(12.30 hodin)
(pokračuje Dolejš)
To všechno jsou důvody, proč si myslím, že netřeba kritizovat pana premiéra, že ještě nepodepsal, ale je ho třeba kritizovat, jeho, ale i nás všechny, za to, že jsme se málo věnovali tomu, aby česká pozice skutečně byla zralejší, abychom věděli, za co máme v Evropě bojovat. To se nám stále nedaří. A nedivme se pak, že eurobarometr ukazuje, že občané v ČR k EU mají čím dál méně důvěry. Ono to není v pořádku, protože si myslím, že evropskou integraci potřebujeme, ale potřebujeme ji zásadně jinou, než jak probíhala doposud.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. O slovo se přihlásil předseda vlády. Prosím, pane premiére.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vzhledem k tomu, že se dostáváme do jistého procedurálního a časového tlaku a já jsem zítra pracovně v zahraničí, byl bych rád, kdybychom tento bod mohli doprojednat dnes. Proto mi dovolte dát procedurální návrh předsedům poslaneckých klubů, abychom volební blok přesunuli po skončení tohoto, dokončení debaty a odhlasování usnesení, a poté proběhl teprve volební blok s tím, že se zkrátí polední přestávka.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano, děkuji. Já tedy budu postupovat takto. Pokud Sněmovna bude souhlasit s pokračováním rozpravy a s přesunutím volebních bodů a pokud nebude námitka, vyzvu dalšího vystupujícího do rozpravy. V případě námitky rozhodne Sněmovna hlasováním. Nevidím žádnou námitku, a proto předpokládám, že je zde váš souhlas.
Zvu tedy paní poslankyni Váhalovou.
Poslankyně Dana Váhalová: Dobré odpoledne, dámy a pánové, pane premiére, vládo, paní předsedající. Jedním z důležitých výsledků Evropské rady 30. ledna 2012 bylo bezesporu jednání o dohodě o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii. 25 členských států souhlasilo s podpisem smlouvy. Česká republika mezi nimi není. Součástí smlouvy je i rozhodnutí, že stálý evropský stabilizační mechanismus pro země s velkými dluhy začne v eurozóně fungovat o rok dříve.
Abychom pochopili důležitost této smlouvy, chtěla bych se vrátit trochu zpět do minulosti ke vzniku eurozóny.
Již v maastrichtských konvergenčních kritériích pro přijetí eura je stanoveno, že výše hrubého veřejného dluhu nesmí překročit 60 % HDP a deficit státního rozpočtu musí být menší, než 3 % HDP. V červnu 1997 na zasedání Evropské rady v Amsterodamu byl přijat tzv. Pakt stability a růstu, kdy se členské státy zavázaly, že ve střednědobém horizontu budou usilovat o dosažení přebytkových, či alespoň vyrovnaných rozpočtů. Pro krátkodobé chování fiskální politiky byly jako závazné převzaty limity konvergenčních kritérií. Země, která nedodržuje pravidla paktu, se dostává do tzv. procedury nadměrného schodku, jejímž účelem je zajistit, aby členská země snížila rozpočtový schodek udržitelným a důvěryhodným způsobem. V případě neplnění předložených doporučení ze strany Rady mohou být na členskou zemi eurozóny uvaleny finanční sankce.
Nízká rozpočtová disciplína společně s malou vynutitelností dodržování pravidel však podkopávala autoritu tohoto paktu jako efektivního nástroje mnohostranného fiskálního dohledu. V roce 2005 byl proto dále reformován. V té době ještě nikdo nemohl tušit, že přijde světová krize. Tato krize především zasáhla finanční sektor. Odhaduje se, že finanční sektor obdržel od států Evropské unie obrovskou finanční podporu pro zvládnutí této krize ve výši 4,6 bilionu eur, a další injekce se dále očekávají.
Abychom si uvědomili, jaké finanční cunami postihlo Evropu, stačí se podívat na vývoj v Irsku. Irsko, oslavované jako ideální model liberálního hospodářského vývoje s nízkými daněmi, se vlivem finanční krize a prasknutí hypoteční bubliny dostalo do vážných problémů, z nichž mu dnes pomáhá Evropská unie. Přitom v roce 2006 činil irský státní dluh ještě pouhých 25 % HDP. Posléze, během krize, se vláda rozhodla garantovat šest hlavních irských bank a v důsledku toho státní dluh Irska vzrostl na hodnotu přes 90 % miliard eur. Přitom rozhodující irské banky budou v následujících měsících potřebovat další miliardy eur, aby se mohly vypořádat s případnou pokračující krizí. Tento malý příklad ukazuje, že proti finanční bouři není možno postupovat osamoceně. Je třeba spojit síly a zabránit dalšímu rozšíření této nákazy do dalších zemí EU.
V tomto smyslu byl v rámci EU schválen balíček šesti právních předpisů, které mají posílit koordinaci hospodářských politik a dohled nad nimi v EU, a zejména v eurozóně. Cílem tohoto balíčku je zajistit fiskální a makroekonomickou stabilitu v celé Unii. V současné době se projednávají další návrhy Komise týkající se posílení fiskální kázně. V nových právních předpisech je kladen větší důraz na snižování veřejného dluhu. Členské státy, jejichž dluh převyšuje 60 % HDP, budou povinny přijmout kroky ke snížení dluhu v případě, že jejich schodek bude pod hranicí 3 % HDP. V zájmu prosazení rozpočtové kázně v členských státech eurozóny budou sankce uplatňovány již v ranější fázi a důsledněji než dříve. Je zaveden systém včasného varování. Pro nezvladatelné makroekonomické nerovnováhy a mechanismus jejich nápravy platí institut evropského semestru, v němž členské země koordinují své rozpočtové a hospodářské politiky v souladu s Paktem stability a růstu a strategií Evropa 2020.
Velmi důležité je vytvoření stálého Evropského mechanismu stability o celkové úvěrové kapacitě v současné době v objemu až 500 miliard eur. Současný fungující Evropský nástroj finanční stability má totiž dočasný charakter. Členy evropského stabilizačního mechanismu se stanou všechny členské státy eurozóny. Opatření na podporu stability se mohou účastnit rovněž členské státy, které stojí mimo eurozónu. Státy, které se nacházejí v obtížné situaci způsobené mimořádnými okolnostmi, budou moci požádat o finanční pomoc z tohoto mechanismu. Svým členům bude moci poskytovat půjčky a preventivní finanční pomoc. Dále bude moci na primárním a sekundárním trhu nakupovat dluhopisy členských států, přijímajících pomoc, a poskytovat půjčky na rekapitalizaci finančních institucí. S ohledem na současný stav tento stálý evropský stabilizační mechanismus pro země s velkými dluhy začne v eurozóně fungovat tedy o rok dříve, tzn. už v červenci 2012, a má být stálým záchranným fondem, který by měl být jedním z nástrojů proti opakování dluhové krize.
A právě tato dohoda o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii navazuje na evropský stabilizační mechanismus. Pokud se podíváme na tuto mezivládní smlouvu blíže, je vidět, že prakticky všech prvků obsažených v nové dohodě ve značné míře již bylo dosaženo v rámci stávajícího právního rámce EU a sekundárních právních předpisů, kromě zlatého pravidla obráceného hlasování kvalifikovanou většinou a zapojení Evropského soudního dvora.
Konečné znění smlouvy pak bylo oproti původnímu návrhu v několika bodech vylepšeno. Závazek, že metoda společenství bude uplatňována v plném rozsahu. Dohoda o stabilitě, koordinaci a správě bude prováděna prostřednictvím sekundárních právních předpisů. Větší, nikoli však úplný soulad mezi balíčkem šesti právních aktů a novou dohodou. Uznání práv smluvních stran, jejichž měnou není euro, účastnit se těch částí eurosummitů, na nichž se bude projednávat konkurenceschopnost, celková struktura eurozóny a základní pravidla, jež pro ni budou platit v budoucnosti. Doplnění odkazu na cíle udržitelného růstu, zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a sociální soudržnosti a závazek začlenit do pěti let obsah dohody do právního rámce Evropské unie. ***