(9.40 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím ještě pana poslance Bendu.
Poslanec Marek Benda: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo vlády, vážené dámy, vážení pánové, když jsem byl nepřímo osloven panem zpravodajem, tak také krátce k tomuto návrhu novely, který vychází z rozhodnutí Ústavního soudu, resp. jeho potřeba vychází z rozhodnutí Ústavního soudu, které jsme před časem iniciovali a které se pokusilo nastavit nějaké mantinely v původně v podstatě bezbřehé úpravě shromažďování a používání údajů získaných o elektronické komunikaci a elektronickém styku orgány činnými v trestním řízení a zejména Policií České republiky. Bohužel, tak jak to bývá v českých zemích, všechny dobré úmysly dláždí cestu do pekel, to znamená, vznešené teze o tom, že je potřebujeme na vyšetřování nejzávažnějších trestných činů, byly nakonec svrženy v to, že se to používalo na všechno a že jsme ve srovnání s ostatními evropskými státy měli desetinásobné využití těchto údajů pro policejní statistiky.
Já jsem rád, že Ministerstvo vnitra přichází s novelou, která do značné míry vyhovuje rozhodnutí Ústavního soudu, která zavádí opravná a nápravná opatření v podobném režimu, jako mají doposud dneska odposlechy.
Myslím, že diskusi si zaslouží ještě rozsah trestných činů, u kterých má být použito těchto zvláštních specifických metod, které vypadají, že to je výpis z telefonů, s kým jste si volali. Ono to vypadá moc pěkně, ale bohužel to není zdaleka jenom výpis telefonů, s kým jste si volali, protože ty chytré telefony a chytré počítače dneska umějí zaznamenat každý váš krok, takže je to zároveň například cestovní mapa toho, kudy jste ten den procházeli, zcela přesně, nebo ten měsíc pozpátku. A jak bylo ukázáno na příkladu německého poslance, opravdu ti operátoři umějí na několik měsíců zpátky zmapovat, kde jste se pohybovali.
Z tohoto hlediska se domnívám, a předpokládá to i evropská směrnice, zaznělo to v podstatě ve všech slovech, která tady zatím zaznívala, že se má jednat o závažné trestné činy. Bohužel, spor, který stále vedeme s policejními orgány na Ministerstvu vnitra, je ten, že pro ně závažným trestným činem je úplně všechno. Teď nemyslím pana ministra, ale jeho podřízené, kteří nás vždycky znovu a znovu přesvědčují, že každé šíření zprávy na internetu je závažným trestným činem. Tady si myslím, že musíme vést ještě debatu o tom, jestli ta hranice tři roky je opravdu správně nastavena. Já si myslím, že není, že na přečiny se vztahovat nemá a že máme vést naopak možná debatu o tom, které z přečinů mají být specificky vymezeny, ale že není možné říct: všechny přečiny se budou (nesrozumitelné).
A druhá věc, která podle mého názoru a také v souladu s evropskou legislativou má být zvažována, které všechny údaje musí operátoři - ale to není úplně úkolem tohoto zákona, to je spíš pak úkolem vyhlášek, které směřují k jeho provedení - které všechny údaje musí operátoři uchovávat. Protože jsou údaje, které operátoři mají, jako např. právě údaj o tom, kde jste se pohybovali, ale přitom je nepotřebují uchovávat. Oni potřebují uchovávat čísla spojená, nespojená pro případné reklamace. Pak je spravedlivé, aby pokud je operátoři uchovávají pro své potřeby, aby měl stát možnost na tyto údaje dosáhnout, pokud je potřebuje pro účely trestního řízení. Není nezbytně nutné, aby údaje, které operátoři nepotřebují, které by druhý den mazali, protože pro ně žádný význam nemají, byly uchovávány jenom proto, aby se policejním složkám ulehčovalo jejich zkoumání minulosti potenciálních pachatelů. A musíme vždycky vědět, že na jednoho sledovaného potenciálního pachatele připadá asi tisíc sledovaných potenciálních nepachatelů.
Takže z tohoto hlediska si myslím, že by ta debata měla být ještě zásadně vedena. Já budu žádat ústavněprávní výbor, aby to projednal. Nebudu navrhovat Poslanecké sněmovně další výbory, protože to pokládám za nesprávný postup. Myslím, že má existovat jeden výbor, který to projednává. Ale zároveň signalizuji svým kolegům, že je budu žádat, abychom to zařadili na program jednání ústavněprávního výboru, abychom tuto debatu ještě vedli.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Pan poslanec Rath se hlásí ještě také do obecné rozpravy. Prosím, máte slovo.
Poslanec David Rath: Dámy a pánové, tohle je návrh zákona vycházející z rozhodnutí Ústavního soudu. Nicméně po mém soudu je to složitější problematika, protože jsem přesvědčen, a jak vidím kolem sebe svět, tak mám pocit, že krůček po krůčku, rok od roku ztrácíme čím dál tím víc svobod. Ve jménu tu boje proti terorismu, tu boje proti kriminalitě, tu boje proti infekčním chorobám nás někdo chce chránit. Což je samozřejmě správné, ale záleží na míře. Mám pocit, že ta míra už je dávno překročena, a když to trošku přeženu, že začínáme žít v totálně profízlovaném světě.
Úplně ideální by bylo pro zastánce sledování všeho a všech, aby náhodou někdo neudělal něco špatně, tak ideální by bylo každému z nás hned při narození implantovat čip, a tím pádem by všichni věděli v každou chvíli, kde jsme, s kým tam jsme. V ideálním případě čip doplnit i kamerou, konečně to popsal i Orwell ve svém díle 1984, aby na nás bylo neustále vidět, zda někdo něco nepřekračuje.
A samozřejmě, protože specializované orgány, jako je policie a tak, ty neznají míru už vůbec žádnou, takže jak tady správně zaznělo, pro ně každý přečin je vážným přečinem, protože to je přečin proti nějakému zákonu a je potřeba ho ztrestat. Takže dámy a pánové, já se divím, že tady zástupci policejních orgánů a pan ministr vnitra nepřijdou třeba s návrhem zákona, aby skutečně povinně každý občan dostal čip. Čipujeme své jezevčíky a čipujeme své miláčky, když někam jedeme. Je to báječná věc. Když se vám zatoulá, tak ho přece jednoduše najdou. Totéž takhle bychom odstranili, kdybychom očipovali všechny lidi od narození, tak bychom odstranili v podstatě všechny problémy. Prakticky každé dítě, které by se ztratilo, zatoulalo nebo nedej bože se mu něco špatného stalo, tak bychom okamžitě věděli, kde je, a během pár minut bychom ho mohli najít. U každého trestného činu bychom okamžitě zjistili, kdo ho spáchal, protože toto, co chce policie, je vlastně strašně nedokonalé. Protože když jde někdo a plánuje vážnou trestnou činnost a je trošku lucidní, tak ten telefon si nebere s sebou, protože to je jakýsi čip, který má ve své kapse. Takže ten člověk v podstatě, když se na to připravuje, tak ho nechá někde úplně jinde a jde spáchat vážný trestný čin, který plánoval, zatímco takhle chytneme někoho, kdo je buď řekněme trochu nahlouplejší a nezná ty informace, nebo to spáchá v nějakém emotivním hnutí. V podstatě tedy chytáme někoho jiného. ***