(15.20 hodin)
(pokračuje Hanáková)
Platnou právní úpravu v oblasti audiovize představuje v současné době zákon č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, zákon č. 241/1992 Sb., o Státním fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie. Tyto zákony vztahující se ke kinematografii potvrdily svou potřebnost, avšak vzhledem k době svého vzniku jsou z hlediska praxe již zastaralé a nedostačující, trpí pojmovou a institucionální roztříštěností a nepřehledností.
Předkládaný návrh zákona reflektuje nové technologie výroby a šíření, distribuce děl, respektuje současný proces filmové tvorby a výroby.
Návrh zákona řeší také nejzávažnější nedostatky platné úpravy právní, především nedostatečné vymezení okruhu podpory, způsob rozhodování rady o udělení podpory, neexistence definice národního kinematografického díla v souvislosti s udělováním koprodukčního statutu podle Úmluvy o evropské koprodukci, stanovení podmínek o udělení podpory a také nastavení souladu s právem EU.
Zákonem o audiovizuálních dílech, podpoře kinematografie a o změně některých zákonů tak má především dojít k úpravě povinnosti při výrobě a zpřístupňování kinematografických a jiných audiovizuálních děl, postavení a činnosti Národního filmového archivu a postavení a činnosti Státního fondu kinematografie, jeho financování a poskytování podpory projektům v oblasti kinematografie a také nových zdrojů s příjmy pro podporu kinematografie.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, navrhuji proto, aby Poslanecká sněmovna tento návrh zákona propustila do druhého čtení. Děkuji vám za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní ministryni a požádám nyní o slovo poslance Václava Mencla, který je zpravodajem určeným pro prvé čtení.
Poslanec Václav Mencl: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Dámy a pánové, myslím, že je zbytečné, abych zde opakoval slova paní ministryně. Jedná se o spojení dvou stávajících zákonů, což jistě je rozumné, a my jsme se rozhodli a dohodli jsme se s paní ministryní, že na volebním výboru k tomuto novému návrhu zákona uděláme seminář. Na semináři si to probereme velmi důkladně. Myslím si, že z mého hlediska některé problémy řeší, některé nově otevírá a myslím si, že bude dobré, když s odbornou veřejností a sami mezi sebou si to na semináři probereme. V každém případě vám také doporučuji, abychom tento zákon propustili do druhého čtení.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To bylo slovo zpravodaje. Otevírám obecnou rozpravu. Prosím, abyste se do ní přihlásili. Nejprve jsem zahlédla paní poslankyni Levou, poté pan poslanec Skokan. Paní poslankyně Ivana Levá, prosím.
Poslankyně Ivana Levá: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, kolegové a kolegyně, většina rozvinutých zemí si uvědomuje přínos a nutnost podpory filmového průmyslu. Pouze v zemích, jako jsou Spojené státy americké nebo Indie, jejichž domácí trh je dostatečně velký, se větší intervence státu nepovažuje za nutnou. Přesto i ve Spojených státech zavádí stále větší počet států investiční pobídky pro přilákání a udržení filmové produkce.
Se stále rostoucím počtem zemí, které mohou konkurovat nízkými výrobními náklady, je nezbytně nutné, aby se Evropa přeměnila na ekonomiku schopnou konkurence prostřednictvím znalostí, zejména v oblasti technologií a inovace. To se stalo základem tzv. Lisabonské strategie EU, která byla Evropskou radou vytyčena a potvrzena v roce 2005. Film a kreativní průmysl zapadá do politiky znalostní ekonomiky. Ekonomický dopad se neomezuje pouze na přímo vynaložené prostředky, ale vztahuje se rovněž na zaměstnanost a hlavně daně zaplacené společnostmi v celém dodavatelském řetězci.
Český film stojí dnes v rozpacích nad nejbližší budoucností. Důvodem není nedostatek talentů, schopností, řemesla, ale především nedostatečná státní podpora a legislativa. Film má mezi ostatními uměleckými obory výjimečné postavení díky tomu, že se zde prolíná umělecká činnost s technologicky a finančně náročnou výrobou. Z tohoto pohledu můžeme rozlišovat filmovou tvorbu, která zahrnuje kreativní prvky celého uměleckého procesu, činnost scenáristů, režisérů, výkonných umělců, a filmový průmysl, který zahrnuje všechny výrobní procesy a filmové profese, ateliéry, laboratoře atd. Významnou úlohu hrají také filmové instituce, které vytvářejí nezbytný rámec pro národní kinematografii, a neméně důležitá je oblast výchovy a vzdělávání.
Pro evropskou audiovizi jako celek je typická koexistence silného veřejného sektoru a dynamického soukromého sektoru. V Evropě si uvědomují, že přidělování státních dotací za přesně stanovených podmínek nenarušuje pravidla hospodářské soutěže, která vládne trhu. Všechny vyspělé země evropské si pro podporu a propagaci své kultury vytvořily specifické organizace a fondy a poskytují jim všestrannou podporu. K životaschopnosti filmového průmyslu v ostatních státech také výrazně přispělo zavádění dalších podpůrných mechanismů, daňových úlev, regionálních fondů atd. (V sále je trvalý hluk!)
Česká republika se ocitla na úplném konci evropského žebříčku podpory filmové produkce, a tím pádem je každý evropský film svým státem zvýhodněn před českým. Ve srovnání 22 evropských zemí se v celkovém objemu podpory národní kinematografie umístila Česká republika až na chvostu. Stále se objevují argumenty typu: točí se hodně filmů. V počtu filmů však není zakotvena matematická zákonitost, ale čím více filmů, protože čím více filmů neznamená tím více dobrých filmů.
Důležitá je také žánrová rozmanitost filmové produkce. Všichni mluví jen o celovečerních filmech. Méně se mluví o projektech krátkometrážních či dokumentech. Kam se poděla sláva animovaného filmu? Výpravné historické filmy či pohádky, které jsou finančně náročné, budou spíše výjimkou. Budeme se v budoucnosti podílet na kulturní rozmanitosti Evropy, nebo se máme naopak obávat nadvlády uniformní produkce průměrné kvality?
Neschopnost České republiky získat pro kinematografii dostatečný kapitál zásadně omezuje její přístup k evropským fondům a zdrojům financí. Mezinárodní koprodukce totiž funguje na principu reciprocity. Evropské fondy nejsou v žádném případě náhradou státní podpory, ale pouze jejím doplňkem. Z pohledu EU musí mít v první řadě zájem na podpoře národní tvorby stát.
Veškeré evropské filmy se dnes vyrábějí spojením soukromých a veřejných prostředků. Studie Olsberg odhaduje, že typický rozpočet evropského filmu se skládá přibližně ze 76 % z veřejných peněz, a zbytek pochází ze zdrojů privátních, jako je předprodej, dofinancování bankou nebo koprodukce formou vložení filmových služeb a zařízení.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Promiňte, paní kolegyně. Dámy a pánové, prosím ještě jednou, slovo bylo uděleno paní poslankyni Levé. Nikomu jinému z vás. Všichni ostatní, kteří chcete mluvit, to budete muset dělat mimo tento sál. Prosím, abyste jej opustili a nerušili toho, komu bylo uděleno slovo.
Poslankyně Ivana Levá: Děkuji, paní předsedkyně. Několik slov o Francii. Ve srovnání s jinými evropskými zeměmi má Francie neobvyklou organizaci systému financování. Legislativně zajištěná podpora národní kinematografie je převážně soustředěna na státní organizaci. Roční rozpočet této organizace se pohybuje okolo 450 milionů eur. Finanční prostředky pocházejí jednak ze státního rozpočtu a nejdůležitější součástí finančních zdrojů jsou také prostředky získané na trhu. Zvláštní dávky ze vstupného v kinech, to je 11 %, z využití videokazet 2 %, dodatečná daň na dovážení filmy kategorie X, to je pornografie, 20 % a příjmy z příjmů soukromých a veřejnoprávních televizí 5,5 %. Účinnost této politiky se prokazuje mj. vysokou mírou produkce, celkem 150 filmů ročně.
Maďarsko přijalo nový audiovizuální zákon a zároveň zavedlo daňové úlevy. Státní podpora nesmí přesáhnout 90 % výrobního rozpočtu. Výjimkou jsou ale filmy označené za filmy s vysokou uměleckou či kulturní úrovní. Tam může dosáhnout podpora až 90 %. ***