(11.20 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Bod číslo 30 jsme ukončili. Máme tu bod číslo
32.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku
a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 604/ - prvé čtení
Z pověření vlády by tento návrh měl uvést ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Je to tisk 604, zákon o úpadku.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Děkuji pěkně. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych stručně uvedl tuto novelu insolvenčního zákona z roku 2006.
Chci nejprve říci, že v roce 2006 jsme přijali úplně nový insolvenční zákon, který odstranil celou řadu problémů, které doposud byly spjaty s konkurzními řízeními v České republice. Česká republika do té doby měla nejdelší konkurzní řízení v průměru v rámci celé Evropské unie. Nová právní úprava opravdu vedla k tomu, že délka insolvenčního řízení se výrazně zkrátila plus se do našeho právního řádu přenesla celá řada nových institutů, které znaly a znají státy standardní tržní ekonomiky, jako je třeba osobní bankrot a tak dále. Jsou to instituty, které dnes jsou velmi hojně využívány.
Je tedy možné říci, že nový zákon se osvědčil, nicméně jako úplně nový zákon, který nenavazoval na starý konkurzní zákon, se v praxi teprve zabydluje a praxe nám ukazuje určité problémy, na které je třeba reagovat. Toto je také důvod této aktuální novely, kterou zde dnes projednáváme.
Tato novela reaguje na narůstající, nebo řekněme stabilně relativně vysoký podíl těch insolvenčních návrhů nebo insolvenčních řízení, která jsou zahajována s nepoctivými úmyslu a jejichž cílem je takto reagovat na řekněme obchodní partnery, obchodní konkurenci a tak dále a tyto obchodní partnery, obchodní konkurenci poškodit. Naším cílem je, a je to cílem této novely, výrazně snížit počet insolvenčních návrhů, respektive insolvenčních řízení, která jsou zahajována nebo iniciována, jak už jsem řekl, s nepoctivými úmysly, a naším cílem je omezit nebo eliminovat zneužívání insolvenčního práva, ke kterému v některých případech dochází.
Návrh zákona připravila skupina expertů, která systematicky pracuje na Ministerstvu spravedlnosti od účinnosti tohoto zákona a systematicky vyhodnocuje jak praxi insolvenčních správců, tak praxi insolvenčních soudů a snaží se právě na některé problémy reagovat. To je také filozofie této novely. Avizuji, že novela byla zpracována experty, vychází z expertního poznání. Je tedy vedena věcnými problémy, nikoliv politickými úvahami.
Tento návrh přináší celou řadu konkrétních změn procesních institutů, kterými se zahajuje insolvenční řízení. Nechci vás zde obtěžovat odbornými technickými detaily, předpokládám, že se povede věcná odbornější debata na příslušném ústavněprávním výboru. Alespoň mi dovolte, abych nastínil některé tendence nebo trendy této novely.
Chceme zavést novou možnost, aby soud rychle, v řádech opravdu dnů, mohl odmítnout takový insolvenční návrh, který bude zcela zjevně bezdůvodný, to znamená bude-li návrh podán z šikanózních důvodů, bude zcela zjevně bezdůvodný, bude jej moci soud velmi rychle odmítnout. Zjevná bezdůvodnost je v zákoně definována pouze příkladmo na určitých typech možností. Předpokládáme, že judikatura insolvenčních soudů dále termín zjevné bezdůvodnosti návrhu bude rozvíjet a že se stabilizuje právě v podobě ustálené judikatury. Proto ten výčet v zákoně je pouze demonstrativní typově, aby bylo zřejmé, co za zjevnou bezdůvodnost insolvenčního návrhu považujeme.
Zákon dále umožňuje do budoucna insolvenčnímu soudu, který prohlásí určitý návrh za zjevně bezdůvodný, uložit navrhovateli takovéhoto návrhu také sankci, a to v podobě řekněme procesní sankce až do výše 50 tisíc korun. Uznáváme, že v rámci střetu různých zájmů při insolvenčním řízení ta sankce není až tak obrovská, má možná pro někoho možná symbolický charakter, ale je dobré, aby v zákoně takováto možnost byla, aby soud mohl i uložením sankce zcela zjevně označit to, že určité jednání je nezákonné, nemravné a jeho snahou bylo poškodit jiný podnikatelský subjekt, nikoliv řešit reálné insolvenční problémy.
Další věcí, která je nově doplněna do zákona, nově upravena, jsou takzvaná předběžná opatření, která, jak víte, jsou běžným institutem v civilním soudním řízení. Zde se nově definují předběžná opatření, kterými do budoucna bude možné v určitých případech vyloučit určité účinky nebo následky zahájení insolvenčního řízení, to znamená nebude-li zcela od počátku zjevné, nakolik návrh je, či není důvodný, soudu se nebude v uvozovkách přesto zdát, že je třeba spustit třeba veškeré následky insolvenčního řízení od počátku, bude moci soud tyto následky, pokud budou moc tvrdé, v konkrétním případě moderovat tím, že určité následky vyloučí.
Důležité také je, že soud bude moci rozhodnout v případě, že pro to budou důvody v konkrétní kauze, o tom, že věřitel, který podal návrh na zahájení insolvenčního řízení, bude povinen složit určitou finanční částku, určitou jistotu k zajištění náhrady škody, která by mohla vzniknout tím, že je podán zcela zjevně bezdůvodný návrh. Tedy i toto bude další, podle mě přirozený korektiv, který povede k tomu, že se případně sníží zcela zjevně bezdůvodné důvody, bude-li jaksi takovýto důvod spojen s tím, že soud rozhodne o složení určité finanční částky, ze které se následně bude platit škoda, která úpadci vznikne tím, že nebyly důvody pro spuštění insolvenčního řízení.
Dámy a pánové, tolik jenom načrtnutí některých procesních možností, které skupina expertů, jsou to fakticky autoři insolvenčního zákona, připravila pro vládní návrh. Naším cílem je opravdu nastavit taková pravidla, abychom snížili množství šikanózních bezdůvodných insolvenčních návrhů a abychom opravdu vedli k tomu českou podnikatelskou veřejnost, že insolvenční právo má být prostředek k řešení problémů úpadce, dlužníka, nikoliv prostředek k boji mezi jednotlivými podnikateli a prostředek, kterým se snaží jeden podnikatel nebo věřitel, obecně použiji termín, očernit jiného podnikatele.
Prosím vás o podporu tohoto návrhu. Prosím o jeho propuštění do dalšího čtení. Předpokládám, že budeme o jednotlivých instrumentech vést odbornou debatu na ústavněprávním výboru. Jsme připraveni jako resort se bavit o věcném řešení tohoto problému, který bychom neradi podcenili a který je třeba řešit.
Děkuji za pozornost. (V sále je hluk!)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď bych požádal pana poslance Polčáka, příslušného zpravodaje, aby se také vyjádřil k této novele.
Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane místopředsedo. Já budu v návaznosti na vystoupení pana ministra velmi stručný.
Chtěl bych pouze sdělit to, co si myslím, že je již zjevné, že jeden z největších dluhů české justice právě byl v oblasti konkurzního řízení. Nový zákon, který byl přijat, byl bezesporu v roce 2006 velmi pozitivním směrem veden a znamenal pozitivní průlom v oblasti dřívějšího konkurzního řízení. Nicméně má jisté nedokonalosti, o kterých zde hovořil i pan ministr, které se projevily především v oblasti aplikační.
Problematika bezdůvodně podaných návrhů na zahájení insolvenčního řízení je skutečně poměrně zásadní - nechci říct chybou, ale nedokonale řešenou úpravou ve stávajícím řízení. Již samotný fakt podání návrhu se totiž zaznamenává do veřejně přístupného rejstříku a může zcela zásadním způsobem ohrozit důvěryhodnost firmy v obchodních vztazích, může mít zásadní dopad pro vystupování této firmy při ucházení se o veřejné zakázky a je důležité, aby si ten, kdo takovýto návrh podává a může sledovat samozřejmě a v mnoha případech sleduje jiné zájmy než zájem domoci se své pohledávky, byl vědom zcela razantně rizik, která jsou s tím spojena, a aby byly poskytnuty jisté jistoty pro toho, kdo je tedy označen za dlužníka, že i sám soud může bezdůvodně podaný návrh v poměrně rychlém řízení odmítnout. ***