(14.20 hodin)
(pokračuje Chvojka)
Dámy a pánové z Věcí veřejných, véčkaři, i z platformy Karolíny Peake, péčkaři, dle mého názoru jste spáchali politickou sebevraždu a za to, kam jste dovedli českou politiku, skončíte bezesporu - pokud existuje - v politickém pekle. Své voliče byste podle mě měli prosit každý den o odpuštění. Této vládě už jenom proto, že je postavena na lidech, jako jste vy, nemohu nikdy důvěřovat.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, děkuji panu poslanci. Poprosím pana poslance Ivana Ohlídala a připraví se Ladislav Šincl. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo.
Vážení kolegové, vážené kolegyně, dnešní den projednáváme bod, který se nazývá důvěra vládě. Všichni víme, že tato vláda má historicky nejmenší důvěru mezi občany České republiky. Dá se říci, že má většinovou nedůvěru, proto by bylo paradoxní, kdyby ve Sněmovně tuto důvěru dostala. Může se to stát, ústava samozřejmě takové paradoxy dovoluje.
Tato vláda je neoblíbená především proto, že provádí vyloženě asociální politiku, která škodí většině obyvatel této země. Tato nedůvěra je vyvolána tím, že určité skupiny lidí tlačí k hranici chudoby nebo až za tuto hranici - například část důchodců, část mladých rodin, téměř většinu zdravotně postižených atd. Čili je nutné říci, že tuto nedůvěru si vláda zaslouží. Je tedy mnoho důvodů, proč tato vláda má toto své nepříjemné postavení ve společnosti.
Existují mnohé důvody, mnohé další důvody, které jsem nezmínil, které tuto nedůvěru vládě budou ještě zvyšovat. Já si všimnu některých konkrétních z nich.
Myslím si, že velmi negativním krokem, negativním činem této vlády je snaha prosadit tzv. zákon o církevních restitucích, nebo přesněji řečeno zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Tento zákon je některými experty i občany dokonce nazýván vládním zločinem na českém národu. Jistě víte, že pokud tento zákon projde, pokud bude schválen, tak velká část státního majetku, velká část financí ze státního rozpočtu bude převedena církvím a náboženským společnostem. Předpokládá se, že za dobu celého toho transferu, který bude proveden po schválení tohoto zákona, bude ze státního rozpočtu celkově odčerpáno až 130 miliard korun. Jsou to peníze, které samozřejmě by mohly být využity pro výnosy státu, které by se potažmo využily ve prospěch všech občanů České republiky. A bohužel k tomu patrně nedojde, pokud tato vláda získá dnes důvěru.
Hlavní argumenty vlády pro prosazení tohoto zákona jsou různé. Jeden z nich je také ten, že zákon se schvaluje kvůli tomu, aby byly napraveny křivdy. Napraveny křivdy z minulosti - k tomu se ještě dostanu v další části výkladu.
Dalším důležitým argumentem ze strany vlády je to, že tento zákon umožní provést postupně v budoucnosti úplnou odluku církve od státu. Samozřejmě toto tvrzení je velmi podivné, protože jistě víte, že sedmnáct let ještě po schválení zákona budou dostávat církve na svoji činnost dotace ze státního rozpočtu. Takže je velmi zvláštní, že tento stav bude trvat i v budoucnosti. Kromě toho tento postup, takovéto majetkové vyrovnání s církvemi nebylo doposud nikde v civilizovaném světě provedeno. Podobným způsobem bylo provedeno jen v některých státech střední a východní Evropy. A tam, kde to provedli, tak myslím, že toho litují, protože církve stále požadují na opravu svých nemovitostí peníze od tohoto státu. Tento stav lze samozřejmě očekávat i u nás.
Navíc pokud zákon bude schválen, bude muset být realizován prostřednictvím smluv státu s církvemi. V případě smlouvy státu s římskokatolickou církvi bude tuto smlouvu schvalovat Vatikán. Vatikán, se kterým Česká republika nemá obecnou smlouvu. Navíc tato skutečnost implikuje fakt, že vlastně jakýmsi způsobem bude narušována suverenita českého státu, pokud opravdu Vatikán bude moci ovlivňovat tuto smlouvu právě se zmíněnou církví.
Samozřejmě jsou ještě další důvody, proč tento zákon neschválit, které bohužel česká vláda nerespektuje. Jsou to důvody především legislativně právní. Totiž dosavadní restituční legislativa umožňovala restituce pouze fyzických osob. Církev a řády jsou právnickými osobami, a proto je zde jistý rozpor z hlediska právního. Restituční legislativa předpokládala pouze částečnou nápravu křivd a jen částečné odškodnění. Návrh zákona je vůči církvím z tohoto hlediska více než velkorysý a předpokládá náhradu celého původního majetku včetně finanční dotace, finanční prémie přesně řečeno. Fyzické osoby v podobě restituentů vždy musely svá práva včetně identifikace majetku prokázat a doložit. Tohle se vůbec nežádá po církvích a náboženských společnostech.
Dále jsou zde argumenty a důvody historické. Je nutné uvést, že církevní majetek neměl nikdy povahu čistě soukromého a ničím neomezeného vlastnictví. Nakládání s tímto majetkem - jeho zatěžování, zcizení nebo způsob užití výnosů z majetku - podléhalo vždy kontrole, a v době pojosefínské dokonce byl tento majetek pod přímým dohledem státu. Návrh zákona tím, že nakládání s majetkem nijak neomezuje ani neupravuje, navrací církvím více práv, než měla před rozhodným obdobím.
Jsou zde samozřejmě i argumenty a důvody ekonomické, které zpochybňují rozsah nárokovaného majetku, jednak toho majetku nemovitého a jednak té finanční prémie, která má také být církvím a náboženským společnostem dána.
Je zde ještě i čtvrtý zásadní problém nebo důvod proti tomuto zákonu, a to problém možných dopadů zákona na obce a některé další právnické a fyzické osoby. Například návrh zákona neřeší problémy rozvoje obcí. Může způsobovat další křivdy, které budou muset být řešeny soudně, apod. Čili existuje opravdu mnoho důvodů, které ukazují, že vláda, když se snaží tento zákon schválit, působí proti zájmům českého státu.
Nepříjemné je také to, že návrhy, které jsou jakési kompromisní a které navrhují oddálit vyplácení těchto restitučních požadavků, v uvozovkách, církvím až do období, kdy situace bude hospodářsky lepší v České republice, čili když odezní krize, bohužel není vládou respektována, a dokonce i církev se proti tomuto staví.
Takže je možné konstatovat, že postup vlády při snaze prosadit tento zákon je velmi negativní z hlediska české společnosti. Vystupuje vláda v této záležitosti tohoto zákona pokrytecky. Ale nejen v záležitosti tohoto zákona. Pokrytecky vystupuje tato vláda i v některých svých prioritních bodech, o kterých hovoří. ***