republice postiženo již 18 % obyvatel. Přesto, či právě proto, že naše země supluje nízké mzdy a důchody propracovaným systémem sociální záchranné sítě, pravicová vláda tento sytém omezuje a ruší. Zároveň vláda i nadále nezvyšuje minimální mzdu, a hodlá dokonce snižovat valorizaci důchodů. Prostě problémy řeší na úkor všech zaměstnanců a všech důchodců. ***