(11.20 hodin)
(pokračuje Bém)
To, co považuji za nebezpečné, nebo možná ne úplně přesně dopracované a doformulované v zákoně o bankách, kde se v části 4 přidávají změny týkající se fungování zpravodajských služeb, je problém prolamování bankovního tajemství. Je to nezpochybnitelně zásah do osobní integrity, do individuálního soukromí, individuálních práv, do individuálních svobod. A samozřejmě v případech, které se týkají mezinárodního terorismu, financování, praní špinavých peněz, tak je to asi nejspíše argument prolomení bankovního tajemství legitimní a odargumentovatelný. Na druhé straně, podíváme-li se do přesné dikce části číslo 4, tedy do změny zákona o zpravodajských službách, tak zjistíme, že žádné taxativní vymezení, za jakých podmínek, v jakých případech, u jakých trestných činů může dojít k prolomení tohoto bankovního tajemství, že to prostě a jednoduše zákon neuvádí.
Čili moje kritika v tuto chvíli a moje prosba na předkladatele, kterou jsem také tlumočil při opakovaných jednáních na rozpočtovém výboru, je poměrně velmi jednoduchá. Já jsem přesvědčen, že drobným pozměňovacím návrhem, který bych si dovolil přednést v podrobné rozpravě, je možné tento nedostatek ošetřit. Tento nedostatek by byl ošetřen přesným taxativním vymezením v příslušných paragrafech, za jakých podmínek je možné, aby zpravodajská služba na základě rozhodnutí předsedy senátu Vrchního soudu prolomila bankovní tajemství. A předem říkám, že tím absolutně nezpochybňuji právo zpravodajské služby při rozkrývání financování mezinárodní trestné činnosti tento akt učinit.
Druhým problémem, na který bych rád upozornil, je, že při fungování zpravodajských služeb, nasazování operativní techniky a odposlechů existují zavedené kontrolní nástroje, jako je například povinnost zpravodajské služby reportovat ve svých pravidelných zprávách příslušným orgánům Poslanecké sněmovny, které tak vykonávají kontrolní činnost. Samozřejmě vím a slyším to, co je často obsaženo v nejrůznějších diskusích v podtextu, že vlastně tuto kontrolní činnost je možné vnímat s velkými otazníky, protože co se na nejrůznějších uzavřených jednáních toho výboru či onoho podvýboru řekne, do několika málo minut vědí sdělovací prostředky. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že pokud píšeme zákon, tak takový argument prostě nesmí platit. Dokonce si troufám tvrdit, že by ani neměl být vysloven.
Takže bych si dovolil navrhnout - a opět v podrobné rozpravě přesně řeknu jak - v pozměňovacím návrhu, aby i v zákoně o bankách, nebo resp. v novele zákona o zpravodajských službách v části číslo 4 byly nastaveny kontrolní mechanismy prolamování bankovního tajemství úplně stejně tak, jak jsou nastaveny kontrolní mechanismy při reportování kontrolním orgánům Sněmovny při nasazování operativní techniky.
Třetím tématem, kterého bych se rád dotkl - a opět tím nechci v nejmenším zpochybňovat práci Bezpečnostní informační služby či zpravodajských služeb obecně, ale jsem přesvědčen, že musí být taxativně vymezena pravidla a jakýsi algoritmus, za jakého Bezpečnostní informační služba komunikuje s příslušnou bankou s žádostí o prolomení bankovního tajemství u konkrétního klienta na základě rozhodnutí předsedy senátu Vrchního soudu v Praze. Jsem přesvědčen, že prostě a jednoduše není možné, aby tento krok, závažný krok prolomení bankovního tajemství, zásahu do osobních svobod, byl učiněn bez patřičného dokladu. A zákon o tom nehovoří, tedy tato novela zákona o tom nehovoří.
Čili moje třetí drobná změna a prosba zároveň na předkladatele, samozřejmě, je, zdali by i Ministerstvo financí a pan ministr Kalousek byli ochotni připustit, že v příslušné části novely zákona o zpravodajských službách by byla taxativně vymezena - přesně řeknu v podrobné rozpravě jak - povinnost tajné služby při prolamování bankovního tajemství prokázat se příslušné bance originálem soudního rozhodnutí, tedy rozhodnutí předsedy senátu Vrchního soudu v Praze.
Dámy a pánové, věřím, že takto doplněný návrh novely zákona o bankách za prvé umožní zpravodajské službě konat a bojovat proti financování mezinárodního terorismu, ale na druhé straně definuje precizní exaktní pravidla, za jakých podmínek.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Bémovi. Dále je přihlášen pan kolega Michal Doktor. Prosím.
Poslanec Michal Doktor: Hezké dopoledne, dámy a pánové. Dovolte, abych k projednávané věci řekl několik poznámek.
Považuji debatu a projednávání této věci, zejména části týkající se prolomení ochrany osobních údajů, resp. ochrany soukromí na bankovních účtech klientů bank - tedy našeho prostoru, nikoliv, jak bylo původně uváděno, prostoru nebo občanů třetích zemí, toto ustanovení se týká všech občanů žijících na našem území resp. v prostoru Evropské unie - považuji tuto debatu za velmi užitečnou. Přinejmenším ze dvou důvodů. Jakkoliv i můj předřečník pan poslanec Bém se v tom verbálním vystoupení obrací k panu ministru financí a bylo by možné bez podrobného studia, bez podrobného sledování věci vnímat tuto debatu případně jako spor mezi Poslaneckou sněmovnou, případně její některou částí, s panem ministrem financí, případně Ministerstvem financí jako předkladatelem této změny zákona, tak tomu tak není. Já jsem v debatě na půdě rozpočtového výboru a s lidmi, kteří byli nositeli a tvůrci této změny zákona, zjistil, že Ministerstvo financí je v této věci v tom detailu naladěno spíše stejně jako poslanci Parlamentu. Nechci říkat, že se snad tváří tak, že by toto ustanovení zákona nebylo jejím bojem. Ale na druhou stranu v obavách vyslovovaných v průběhu projednávání v rozpočtovém výboru bylo blíže naslouchat obavám vyslovovaným poslanci v průběhu projednávání než snášet hory argumentů a výklad, který by šel naproti a ty výtky, případně konflikt, ještě zhoršoval. Tak tomu tak není a já doufám, že z toho naladění, že spíše z té spolupráce vyjde ustanovení zákona, které bude pozměněno, ať už formou, kterou navrhl pan poslanec Bém a ke které se jistě v průběhu podrobné rozpravy přihlásí, případně ještě dalšími úpravami, které zazní.
Víte, česká společnost, my všichni dostáváme řadu podnětů svědčících o tom, jak zásahy do soukromí - tady mám na mysli především technické zásahy, technické odposlechy - jsou, a to ne málo, zneužívány. Jednak ve prospěch lidí, kterých se tyto odposlechy týkají, jednak v neprospěch celé společnosti. Zneužití odposlechů, nekvalifikovaný nebo až příliš kvalifikovaný a zneužitý zásah do soukromí má schopnost vychylovat společenské nálady, ovlivňovat veřejné mínění. Citlivé údaje zveřejňované ad hoc nikoliv náhodou, ale vždy a pouze na objednávku, mají bohužel vysokou validitu v tom, ve schopnosti ublížit objektu, tomu, kdo je nositelem, ublížit tomu, kdo je tím, kdo má být ústavou chráněn. A proto si myslím, že přijmout další ustanovení, tady tedy prolomit soukromí v oblasti bankovních účtů, má stát, respektive zákonodárný sbor velmi zvažovat.
Signály, které dostává veřejnost České republiky, my všichni, k dispozici z prostoru policie, z prostoru médií, kdy se zjistí, že policisté si v rozporu se zákonem nahrávají toho či onoho, mají být varováním pro poslance a mají být důvodem k zamyšlení a já myslím taky, že důvodem ke koncepční změně. ***