(20.10 hodin)
(pokračuje Grospič)
Nemohla by přece přikročit k snížení důchodů, privatizaci důchodového systému, nemohla by vláda v takovéto situaci bez ohledu na reálný stav společnosti, zdravotní pojištění zvyšovat spoluúčast pacientů při hrazení zdravotní péče a rozdělovat ji na povinně placený standard a nepovinně placený nadstandard, chce-li si člověk zajistit své zdraví. Účelově v rozporu s Listinou základních lidských práv a svobod tak rozdělovat občany na privilegované a neprivilegované, na ty, kteří si mohou dovolit zaplatit, a na ty ostatní, kteří skončí a budou odkázáni na služby veřejné v podobě chudobinců odkázaných na milosrdenství bohatých.
Kapitolou samostatnou je i snaha o zavedení školného nebo vyššího zápisného. Nejde o nic jiného, než zadlužit člověka od okamžiku jeho narození po jeho úmrtí. Podvázat ho tím, že si bude sám půjčovat na to, aby mohl získat vzdělání, posléze na to, aby získal bydlení, posléze na to, aby získal lépe placené místo, a vzápětí si začal spořit také na starobní důchod. Není to logika, která vedla vládu ve vztahu k míře solidarity s občany této republiky, když liberalizovala zákoník práce a jednostranně snížila ochranu zaměstnanců a vystavila je záměrně zvýšenému ekonomickému tlaku, který je nutí přijmout jakoukoliv placenou práci za jakýchkoliv podmínek na jakoukoliv pracovní dobu. Je možná symbolické, že realitou dneška se stalo, že osmihodinová pracovní doba je vzdáleným snem, ale mzda je vyplácena přesně podle ustanovení zákoníku práce a mezinárodních smluv za osmihodinovou pracovní dobu.
Novodobý systém otroctví se promítl do sociální politiky vlády, která nejenže prosadila snížení míry sociálního zabezpečení a ochrany, ale privatizovala zčásti veřejný systém ochrany a podpory nezaměstnanosti.
Jestliže byla prvním počinem vládních poslanců snaha uzákonit opět anonymitu vlastnictví, tak tím druhým velkým počinem byl právě poslanecký návrh z vládních řad, který přinesl onu reformu úřadu práce. A tak když by se někdo v polovině loňského roku zeptal a řekl, že se v Slovenské republice budou rozdávat potraviny jako pomoc těm nejpotřebnějším v jejich hmotné nouzi a chudobě, tak by se ledaskdo usmál a řekl by, že se to děje někde v třetím světě, ale nemůže se dít v Evropě a na Slovensku. Máme tam přece své známé a příbuzné a realita je přece úplně jiná. Stalo se skutečností. Kdyby někdo tuto otázku položil v České republice před koncem roku, většina lidí by se usmála a řekla, že se nemůže takováto věc stát realitou České republiky. Nevěřili by. Věřili by iluzi. Stačilo několik dní po Novém roce zpackané sociální reformy ministra práce a sociálních věcí a stala se i tato věc realitou České republiky.
Vláda není vládou parlamentní demokracie. Je to vláda lidí, kteří ekonomicky zosobňují svůj zájem využívající bezostyšně 115 poslanců jako hlasovacího stroje. Kdyby tomu bylo jinak, nemohl by předseda Věcí veřejných Radek John těsně před touto schůzí veřejně prohlásit do televizních kamer, že hodina práce Poslanecké sněmovny stojí 300 tisíc korun a je v podstatě vinou opozice, že musí český parlament zasedat a tahat peníze z kapes daňových poplatníků. Ano, ti, kdo prosazují v době hospodářské krize velkorysé dary, jakými je 134 miliard církevních restitucí především pro katolický klér bez ohledu na historickou skutečnost, opravdu měří hodnotu demokracie pouze penězi. Jinak ji měří lidé, kteří jsou odkázáni na svou práci.
Ostatně je tato vláda tou vládou, která stále více prosazuje onen majetkový cenzus i do práva. Logika pravice je stejná v přístupech důchodového systému, zdravotnictví, v sociální oblasti zaměstnanosti i podpoře ekonomiky. Kdo bude mít dostatek peněz, bude si moci zaplatit i právo, soudní ochranu, zvolit alternativní trest, dovolit si mediaci a podle nového občanského zákoníku si zaplatí i právní pomoc a ochranu nadstandardně ve svých rozvleklých občanskoprávních sporech, jejichž budoucnost bude vysoce nejistá. Většina lidí si nebude moci dovolit nejen zaplatit, ale ani o tom reálně uvažovat.
Dávám to záměrně do kontextu s původním prohlášením tří koaličních stran a vlády v boji s korupcí. Nebudu zmiňovat korupční kauzy, kterými tato vláda je těhotná po celou dobu své existence. Možná jen pro příklad by stálo za úvahu vzpomenout Mostecké uhelné a nebo probíhajícího procesu s představiteli strany Věcí veřejných.
A možná že by také stálo za úvahu připomenout onen názor současného prezidenta České republiky Václava Klause jako konzervativního pravicového politika, když tento proces posoudil jako absurdní reality show, když si velice dobře uvědomil míru bezostyšné korupce zasahující českou pravicovou scénu i vládní kruhy a uvědomil si obrovské ohrožení, které to znamená pro českou pravici a zklamání v řadách občanů.
Pro komunistickou stranu jsou to věci zásadní. My nebudeme dělat a nechceme dělat z ústavy účelový trhací kalendář, nám v této souvislosti ústava vyhovuje. My ji respektujeme a budeme ctít. My si neděláme trhací kalendář z pracovního práva. My nehrozíme řeckou krizí ani nezaměstnaností. My nechceme privatizovat důchody nebo je mrazit a reálně snižovat jejich hodnotu ani hodnotu průměrných mezd a platů.
My se díváme prakticky s obavami na budoucnost České republiky. A možná v tom kontextu, kolegyně a kolegové, je třeba a dobré připomenout slova, která zazněla v jednom projevu v předválečné Československé republice 21. listopadu roku 1936. Podle cen v přítomnosti platných potřebovala by pětičlenná dělnická rodina na nákup nutných potravin korun 150 týdně, nehledě k vydání na obuv, šatstvo, prádlo, nájemné atd. a o potřebách kulturních ani nemluvě. Proti této nutné potřebě pouze na potraviny asi korun 150 týdně stojí výdělek dělníka kolem korun 120 až 130 při celoroční zaměstnanosti. Pouze některé kategorie dělnictva a pouze v některých oborech výroby vydělávají více než 120 korun až 130 korun týdně. Z toho je vidět, že velká část dělnictva trpí nyní podvýživou a nedostatečným opatřením nejnutnějších potřeb životních.
Tento projev přednesl ministr sociální péče inženýr Nečas. Nutno dodat, že na rozdíl od dnešního předsedy vlády člen strany sociálně demokratické.
Kolegyně a kolegové, Komunistická strana Čech a Moravy velice dobře vnímá sociální napětí ve společnosti, oprávněnou rozhořčenost občanů a požadavky občanských aktivit a zejména odborových svazů. Plně se za ně stavíme. Nevyslovili jsme této vládě důvěru a nemůžeme ji vyslovit ani nyní. Tato vláda by měla odstoupit. (Potlesk nalevo.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: S přednostním právem se do rozpravy hlásí pan poslanec Sobotka. ***