(12.00 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
A k té fiskální unii. Já jsem tady řekl, že ten pojem je nejasný. Podívejte, ono také pojmy, které jsou nejasné, se poměrně úspěšně používají. Ono je to nejlepší, že, používat právě pojmy, u kterých nikomu není zřejmé, co tím myslí? A já jsem řekl, že nemůžete tento pojem používat, aniž byste ho definoval, řekl, co tím myslíte, jinak to prostě nedává smysl. Co jste tím myslel? Myslel jste tím nějakou daňovou harmonizaci, což by třeba člověk si řekl? A já vám říkám - no to v té fiskální dohodě není! Takže čím tady vlastně hrozíte? Proč říkáte, že tohle je něco, co vám vadí? A neohánějte se tím, kdo ten pojem použil! Bohužel ono to tak je, že se často právě velmi oblíbeně používají pojmy, které jsou dostatečně mlhavé, takže se nic nezkazí. Já vím, že paní Merkelová dokonce mluvila o druhé komoře parlamentu a použila celou řadu návrhů, které mohou vypadat, že zítra tady budeme mít federaci. Ale já si myslím, že to tak horké není, protože přece je známé, že členské státy Unie v této chvíli se těžko na nějaké podobě evropské federace jsou schopny dohodnout. Takže zítra prostě někdo řekne "jdeme cestou k federaci" a vy na základě toho řeknete, tak to my jdeme rychle pryč! Ale dneska se přece dělá celá řada kroků, kterými Evropa chce dát najevo, že je kompaktní celek, že je schopna dohody a že funguje a že je schopna vytvořit nějakou jednotu. Tato fiskální dohoda byla jedním z těchto kroků. Potom se dělají, řekněme, vyhlášení, která se snaží ukázat, jak máme jasno v budoucnosti. Často jdou nad rámec toho, co skutečně nám jasno je.
Takže já se právě přimlouvám za tento realismus a chci ho i po vás. Prostě nestrašte! Neříkejte, že se dohodlo víc, než tam opravdu je. Fiskální dohoda v tomto směru je poměrně skromná. Mohl bych říci, že to je pouze zpevnění a zpřísnění Maastrichtu. De facto to, co v minulosti bylo, ale nedodržovalo se, tak se řeklo, tak tohle se zítra dodržovat prostě bude. A Evropský soudní dvůr - tady citujete to, co jsem řekl sám. Já jsem řekl "tohle je nová věc, to je tam výjimka, to je nové" a upozornil jsem na to, že to nové ale není přesunem pravomocí. To jsem řekl. Jestliže tvrdíte, že dochází k přesunu pravomocí, tak já vám říkám, tenhle bič tady ještě nikdo v ruce neměl na úrovni národních států. Takže to je prostě kompetence, kterou nemůžeme přenášet, protože ji nikdy nikdo neměl! To je obsah toho, co jsem řekl, tak to nepřekrucujte! Já vás žádám, pane premiére, o přesnost. Já tvrdím, že vaše terminologie je nejasná a vy ji nemůžete použít jako něco, čím v textu zdůvodňujete, proč jste něco odmítl. To je nesrozumitelné! Že to použila paní Merkelová nebo Sarkozy, když se tam plamenně vyhlašuje: jdeme směrem k posílení fiskálu, směrem k posílení federace apod. Víte já jsem k tomuhle opravdu skeptický. Já si myslím, že dneska nejsme schopni v řadě konkrétních věcí ty věci provést. Vytvořit federaci je podle mě dneska ještě sen na dlouho.
Takže mluvme realisticky o tom, kde jsme, a řešme to, co před nás staví doba. Teď jeden úkol byl fiskální dohoda, která měla zabránit tomu, aby se zítra někdo vymlouval nebo vymkl tak, jak se to stalo třeba v roce 2004. Já tento účel chápu! Připadá mi rozumný a zdálo se mi, že vláda rozpočtové odpovědnosti se k dohodě, která je vlastně o rozpočtové odpovědnosti, přihlásí. Dokonce to je pro vás, pravici - tady je příležitost! To je dokonce to, co my i kritizujeme, že to je pouze jedna noha, kterou používáte. Co by se stalo, kdyby tam bylo nedej bůh něco, co je blízké nám! To byste pravděpodobně obvinil Brusel ze socialistického spiknutí! Ale tady je něco, co je docela prozaické. Vy tady už rok slibujete, že vytvoříte nějakou dluhovou brzdu. Neudělali jste nic! To jsou řeči všechno! Tak vám to Evropa nabídla a vy na to řeknete: ne, ne, ne, ne! Tohle nám do toho nějak mluvíte! To byste vy měli nad námi ten bič. My jsme si ten bič chtěli udělat sami. Ale vy jste ho, pane premiére, neudělali, a tím pádem ani nebudeme přesouvat ty kompetence! Chápete? Takže nás nemaťte! Vy, pane premiére, mluvíte nepřesně! A citacemi Merkelové a Sazkozyho prostě nenahradíte ty definice!
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: S přednostním právem dále vystoupí pan poslanec Sobotka. Prosím.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, kolegové a kolegyně, musím říct, že těch posledních pět let je takovým čekáním na vládu rozpočtové odpovědnosti. Já jsem měl řadu pozitivních očekávání, když se současný premiér označil za předsedu vlády rozpočtové odpovědnosti, a pak schodky státního rozpočtu vrší jeden za druhým. Loni dokonce tahle vláda rozpočtové odpovědnosti ani nebyla schopna dosáhnout elementární věci - dodržet schválený deficit státního rozpočtu. A předseda této vlády nemá ani tolik studu, aby se tady za to omluvil Poslanecké sněmovně, že je po řadě let předsedou vlády, který nebyl schopen dodržet v době, kdy ekonomika rostla, schválený schodek státního rozpočtu. Takže ono s tou vládou rozpočtové odpovědnosti je to, řekl bych, smutné a komické současně. Těch posledních pět let pravicové vlády, koneckonců pan premiér Nečas byl celou dobu u toho, navršilo dluh půl bilionu korun k veřejnému dluhu, který tady byl předtím, a to se docela nedá pokládat za nějaký výsledek rozpočtově odpovědné vlády.
Já jsem si všiml, že pan premiér využil možnosti se pochlubit počátkem tohoto týdne dobrými čísly o českém exportu, jako by on sám měl na tom nějakou zásluhu. Já bych řekl, že to byl export premiérovi navzdory. Ale určitě když se pan premiér před svým mediálním vystoupením seznamoval s čísly, tak si možná všiml, kde tento export končí. A možná si také všiml, že tento export končí v eurozóně a že vlastně poslední šance, kterou naše ekonomika má, která ji drží v tuhle chvíli stranou od toho, aby spadla do recese během letošního roku, je prostě export do zemí eurozóny.
Pokud se podíváme na to, co se děje v eurozóně, tak je to snaha hledat řešení z dluhové krize, která může eurozónu poslat do recese. A už tady sledujeme dva roky snahu evropských reprezentací jednotlivých národních států a institucí EU hledat cestu z dluhové krize tak, aby se Evropa vypořádala s problémy některých svých členských států, které jsou evidentně předluženy. A já se ptám, proč česká vláda v situaci, kdy osud naší ekonomiky je bytostně spjat s osudem eurozóny, v okamžiku, kdy jediné, co nás ještě drží nad vodou, je export do eurozóny, tak ČR patří mezi ty, kdo se prostě specializují na to, aby sypali písek, aby házeli klacky, aby zpochybňovali možnost najít aspoň nějakou dohodu.
Samozřejmě že to, co dohodla Merkelová se Sarkozym, není ideální a rozhodně to není ideální z pohledu sociálních demokratů a určitě to budou sociální demokraté kritizovat. Dnes tady o tom mluvil Luboš Zaorálek, zítra o tom budeme mluvit na půdě Evropského parlamentu. Tak to prostě je. To není žádný sociálně demokratický projekt, ale je to jeden z reálných projektů, na kterém se dohodla naprostá většina členských zemí EU a na kterém se shodla eurozóna a je to jeden ze záchranných mechanismů, který se tady vytváří pro to, aby se Evropa vypořádala s velkou dluhovou krizí. Přece pan premiér ví, že tohle je jedna z největších krizí, se kterou se musí EU potýkat. Je to největší krize od vzniku eurozóny a je to je jedna z největších krizí od vzniku EU jako takové. A je to i náš problém! My jsme součástí problému a měli bychom být také součástí řešení.
A jestliže i v této situaci, což je trošku paradoxní, ale já to říkám proto, že před malou chvílí jsme tady debatovali o neochotě vlády vlastně čerpat peníze z EU, možná neschopnosti vlády čerpat tyto peníze - a můžeme se bavit o tom, jestli pan Dobeš je schopný, nebo neschopný ministr, i ve vládní koalici jsou na to velmi rozdílné názory - tak i v této současné složité situaci se daňoví poplatníci Německa, Francie, Holandska, Dánska skládají na to, aby financovali modernizační projekty v zemích, jako je ČR. To, že my do společného rozpočtu každý rok odvedeme 30 až 40 miliard korun a dostaneme 70, kdybychom byli šikovní, tak možná 100 miliard korun zpátky, to znamená, že pozitivní bilance se může pohybovat mezi 30 až 60 možná 70 miliardami korun ročně, tak to je přece výsledek určitého projevu solidarity ze strany zemí, jako je Německo, Francie, Holandsko, Itálie, zčásti možná, ale z malé části, i Velké Británie, Švédska. Tyhle země i v těchto těžkých časech financují prostřednictvím fondů EU to, aby se vyrovnaly rozdíly, které existují v životní úrovni, v úrovni infrastruktury, v úrovni podnikatelského prostředí, podpory vědy, výzkumu a vzdělávání mezi starými a tzv. novými zeměmi EU. ***