(16.50 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já bych teď požádal paní poslankyni Ivanu Weberovou, kdyby se ještě k tomuto vyjádřila. Prosím.
Poslankyně Ivana Weberová: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené paní kolegyně, vážení kolegové, jak zde uvedl pan ministr, obsahem tohoto návrhu je úprava práv obětí trestných činů, poskytování peněžité pomoci těmto obětem a vztahy mezi státem a subjekty, které poskytují služby obětem trestných činů. Kdybych to měla říct lidsky, tak bych řekla, že vlastně tento zákon napomáhá k takovému polidštění trestního řízení pro osoby, které se staly oběťmi trestného činu, to znamená nadále nebudou jen formálními nebo čistě právními subjekty trestního řízení, ale především se s nimi bude muset zacházet jako s lidmi, kteří cítí, a nejsou to tedy pouze subjekty trestního řízení jako takové.
Tento zákon částečně zapracovává rámcové rozhodnutí Rady o postavení obětí v trestím řízení. Tento předpis Evropské unie z roku 2001 byl již do našeho právního řádu zapracován, respektive bylo vyhodnoceno, že platnými zákony je splnění jím sledovaných cílů zajištěno. Nicméně z hodnoticí zprávy Evropské komise z roku 2009 vyplývají výhrady i proti právnímu stavu v České republice. I z tohoto důvodu bylo nutno přistoupit k přijetí tohoto zákona.
Zákon vymezuje pojmy oběti trestného činu a pojem oběť trestného činu částečně prolíná vlastně s pojmem poškozeného ve smyslu trestního zákona a trestního řádu. Pojem oběti je užší v tom, že se nevztahuje na právnické osoby, a naopak širší v tom, že se vztahuje i na pozůstalé osoby v případě, že trestným činem došlo k usmrcení oběti trestného činu. Vymezuje též pojem zvláště zranitelné oběti, které náležejí některá další práva podle tohoto zákona.
Stanoví se základní zásady, tedy pravidla, podle nichž by se měly k obětem trestných činů chovat orgány činné v trestním řízení a další osoby na trestním řízení zúčastněné. Mezi práva, která jsou tímto zákonem obětem trestných činů přiznávána, patří kromě práva na právní pomoc právě též právo na jinou odbornou pomoc, jak tady již bylo zmiňováno, tedy především na psychologické a sociální poradenství, tedy práva, která dosud v našem právním řádu oproti znění uváděného rámcového rozhodnutí nebyla upravena. Právo na poskytování informací, na ochranu před hrozícím nebezpečím a právo na ochranu soukromí, to jsou další práva, která jsou zajišťována obětem trestných činů. Dále je tedy celý výčet dalších práv, která jsou obětem tímto zákonem přiznávána, o nich tady mluvil podrobně již pan ministr, proto je nebudu znovu zmiňovat.
Dále bych ještě zmínila změnu, která se týká trestního řádu. Tam se upravují nově práva a povinnosti zmocněnce poškozeného a takzvaného důvěrníka oběti trestného činu a zavádějí se některá předběžná opatření, které je možno zavést tehdy, pokud jsou dány důvody vazby a pokud to vyžaduje ochrana oprávněných zájmů poškozené osoby. Mezi ně patří například zákaz styku s poškozeným, zákaz vstupu do společného obydlí, ale také zákaz návštěv nevhodného prostředí, zákaz zdržovat se na konkrétním vymezeném místě a tak dále. O těchto předběžných opatřeních rozhoduje na návrh státního zástupce soud.
Tento zákon bude mít samozřejmě vliv na státní rozpočet. Opatření, která jsou na pomoc obětem trestných činů, samozřejmě nebudou zadarmo. Nicméně výdaje, které jsou předpokládány, budou kompenzovány, nebo je předpoklad, že budou kompenzovány, ze zvýšených příjmů podle novelizovaného zákona o soudních poplatcích, kde by mělo dojít vlastně k výběru, kde je předpokládaná roční částka kolem 400 až 500 mil. korun, takže tímto by mělo dojít ke kompenzaci těchto zvýšených výdajů.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobře, také děkuji. A teď tedy můžeme k tomuto návrhu zákona o obětech trestných činů otevřít obecnou rozpravu, což tímto činím. Pan poslanec Paroubek se hlásí jako první do obecné rozpravy. Prosím.
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vládní návrh zákona o obětech trestných činů je předkládán Poslanecké sněmovně s odůvodněním, že na jeho základě má dojít k rozšíření práv obětí trestných činů a současně i k odstranění nedostatků implementace rámcového rozhodnutí Rady z roku 2001 o postavení obětí. Oba tyto důvody jsou velmi závažné a lze souhlasit s tím, že postavení obětí je v našem právním řádu naprosto nedoceněno. Pokud jde o oběti, které i podle současné úpravy mají v trestním řízení procesní práva poškozených, ani ty nemají dost právních nástrojů a dostatečnou ochranu státu proti pachatelům tak, aby se mohly cítit chráněny státem, aby byly postupem státu co možná nejvíce napraveny následky činů, které byly vůči nim spáchány.
Návrh považujeme za přínosný, přestože vzbuzuje v mnoha směrech velké pochybnosti, například v těch ustanoveních, kde má Policie České republiky informovat oběti, kam se mají obrátit se žádostí o odbornou pomoc, kromě bezplatné i o placenou. Dále v ustanoveních o akreditaci subjektů poskytování právních informací a restorativní činnosti. Obě tato ustanovení přinesou značnou nerovnost pro doporučované a akreditované poskytovatele na jedné straně, kteří budou také často dotováni státem, a ostatní poskytovatele na straně druhé. Nelze vyloučit, že tato ustanovení vytvoří nový prostor pro korupci a zneužívání nebo nesprávné využívání dotací.
Ohledně nákladů spojených s přijetím této úpravy navrhovatel sám přiznává, že je nelze předem odhadnout s ohledem na nemožnost odhadnout poptávku po službách obětem. Je iluzorní, že by tyto náklady byly kompenzovány zvýšením soudních poplatků a v důsledku vysoké sazby peněžitých trestů právnickým osobám. Zvýšení soudních poplatků je navíc velmi problematické z hlediska přístupu příjmově slabších vrstev obyvatelstva k soudům.
Rozpaky také vyvolává poměrně značný zásah do současné úpravy trestního řádu, a to včetně ustanovení tak citlivých, jako jsou ustanovení o vazbě, kde jsme přijali nedávno rozsáhlou úpravou novelu trestního řádu účinnou od začátku tohoto roku. Teď už zase může dojít ke změnám. ***