(11.20 hodin)
(pokračuje Nečas)
Chtěl bych také zdůraznit, že motivace jednotlivých členských zemí EU k závaznému příslibu podepsat tuto smlouvu, je samozřejmě velmi rozdílná. Vezmeme-li si např. 17 členských zemí eurozóny, ty se dělí na dvě skupiny. Na skupinu první, která dostává finanční pomoc, a tam je logické, že nemůže nepodepsat podobnou smlouvu. Pak je tady druhá skupina členských zemí eurozóny, které tu finanční pomoc poskytují, a je logické, že trvají na této smlouvě, protože nechtějí platit více a především chtějí pro budoucnost zabránit podobným dluhovým krizím. Pak je tady šest nečlenských zemí eurozóny, což je Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko a také Polsko s jeho flexibilní linkou směrem k Mezinárodnímu měnovému fondu, které jsou buďto příjemcem pomoci z mezinárodních programů, ať už Mezinárodního měnového fondu, nebo Evropské unie, nebo mají přislíbenu tuto pomoc, jako je právě ona flexibilní úvěrová linka v případě Polska. Tam je opět logické, že nemohou nepodepsat. Nemohou nedat příslib připojení se k tomuto fiskálnímu kompaktu.
Pak v podstatě kromě Spojeného království, které se drží programově mimo tuto smlouvu, zůstávají pouze tři země, Dánsko, Švédsko a Česko, které nejsou příjemci pomoci, nemají ji ani přislíbenou, protože ji nepotřebují, z nichž dvě země, Dánsko a Švédsko, pokud budou uvažovat o vstupu do eurozóny a teprve vstupem do eurozóny tato smlouva nabude pro ně případně účinnosti, mají již dneska širokou politickou dohodu, že tak neučiní jinak než prostřednictvím referenda.
Pouze na okraj se ještě zmíním o prohlášení k růstu a zaměstnanosti, které bylo na zasedání Evropské rady rovněž projednáno. Naše prohlášení zaměřené na tyto dva cíle vyzývá k provádění dílčích iniciativ zaměřených na podporu zaměstnanosti zejména mladých lidí, zejména dokončení vnitřního trhu a posílení financování malých a středních podniků. Neobjevujeme Ameriku, spíše se vracíme k existujícím projektům a záměrům s tím, že se přihlašujeme k jejich dalšímu rozpracování a dokončení. Obsah prohlášení v drtivé většině koresponduje s prioritami vlády České republiky, a proto jej podporujeme. A já chci jenom uvést, že toto prohlášení bylo přijato pouze 25 členskými zeměmi, že se k němu nepřipojil švédský premiér. Jinými slovy, jakási jednomyslnost na jednání Evropské rady není nic tragického, není nic neobvyklého, není nic heretického.
Deklarace skýtá potenciál pro další posun, i pokud jde o zvyšování konkurenceschopnosti Evropské unie a jejích členských států. Klíčovou je pro nás tradičně zejména část deklarace k vnitřnímu trhu a k podpoře malých a středních podniků. Právě zde vidíme největší rezervy a prostor pro další úsilí na evropské úrovni. Právě vnitřní trh je nadějí pro české exportéry a zárukou posilování růstu a konkurenceschopnosti Unie. I zde přirozeně platí, že některé části prohlášení mohly doznat dílčích změn, např. pokud jde o záměr vytvářet tzv. národní programy pracovních míst a jejich monitoring nebo o další kroky v oblasti daňové koordinace. Celkově vzato ale text představuje kompromis, který nepřinese dodatečnou zátěž a který Česká republika může akceptovat. Přesto platí, že úspěch deklarace bude záviset především na politické vůli signatářů naplnit mnohdy vznosná slova hmatatelnými výsledky.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad koalice.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji panu premiérovi. Zahajuji všeobecnou rozpravu. Mám do ní především s přednostním právem místopředsedu Sněmovny pana Zaorálka, poté řádně přihlášení, jak jsou uvedeni na tabuli. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Já přeji příjemné poledne. Nevím, jestli, poslanci, máte k dispozici ten text smlouvy v české verzi. Zaregistroval jsem, že v tomto případě Evropská komise český text nevyhotovila, tak jsme si ho zřejmě museli asi překládat sami, což je samozřejmě novum a je to pozoruhodná okolnost.
Takže já bych se také možné pokusil nejdřív říci svými slovy, v čem si myslím, že je, zjednodušeně, podstata toho textu, pak budu reagovat na některé výroky, které tady zazněly z úst premiéra.
Co je to ta finanční dohoda, o které máme mluvit? Je to smlouva mezi členskými státy Evropské unie, není to tedy smlouva, není to vztah mezi státy a Evropskou unií, je to, opakuji, smlouva mezi členskými státy Evropské unie. V té smlouvě se mluví o dvou možných režimech, o režimu států eurozóny a o režimu všech států. Zároveň ta smlouva předpokládá vznik povinností pouze pro státy eurozóny. To znamená, že i pro Českou republiku platí, jak už tady zaznělo, že eventuální povinnosti z té smlouvy by i pro nás mohly platit teprve v okamžiku, kdy bychom do eurozóny vstoupili.
Tady se mluvilo o tom přenosu pravomocí. To je určitě zajímavá otázka, jestli jsou tam nějaké nové pravomoci, nebo dochází k přenosu. Já si myslím, že tam je evidentně jedna nová věc, to je to, že v budoucnosti bude rozhodovat Evropský soudní dvůr a eventuálně bude rozhodovat i o sankcích v případě, že někdo nedodrží ta dluhová kritéria.
Já bych chtěl upozornit na jednu věc, že to, co bude v kompetenci v budoucnosti Evropského soudního dvora, není žádná stávající povinnost národního státu, protože ten bič, o kterém se tam mluví, ten v této podobě nikde neexistuje. To znamená, jestliže ten bič na úrovni národních států neexistuje, tak asi chápete, že ho ani nejde přenést. Je to nová pravomoc a - opakuji - v této věci, která evidentně vystupuje v té smlouvě jako nový prvek, rozhodně nejde o přenos, protože je to vytváření nové pravomoci, která doposud v takovéto podobě nebyla na úrovni národních států nikde uplatňována. My jsme sami neměli žádnou sankci, kterou bychom si sami dávali za to, že nedodržíme nějaká dluhová kritéria.
Co se týče těch dalších článků, které tady nechci všechny rozebírat, tady samozřejmě je celá řada odkazů na stávající evropské právo. Je jich opravdu velké množství. To znamená, že ten text a eventuální právní analýzy se budou muset vypořádat s tím, že tady v celé řadě věcí nejde o vytváření nějakých nových procedur nebo nějakých nových kompetencí, ale jde o aplikaci stávajícího konkrétního práva. Já se domnívám, ale teď to je spíš na právních analýzách, aby to potvrdily, že nejde o přenos. Připouštím, že může jít o kvalitativní posun. Ale toto přesně charakterizovat je věcí důkladných právních rozborů, které v této chvíli zřejmě ještě nejsou k dispozici. Já už jsem některé četl, takže i to, co tady říkám, je výsledek těch konzultací, které mám v této chvíli k dispozici. To znamená, ten předpoklad je, že tam nedochází k přenosu. Může dojít ke kvalitativnímu posunu.
Říct o tom, jak přesně bude vypadat, není tak jednoduché proto, že tato fiskální dohoda je taková - jakási o budoucích závazcích. Dokonce její součástí je i článek, který říká, že by mělo dojít ke změně základních smluv do pěti let právě v duchu ustanovení této fiskální dohody. Samozřejmě ten proces vstupování do základních smluv, který bude trvat nějakou dobu a je rámován těmi pěti lety, ten proces samozřejmě nebude asi jednoduchý a je těžké v něm jednoduše předvídat, jaké všechny problémy se na něm budou řešit. To je v této chvíli asi těžké si dovolit. Ale tím chci říci, že není dneska jednoznačné a jednoduché říci, kdy dojde ke kvalitativním posunům a k čemu přesně dojde, protože je evidentní, že máme před sebou poměrně náročný proces této fiskální dohody, jejího uplatňování a absorpce v základních smlouvách. Takže tady je podle mě takový terén, který pravděpodobně bude ještě zpracován, a nebude to úplně jednoduché a přehledné.
Nicméně to všechno, co tady říkám, to říkám také proto, abych řekl, že v žádném případě z této materie, kterou máme k dispozici, není možné dneska učinit takové vyhlášení, jaké činí opakovaně premiér. Že totiž, jak i tady dneska zopakoval, jsme na začátku vytváření fiskální unie. ***