(15.10 hodin)
(pokračuje Nečas)
Co se týče hodnocení jeho kvalit nebo nekvalit, musím říct prostřednictvím paní předsedající, že především z vašich úst, pane poslanče, mě poněkud udivuje, protože nelze zapomenout na to, že jako špičkový představitel vaší politické strany jste podle svých slov tohoto nekvalitního člověka do Poslanecké sněmovny přivedl vy. Byla to nominace politické strany v době, kdy vy jste byl jejím špičkovým představitelem, pokud se nepletu výkonným místopředsedou nebo prvním místopředsedou, která nominovala pana ministra školství na pozici, ve které je. Já nepochybuji, že jste bral tento svůj úkol velmi vážně, sestavení a nominování kandidátních listin a nominace vedením strany do vládních funkcí, že jste si byl vědom všech plusů a minusů pana Josefa Dobeše a že jste byl přesvědčen, že jako člen vedení vaší politické strany posíláte do vlády kvalitního člověka. Vůbec si nedovedu představit, že by to mohlo být jinak. To, že jste vy změnil politickou stranu, je samozřejmě váš problém, jako je vaším problémem, že jste změnil více než dramaticky o 180 stupňů i názor, který jste bezpochyby před rokem a půl měl i na pana ministra školství.
Nicméně pro každého člena vlády včetně jejího předsedy platí, že na něho jsou kladeny poměrně velké nároky. Já velmi pozorně vyhodnocuji činnost jednotlivých ministrů a žádný ministr včetně předsedy vlády nemá svou funkci jistou. Mám svá přesně daná kritéria. Velmi prosím, abyste tady nepředváděl kritiku člověka, kterého jste do vysoké politiky jako vysoký představitel vaší bývalé politické strany spolupřivedl.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Pan poslanec má prostor, aby položil doplňující otázku. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Škárka: Tak, pane premiére, já děkuji za odpověď. Samozřejmě vy velmi dobře víte, že strana Věcí veřejných je víceméně sekta a tam není podstatné, co si myslí předseda a výkonný místopředseda, ale podstatné je to, co si myslí pan Bárta a koho pan Bárta přivede.
Nicméně doplňující otázka je následující. Myslím si, že kvalita ministra školství se plně prokázala - a kvalita myslím v uvozovkách. Mě by zajímalo, co ještě musí více provést, abyste ho odvolal. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Předávám slovo panu předsedovi vlády, aby odpověděl na doplňující otázku. Prosím, máte slovo.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jestliže je politická strana, jejímž jste byl dlouholetým členem a vysokým představitelem, sektou, tak pak jste zřejmě patřil mezi velekněze této sekty, abych tedy použil religiózní terminologie. To za prvé.
A za druhé, co by musel udělat pan ministr Dobeš, aby okamžitě letěl z vlády? Například převzít obálku.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji a s další interpelací vystoupí pan poslanec Aleš Rádl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Aleš Rádl: Děkuji, paní předsedající. Vážený pane premiére, otázka udržitelnosti veřejných financí v současné době hýbe politickým prostředím celé Evropy, otázka udržitelnosti veřejných financí stojí v pozadí uzavírání fiskálních smluv, zavádění zlatých pravidel do národních rozpočtů a samozřejmě se této otázce věnuje i celá řada odborných publikací. V článku časopisu The Economist jsem se dočetl, že současná finanční krize a navazující hospodářské problémy zemí jsou přibližně desetinové proti tomu, co nás čeká v budoucnosti. To mě pochopitelně vyděsilo. Podle tohoto článku budou znamenat demografické změny ve vyspělých zemích desetkrát větší problémy pro veřejné finance těchto zemí, než je dnes zmíněná krize.
Jen abych to dokladoval na číslech pro Českou republiku, která vyplývají z tohoto článku. V roce 2010 připadal přibližně jeden senior starší 65 let na jedno dítě mladší 15 let. V roce 2065 bude tento poměr 2,4. Počet seniorů bude tedy přibývat, naopak počet lidí v produktivním věku klesá. To vede k růstu nákladů nejen na starobní penze, ale i na zdravotní péči. Na druhou stranu bohužel klesá pak i počet těch, kteří tyto výdaje platí, a tudíž se jejich zátěž dramaticky zvyšuje.
Velkým krokem je samozřejmě důchodová a zdravotnická reforma, která budoucím generacím snad, pokud se jí podaří prosadit a udržet, výrazně ulehčí. Přesto vydal institut IDEA před několika dny studii, podle které hrozí České republice, že v roce 2050 bude mít veřejný dluh ve výši 160 % HDP, tedy na úrovni dnešního krachujícího Řecka.
A moje otázka. Chtěl bych se vás tedy zeptat, pane premiére, zda vláda o tomto nebezpečí ví a co hodlá dělat pro to, abychom se takovému vývoji úspěšně vyhnuli. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji a předávám slovo k odpovědi panu předsedovi vlády.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, musím říci, že každé podobné studie na téma udržitelnosti veřejných financí si vážím a považuji ji za cenný podnět a za cenný příspěvek do diskusí, které na toto téma vedeme. Přináší totiž do diskuse věcné argumenty místo emotivních výkřiků.
Než se budu věnovat samotné studii, dovolte mi zmínit jednu zajímavost, která s tím souvisí. Institut IDEA totiž založil Jan Švejnar, kterého opoziční Česká strana sociálně demokratická podporovala při minulé volbě prezidenta České republiky a podle některých informací to zvažuje podobně i v nastávající volbě. Je to přitom ta samá Česká strana sociálně demokratická, která neustále opakuje jako zaseknutý gramofon, že strašení Řeckem je lží voličům. Nyní tedy institut IDEA, který si vydobyl poměrně slušné postavení a v jehož řadách působí také několik spolupracovníků Národní ekonomické rady vlády, tvrdí, že nám hrozí podobný osud jako Řecku. Opozici se tak vracejí emotivní výkřiky jako bumerang. Jakmile opět někdo z ČSSD bude tvrdit, že není třeba nic dělat s veřejnými rozpočty, bude možná dobré, když mu ti z nás, kteří tvrdí, že je nutné něco dělat, ukážou tyto analýzy institutu vedeného a založeného prezidentským kandidátem České strany sociálně demokratické.
A teď už k samotné studii. Chtěl bych především zmínit, že vláda již vykonala velkou část cesty k udržitelnosti veřejných financí. Samotná studie to dokládá např. na tom, že beze změn v rámci tzv. malé důchodové reformy by nám v roce 2050 nehrozil veřejný dluh 160 % hrubého domácího produktu, ale 200 % hrubého domácího produktu. Za druhé studie potvrzuje, že české veřejné zadlužení bude stabilní i při současném nastavení až do roku 2025. To nás samozřejmě nemůže uspokojovat, nicméně to poskytuje právě dostatečný čas pro další postupné reformní změny. To nám samozřejmě nestačí, ale chceme zajistit udržitelnost veřejných financí i za tento horizont. Ostatně zmíněná studie např. nezohledňuje již schválenou velkou důchodovou reformu nebo změny ve zdravotnictví, které jsou buď již schváleny, nebo budou předloženy v nejbližší době.
Další brzdou pro scénář typu Řecko jsou institucionální změny. Abychom zaručili to, že kdyby náhodou po vládě rozpočtové odpovědnosti nastoupila vláda třináctých důchodů, abych tedy použil jistého básnického opisu, tak chceme prosadit brzdy zadlužování, čili tzv. zlaté pravidlo. Mimochodem, v dnešní kouzelné dopolední diskusi okolo fiskálního paktu bylo zajímavé, že nejvehementněji ve prospěch tohoto fiskálního paktu, jehož klíčovým jádrem je právě zavedení protidluhových brzd, takzvaně plédovali ti, kteří ještě před několika týdny nebo měsíci zavedení protidluhové brzdy v naší ústavě blokovali, byli proti němu, a dokonce se mu posmívali. Takže teď bych velmi ocenil, kdyby se toto nadšenectví pro fiskální kompakt, jehož klíčovou komponentou je právě zavedení protidluhové brzy, odrazilo i v praktických politických krocích těchto politických stran, které takto vehementně za fiskální kompakt bojují. ***