(12.30 hodin)
(pokračuje Hamáček)
Na rozdíl od ústavního zákona č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii a o změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje referendum jednorázové, týkající se pouze přistoupení našeho státu k Evropské unii, předložený návrh ústavního zákona předpokládá referendum jako obecný prvek přímé demokracie u nás, i když v relativně úzkém rozsahu jako doplněk demokracie zastupitelské.
Navržený ústavní zákon vychází z toho, že na jedné straně není demokracie úplná, není-li součástí ústavního systému možnost, aby o základních otázkách rozhodovali občané, na druhé straně respektuje skutečnost, že v moderní společnosti by pravidelnou formou výkonu státní moci měla být zastupitelská demokracie, zatímco přímá demokracie v podobě referenda by měla být formou výjimečnou a doplňkovou k zastupitelské demokracii. Forma referenda by měla být zvolena při rozhodování jen o zcela zásadních otázkách vnitřní nebo zahraniční politiky státu, mezi něž patří například rozhodování o mezinárodních smlouvách, které mají za následek přechod části svrchovaných pravomocí státu na mezinárodní organizace. V mimořádných případech by měl být také výkon zákonodárné moci umožněn přímo občanům cestou schválení návrhu zákona všelidovým hlasováním.
Návrh ústavního zákona definuje věci, o nichž může být rozhodováno v referendu, obecně a stanoví, že občané České republiky mohou v referendu rozhodnout o zásadních věcech vnitřní nebo zahraniční politiky státu, o návrhu zákona s výjimkou zákona ústavního a o vyslovení souhlasu se smlouvou, kterou mají být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.
Vedle toho návrh ústavního zákona obsahuje negativní vymezení otázek, které nemohou být předloženy k rozhodnutí v referendu. V návaznosti na článek 9 odst. 2 ústavy obsahuje předloha především ustanovení, že otázky předložené v referendu nesmějí směřovat ke změně podstatných náležitostí demokratického právního státu, a dále, že otázky pro celostátní referendum nesmějí směřovat ke zrušení či omezení ústavně zaručených práv a svobod, k zásahům do výkonu moci soudní, k rozhodnutí, které by bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, k ustanovování jednotlivých osob do funkcí a jejich odvolávání z funkcí nebo k rozhodnutí, které se týká daňových poplatkových a jiných platebních povinností k veřejným rozpočtům.
Podle předloženého návrhu by tedy referendum zasahovalo zejména do působnosti moci výkonné a za stanovených podmínek i moci zákonodárné. Jeho výsledek by byl závazným pokynem pro rozhodnutí hlavně státních orgánů a z povahy věci především pro taková rozhodnutí, jejichž důsledky jsou zásadního rázu a přesahují funkční období jedné vlády. V návrhu ústavního zákona se počítá s tím, že referendum by mělo být vyhlašováno z iniciativy stanoveného počtu poslanců nebo senátorů vlády České republiky a za podmínek v ústavním zákoně stanovených též na základě petice nejméně 200 tisíc občanů. Institut referenda má být významným doplněním soustavy výkonu moci založené na zastupitelské demokracii, který umožní, aby občané vykonávali státní moc nejen prostřednictvím voleb, ale i přímo.
I když pro přijetí navrhované právní úpravy bude referendum zřejmě poměrně řídkou výjimkou ve způsobu výkonu státní moci, již sama jeho ústavní úprava a potenciální možnost jejího využití zvýší vliv veřejného mínění na výkon moci zákonodárné a výkonné.
Já jsem si pečlivě prostudoval připomínky vlády, které nám byly rozeslány jako sněmovní tisk, a jsem přesvědčen o tom, jakkoliv má vláda celou řadu výhrad k tomuto tisku, tak veškeré vládní připomínky jsou takového rázu, že je lze vypořádat v řádném legislativním procesu, a proto si dovolím vás požádat o podporu a o propuštění tohoto zákona do dalšího čtení. Děkuji. (V sále je obrovský hluk!)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Janu Hamáčkovi. Prosím teď o slovo zpravodaje, kterým pro prvé čtení byl určen pan poslanec Marek Benda. Prosím.
Poslanec Marek Benda: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedo vlády, vážené dámy, vážení pánové, já se pokusím být před polední přestávkou maximálně stručný. Návrh zákona vám odůvodnil pan zpravodaj, stanovisko vlády máte jako sněmovní tisk 520/1, ve kterém vláda vytýká zejména otázky spojené s nejasností možnosti pokládat návrhy zákonů do takového referenda a jejich závaznosti a vymezení těchto zákonů, jestli by například mohl být referendem schvalován státní rozpočet, či případně další zákony, a pak, a to pokládám za mnohem zásadnější, závaznost případného návrhu zákona, který by byl schválen referendem, protože tam se dostáváme do zvláštní míry závaznosti zcela mimo náš ústavní systém, někde pod ústavním zákonem, ale nad zákony běžnými, měl by absolutní přednost, ale nevíme, vůči čemu všemu, jak by to bylo s mezinárodními smlouvami a s dalšími věcmi, jaká by byla jeho změnitelnost.
To jsou výhrady, které zkonstatovala vláda kromě některých drobných nedostatků, které by asi byly opravitelné, ale tyhle jsou zásadnější a zbytek si nechám na své vystoupení v rozpravě, do které se pak hlásím.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To bylo slovo zpravodaje. Nyní otevírám obecnou rozpravu. Pan zpravodaj avizuje, že v ní chce vystoupit. Mám zde také přihlášku pana poslance Jiřího Paroubka. Pokud nechce pan zpravodaj využít přednostního práva, dostává slovo pan poslanec Jiří Paroubek. Prosím.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, chci se krátce vyjádřit k návrhu ústavního zákona o celostátním referendu a o změně ústavního zákona České národní rady, jak to tady bylo řečeno předkladatelem.
Myslím, že se v mých veřejných vystoupeních a článcích za posledních 20 let nedá ohledně tématu celostátního referenda a obecně přímé demokracie vysledovat žádná názorová nekonzistentnost. Již jsem v minulosti tento institut, pokud jde o celostátní referendum, podporoval a i nyní jako představitel strany Národních socialistů podporuji tento prvek přímé demokracie i jiné její prvky. Já si umím představit, že kromě krajského referenda, které už máme v platnosti zhruba dva roky a které bohužel krajskými samosprávami zatím nebylo využito, přitom zcela nepochybně je tady mnoho otázek na úrovni krajů, kde by se mohly krajské samosprávy otázat občanů, co si o věcech myslí, jsou zde i některé další otázky. Domnívám se, že bychom je měli otevřít. Samozřejmě už to nebude k těmto volbám do krajských zastupitelstev, ale v těch dalších už by to mohlo být - otázku přímé volby hejtmanů, ale postupně také přímé volby starostů v první řadě statutárních měst. Domnívám se, že to jsou všechno otázky, o kterých je legitimní hovořit, a já jsem rád, že tady je příležitost v souvislosti s tímto významným prvkem přímé demokracie, kterým celostátní referendum nesporně je, toto také připomenout.
Myslím, že díky celostátnímu referendu by se občané mohli vyjádřit k důležitým otázkám fungování našeho státu. Nepochybuji o tom, že naši občané jsou zodpovědní, že dokážou případného institutu celostátního referenda užívat a že se dokážou také správně rozhodnout. Pokud se voličům dostane správných a objektivních informací, aby mohli odpovědět na položené otázky, věřím, že již sama tato možnost v našich spoluobčanech probudí zájem o veřejné záležitosti, který klesá, a kdy veřejnost projevuje znechucení nad celou politickou třídou bez výjimky, takže to je nástroj, který může povzbudit zájem občanů o veřejné záležitosti a koneckonců i národní hrdost. Poté už občané nebudou žehrat, že opět rozhodli něco ti nahoře, budou-li opravdu mít ve svých rukách řešení závažných problémů celostátního významu.
Poslední referendum ve Švýcarsku ukázalo, že lidé jsou schopni se chovat velmi odpovědně i v dosti příjemných pro ně záležitostech. Zcela nepochybně prodloužení dovolené z pěti týdnů na šest, jakkoliv nám zní, jako že je z jiné dimenze světa, ono asi je, švýcarské hospodářství a švýcarská společnost je někde jinde než ta česká, nicméně si myslím, že rozhodnutí občanů bylo velmi odpovědné i v této příjemné pro ně záležitosti. Proto není vhodné podceňovat ani naše spoluobčany. Nejsou přece o nic menšími a kvalitnějšími občany nežli občané Švýcarské konfederace, kde se institut referenda za desítky let výborně osvědčil. Nikdy jsem, dámy a pánové, neslyšel žádného Švýcara, se kterým jsem se v životě setkal, že by si stěžoval na nedostatek demokracie ve své zemi.
Dámy a pánové, tento návrh, který předložil poslanecký klub, resp. zástupci poslaneckého klubu sociální demokracie, podpořím, byť k němu mám drobné výhrady. Myslím si ale, že tyto výhrady nestojí za to, abych je nějak výrazněji komunikoval. ***