(15.10 hodin)
Poslankyně Jaroslava Wenigerová: Vážená paní předsedkyně, kolegyně, kolegové, novela zákona č. 109 o ústavní výchově je novelou, u níž předpokládám, že otevře velice vážnou debatu zejména ve výborech v oblasti, která je docela do této chvíle opomíjena, a je to oblast skutečně preventivní péče v oblasti mladých lidí, dětí, školních dětí, které mají potíže s chováním. Říkáme tomu poruchy chování. Ne že by tato střediska nebo tyto podpůrné aktivity u nás neexistovaly, ale kdybyste se zeptali mnohých rodičů, zda vědí, že existují takovéto služby, tak by to vesměs nevěděli, protože mezi školská poradenská zařízení jsou zařazeny pedagogickopsychologické poradny, speciálně pedagogická centra, která se však zaměřují na školní úspěšnost, ale nebo také neúspěšnost dětí. Myslím si, že jsou zavedené, že jsou specializované a že pracují v drtivé většině velmi dobře. I ona se zaměřují na diagnostiku, ale střediska výchovné péče, která jsou doposud u diagnostických ústavů, vlastně vznikla z potřeby těchto diagnostických ústavů. U nás v Moravskoslezském kraji a zejména v Ostravě vznikla etopedická střediska už v 90. letech minulého století, kdy se jmenovala tato střediska výchovné péče etopedické poradny a zaměřovala se právě na tuto prevenci.
Já osobně se domnívám, že vůbec není třeba, aby v tomto zákoně byl změněn název na střediska podpůrných služeb, protože středisko výchovné péče daleko lépe vystihuje podstatu dané pomoci rodinám. To, co mě v tomto zákoně chybí - ale kolega Čechlovský bude hovořit po mně a bude hovořit o původním znění této novely -, je opravdu důraz na spolupráci s rodinou, protože odborníci vám řeknou, že péče v této oblasti je především pro cílovou skupinu rodičů, protože rodiče si mnohdy s dětmi s vážnými výchovnými problémy nevědí rady a mnohdy ani nevědí, kam se mají obrátit. Takže specializace v této oblasti je správná. Já se domnívám, že i cesta odloučení od diagnostických ústavů je správná. Kde ale vidím problém, že to není rovnoměrně rozprostřeno po republice, a pokud bychom event. uvažovali v budoucnu, že bychom to spojili s dalšími poradenskými pracovišti, tak samozřejmě to musí být projednáno se zřizovateli, protože SPC a PP jsou kraje a střediska výchovné péče jsou Ministerstva školství. A já vím, že to nebylo projednáno ani s kraji, ani s pedagogickopsychologickými poradnami, tak se domnívám, že tady ta cesta je ještě poměrně dlouhá. Ale trend je nastaven dobře. Čili spolupráce s rodinou, specializace a pomoc rodičům od mateřské školy.
Já nevím, jestli to někdo z vás zachytil v médiích, ale já jsem si začala číst výroční zprávu České školní inspekce, která provedla v cca 500 školkách inspekci na oblast negativních jevů. Byla jsem velmi překvapena, že v těchto školkách, bylo jich asi 480, téměř 50 % dětí se dopustilo agresivního chování vůči učitelce. Velké procento dětí se začalo chovat k majetku způsobem, že ho rozbíjelo. Dokonce i šikana, návykové látky, dokonce i kouření v mateřské školce! Takže situace, byť se o ní tolik nemluví, je vážná a je dobře, že tento zákon se zaměřuje na tuto pomoc. A jestliže mi někdo řekne, a inspekční zpráva je veřejná a jsem přesvědčena, že to je zpráva na základě podkladů, tak jestliže v tolika zařízeních 50 % dětí je agresivních vůči pedagogovi, to zřejmě vysvětlí pan kolega Bém, tak se můžeme domnívat, že to mohou být děti například s ADHD a dalšími výchovnými poruchami, které už potřebují péči od mateřské školky.
Pak jsou tam další detaily, ale ony to tak úplně detaily nejsou. Pro mě v novele tohoto zákona je velmi nejasné postavení dětí s psychiatrickými poruchami. O tom se budeme bavit ve výborech, nyní bych tím nezatěžovala, ale tohle vnímám jako velmi vážný problém. Stejně tak omezení diagnostického pobytu v diagnostickém ústavu jenom na osm týdnů, zejména u dětí s psychiatrickými poruchami. To vám řekne každý psychiatr, že to absolutně nestačí - u některých dětí ano a končí daleko dříve než v těch osmi týdnech, ale já jsem to konzultovala s mnoha psychiatry a ti říkají, že to někdy může trvat i několik měsíců.
Takže je o čem diskutovat. Já jsem také ráda, že to půjde do školského výboru, nebo budou-li přikázány ještě jiné, ale musíme o tom vést velmi vážnou diskusi, abychom posunuli tuto oblast kupředu, a nikoliv abychom si řekli, že to nesplnilo naše očekávání. Děkuji. (Potlesk několika poslanců.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní poslankyni Wenigerové. Prosím nyní o slovo pana poslance Jana Čechlovského. Dalším přihlášeným je potom pan poslanec Pavel Bém. Pan poslanec Jan Čechlovský má slovo.
Poslanec Jan Čechlovský: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vládo, ctěná Sněmovno, upřímně řečeno, mně se předkládaná novela zákona o ústavní výchově spíše nelíbí, nicméně v prvním čtení ji podpořím při vědomí, resp. doufání toho, že během legislativního procesu tady v útrobách Poslanecké sněmovny projede podrobnou, věcnou a odbornou diskusí a návrh dozná změn k lepšímu. Protože jak říká jeden z Murphyho zákonů o optimistech: nevěřte na zázraky, spoléhejte na ně!
Byl bych samozřejmě nekorektní, kdybych tady říkal, že předkládaná novela je úplně špatná. To není. Kvituji s velkým povděkem, že se předloženým návrhem zákona třeba rozšiřuje možnost umístění dítěte přímo do dětského domova bez předchozího pobytu v diagnostickém ústavu, že předložená novela zákona umožňuje větší rozsah péče poskytované dětem středisky preventivních služeb, dříve středisek výchovné péče, nebo, a to možná především, že by snad konečně mělo dojít k zavedení standardů kvality pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy v zařízeních v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. V tomto případě avizuji své nesmělé hurá.
Důvodová zpráva předkládané novely zákona mj. říká, že zcela zásadní změnou je předpokládané využívání preventivně výchovné péče ve střediscích preventivních služeb ve větším rozsahu, destigmatizace středisek a snížení počtu dětí v ústavní péči tím, že bude kladen větší důraz na prevenci poradenství. Trochu kuriózní ale je, a už to říkala paní kolegyně Wenigerová, že se nám z návrhu zákona nějak úplně vytratilo, že by zařízení ústavní výchovy měla mít povinnost - ne možnost, ale povinnost - spolupracovat s rodinou dítěte a poskytovat jí pomoc, že by cílem služeb poskytovaných středisky preventivních služeb mělo být zachovat a posilovat rodinné vazby dítěte a zamezit jeho odtržení z rodinného prostředí, že by cílem ústavní výchovy mělo být vytvářet podmínky pro to, aby byl v co nejkratší době umožněn návrat dítěte do rodiny nebo jeho umístění do náhradní rodinné péče. A nejen to.
Omlouvám se, ono se nám to nevytratilo nějak. Je pravda, že právě zmiňované účely a cíle novela zákona aktuálně neobsahuje, ale navrhovaný zákon tyto podle mého velmi důležité definice a ustanovení obsahoval ještě po vnějším připomínkovém řízení v rámci legislativního procesu. Víte, kdy došlo k rozsáhlým změnám a redukcím návrhu oproti původnímu znění, které Ministerstvo školství, a tady se musím úřadu pana ministra Dobeše prostě zastat, připravovalo a předkládalo do vlády po připomínkovém řízení a po vypořádání zásadních připomínek uplatněných nejen ze strany ostatních ministerstev, ale i například zmocněnkyně vlády pro lidská práva nebo veřejného ochránce práv? V Legislativní radě vlády! ***