(12.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Je to věc, která byla sepsána na odboru kontroly Ministerstva financí, řekl bych, velmi rychle a spíchnuta horkou jehlou. A tady se ukázalo, že věci, které řešeny být mají a se kterými je třeba souhlasit - jako příklad bych uvedl například řízení, kontrola řízení veřejných výzkumných institucí zákonem, konečně také oprávnění poskytovatelé, kteří nejsou zároveň správci kapitoly, aby kontrolovali, a to nebylo v zákoně o finanční kontrole dosud upraveno, tak samozřejmě tam chybí řada věcí, které je potřeba namítnout. Totiž celá důvodová zpráva nepostihuje to, že zákon vznikl v podstatě v rozporu s legislativními pravidly. Neobsahuje odůvodnění nezbytnosti jednotlivých ustanovení a nevysvětluje jejich účel a principy. To je u kontroly docela vážný problém, protože v tomto ohledu samozřejmě kontrolu vnímáme - a to tady pan ministr řekl - také jako součást řízení. A v tomto ohledu nic nenamítám, ale problém je v tom, že není správně koncipována.
Je otázka samozřejmě toho, jaký systém kontroly si v České republice v tomto ohledu představujeme. Systém finanční kontroly je tvořen veřejnoprávní kontrolou, auditem ve veřejné správě a vnitřním kontrolním systémem. Když si tyto dva systémy složíme vedle sebe, tak musíme jasně vidět, že samotná kontrola neřídí. Ten řídicí proces má určitá pravidla a my do něj vstupujeme způsobem, který ne vždycky může dovést situaci do zdárného konce.
A protože jsem řekl, že se budu vyjadřovat, řekl bych, poměrně stručně, tak musím říct, že kromě těch pozitiv, která návrh obsahuje, musím říct i negativa. A tím je ta, řekl bych, degradace kontroly prováděné ministerstvem, příp. státním fondem. Já jsem očekával, že pokud Ministerstvo financí předkládá takový návrh, tak samotná kontrola ministerstvem bude mít určitý princip, který bude vnímán jako silný tlak na dodržení všech pravidel, která mají být dodržena. Přitom to, co je obsaženo uvnitř normy, a řekl bych dokonce - nyní je otázka, kdo jako jediný chce určovat, co je nebo není porušení rozpočtové kázně. A zdá se mi, že zákon má spíše než protikorupční silně prokorupční charakter vzhledem k tomu, že se nám může stát, že jakoby ten kontrolovaný subjekt se dohodne s kontrolujícím ministerstvem a všechno bude zahlazeno místo toho, aby to bylo odkryto. To, zdá se mi, je asi jedna z nejvyšších vad toho samotného návrhu.
Je tam otázka, která je problematická a která si vyžádá samozřejmě další posouzení. Je to otázka zřízení duplicitního kontrolního orgánu, tzn. auditního orgánu ve veřejné správě. My tady vytváříme kontrolu pro kontrolu a svým způsobem zavádíme systém, který nejen může zvýšit míru korupce, ale může také svým způsobem překážet realizaci některé věci.
Já to shrnu. Už jsem to tady jednou ve Sněmovně použil - myšlenka 1, provedení 5. To znamená, že jaksi myšlenka je správná, vůbec se jí nebráním, dokonce ji silně podporuji, ale provedení uvnitř zákona je opravdu na pováženou. A v tomto ohledu bych se připojil k návrhu, který tady řekl kolega Rykala, to znamená vrátit k přepracování. Nebudu to navrhovat, protože to navrženo bylo. Ale v každém případě, kdyby tento návrh neprošel, požádám o prodloužení lhůty k projednání o třicet dnů, resp. o dvacet dnů, abych nemusel získávat souhlas pana ministra financí.
Děkuji vám.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji a ptám se na další přihlášky do rozpravy obecné. Pan poslanec Sklenák.
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, já ještě jednu věc, podle mě zcela zásadní, bych chtěl zmínit, která zde nezazněla. Pan ministr ve své úvodní řeči hovořil o tom, že v novele je kladen důraz na kontrolu předběžnou. A já se chci zeptat, jestli bude mít ještě slovo, jestli by mi mohl říct, proč v novele nejsou žádné sankce, protože pokud jsou tam předepsány určité manažerské povinnosti, ale není stanoveno, co se stane, pokud ta předběžná kontrola není vykonána, nebo resp. je sděleno, že vykonána byla, ale ukáže se, že v rozporu se zákonem, tak proč nejsou stanoveny sankce. Ptám se na to i proto, protože na kontrolním výboru jsme o tom hovořili. A tuším, že váš pan náměstek říkal, že ten záměr původně byl, ale v průběhu projednávání jste od této myšlenky upustili. Tak by mě to velmi zajímalo. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Sklenákovi. Pan ministr financí Miroslav Kalousek.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji. Já se pokusím velmi stručně zareagovat, abychom teď tady nekopírovali diskusi, která by měla, myslím, proběhnout v odborných výborech.
Kontrolní systémy, to je monokratická struktura, pane poslanče. Já si nemyslím, ale bude-li si to myslet většina Sněmovny, tak od svého názoru ustoupím, že by v monokratické struktuře mělo být jasně řečeno: když neuděláš tohle, budeš vyhozen, nebo zaplatíš pokutu, nebo budeš odvolán, ale nebudeš vyhozen. Já si myslím, že to je prostě manažerské selhání, manažerské pochybení. To, co je důležité, je, že je tam definována jednoznačná individuální odpovědnost. Prostě když se něco nestane nebo když se to stane špatně, pak je jasné, kdo je odpovědný. Ten, kdo je odpovědný, má nějakého nadřízeného a ten ho prostě buď vyhodí, odvolá, potrestá. Je to tento přístup. Budete-li mít jiný názor, můžeme o tom diskutovat.
Rád bych v odborných výborech rozptýlil některé obavy nebo námitky, které tu zazněly. Pokládám je za legitimní. To se nám nepovede jako Ministerstvu financí. Když nám to vrátíte k přepracování, tak nebudu mít sebemenší prostor vám v odborných výborech vysvětlit svůj postoj, popř. ho přizpůsobit a upravit vašim názorům. Z tohoto důvodu znovu prosím o postoupení do druhého čtení.
A aby nevznikl pocit, že to chceme proválcovat bez rozsáhlé diskuse, jsem přesvědčen klidně vyhovět, nebo doporučit onen návrh na prodloužení o dvacet dnů. Pokud to přispěje k tomu, že tato novela bude řádně projednána a že skutečně bude společným dílem, který zkvalitní kontrolní systém v České republice, pak s ním souhlasím rád.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu ministrovi. Pan kolega Ohlídal má slovo.
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážené dámy, vážení pánové, já bych si také dovolil položit jednu otázku panu ministrovi Kalouskovi. Pokud bude přijat návrh tohoto zákona, tak to musí vyvolat změnu také ve školském zákoně. Mně v této souvislosti zaujala poslední věta nebo několik posledních vět v důvodové zprávě k tomuto návrhu. Já si ty věty dovolím ocitovat a pak bych teprve položil svoji otázku. ***