(14.30 hodin)
(pokračuje Šincl)
I když se to možná zdá okrajovou záležitostí, moje krátká poznámka se týká předloženého pozměňovacího návrhu hospodářského výboru. Tento návrh zde byl předložen bez nějakého většího komentáře a přemýšlím, co se za tím ve skutečnosti vlastně skrývá. Zmiňuji se o tom, neboť tento návrh považuji za určitou hrozbu, hrozbu pro budoucí financování různých ekologicky příznivých projektů. Aniž by zde byl více vysvětlen, snaží se totiž popřít princip znečišťovatel platí, a aby jeden z nejúčinnějších nástrojů ke snižování emisí zdravých škodlivých látek byl zrušen. Jedná se mimo jiné především o tu část, ve které se uvádí, že posledním poplatkovým obdobím pro účely výběru poplatků za znečišťování je kalendářní rok 2015.
Pokusím se vás nyní, vážené poslankyně a vážení poslanci, přesvědčit o nutnosti zachování tohoto poplatku a o tom, že tyto poplatky budou potřeba i po roce 2016.
Je nutné si uvědomit, že tento poplatek za znečištění životního prostředí je jedním z významných vlastních příjmů Státního fondu životního prostředí České republiky. Jak mnozí víte, tento fond je specificky zaměřenou institucí, která je významným finančním zdrojem pro podporu realizace opatření k ochraně a zlepšování stavu životního prostředí v jeho jednotlivých složkách. Je jedním ze základních ekonomických nástrojů k plnění závazků vyplývajících z mezinárodních úmluv o ochraně životního prostředí, členství Evropské unie a uskutečňování státní politiky životního prostředí.
Tento fond podporuje různé ekologicky příznivé projekty, a to zejména formou dotací a půjček z tohoto fondu. A jak jistě mnozí tušíte, bez zajištění vlastních příjmů, a tedy i z příjmů poplatků za znečištěné ovzduší to prostě nebude v budoucnu možné, nebo v lepším případě velice obtížné. Vlastní příjmy bude Státní fond životního prostředí České republiky tedy potřebovat i po roce 2016. Za prvé pro kofinancování projektů z předpokládaného nového operačního programu, který by navázal na nynější operační program Životní prostředí, který bude jen do roku 2013, resp. realizace a financování projetu do 2015. Za druhé pak pro financování doplňkových, nicméně podle mého názoru velice důležitých národních programů, které jsou z výnosů z poplatků financovány již od 90. let.
Bohužel právě tzv. národní programy byly v posledních letech co do objemu výdajů Státního fondu životního prostředí výrazně omezeny, a to ve prospěch kofinancování evropských programů. Mám k dispozici tabulku a mohu vám samozřejmě z ní ta data přečíst, ale nyní vás nebudu tímto zdržovat.
Tyto národní programy jsou financovány ze Státního fondu životního prostředí České republiky. Podpora z těchto programů je poskytována formou dotace, půjčky nebo formou kombinace dotace a půjčky na projekty, které nelze podpořit z peněz Evropské unie v rámci operačního programu Životní prostředí nebo z programu Zelená úspora. Jen pro informaci je nutné uvést, že v letošním roce je možné žádat o podporu ve 12 různých národních programech. Jde například o Program ochrany ozonové vrstvy Země, kde cílem je postupné omezování výroby, spotřeby a likvidace látek na bázi halogenových uhlovodíků, freonů, látek zodpovědných za poškozování vrstvy ozónu. Dále Program podpory předkladatelů návrhu projektů z fondů EU. Zde jde o podporu pro výzkumná pracoviště a výzkumná konsorcia při vyhledávání a podávání návrhů projektů z oblasti životního prostředí. Principem je finančně motivovat předkladatele návrhu projektu formou dotace na časově a finančně náročnou přípravu návrhu projektu, tj. na práci, která předchází podání návrhu projektu. Dále Program podpory ozdravných pobytů dětí z oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší, kde jde o cílené zlepšení zdravotního stavu a posílení environmentálního vědomí u dětí školního věku z oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší. Aktuálně známý Společný program Moravskoslezského kraje a Ministerstva životního prostředí na podporu výměny stávajících ručně plněných kotlů na tuhá paliva za nové nízkoemisní automatické kotle na uhlí nebo uhlí a biomasu v Moravskoslezském kraji, tzv. kotlíky, nemusím snad představovat. Jeho cílem bylo snížit znečisťování ovzduší z malých spalovacích zdrojů tzv. lokálních topenišť, kde lidé často spalují nekvalitní paliva a odpad. Potenciální úspora emisí je v případech, kdy lidé topí nekvalitními palivy, nebo dokonce odpady při používání starých nevyhovujících zdrojů tepla.
Dovolte mi pro zajímavost jen krátkou poznámku k tomuto národnímu programu. V rámci této první výzvy bylo k dispozici bohužel jen 20 milionů korun. Občané mohli podávat žádosti o dotaci na podatelnu Krajského úřadu Moravskoslezského kraje od 1. 2. 2012. Už půl hodiny po otevření podatelny došlo doslova k obležení žadateli o dotaci, dorazily zde více než tři stovky lidí. O tento program byl tak obrovský zájem, že tento program byl tentýž den cca o půl jedenácté dopoledne, to je za dvě a půl hodiny, ukončen. Důvodem tak rychlého ukončení tohoto programu bylo to - pane ministře -, že asi po dvou hodinách celková výše prostředků alokovaná pro výzvu byla vyčerpána. Tento obrovský zájem lidí byl signálem, že tentokrát jde Ministerstvo životního prostředí dobrou cestou a že by se mělo co nejdříve v tomto programu pokračovat a vyhlásit novou výzvu.
Myslím si, že národní programy financované i z poplatků za znečišťování ovzduší nezpochybnitelně prokázaly svou užitečnost. Tyto národní programy dnes i v budoucnu mohou být využity - za prvé - pružněji než evropské prostředky. Například lze mnohem rychleji na národní úrovni připravit a schválit dotační program zaměřený na novou naléhavou potřebu. Viz jak jsem už uvedl program Moravskoslezského kraje, ozdravné pobyty dětí či program tzv. kotlíky, nebo zaměřený na některé specifické případy, kdy je použití evropských dotací nemožné. Za druhé lze je věcně nasměrovat na specifické potřeby České republiky, které se nevejdou ani pod programy EU a ani nesouvisí se změnou klimatu, a nelze tak pro ně použít prostředky z aukcí povolené.
Dovolte mi ještě připomenout, že zatímco příjmy Státního fondu životního prostředí z poplatků ovzduší činily v období 2000 až 2011 6 miliard 205 milionů korun, tak výdaje v této složce životního prostředí, to je národní programy, operační program Infrastruktura a operační program Životní prostředí, činily 8 miliard 563 milionů korun. Tedy Státní fond životního prostředí prostřednictvím realizace programu ve složce ovzduší nainvestoval o 27,5 % více než v uvedené složce na poplatcích vybral. V současné době je tedy v rámci programu Státního fondu životního prostředí ochrana ovzduší ještě dotována z poplatků z jiných složek životního prostředí - z vody, odpadu a podobně.
V neposlední řadě je klíčové pokrytí výdajů Státního fondu životního prostředí na kofinancování, které v nastávajících letech pro potřeby úspěšného vyčerpání operačního programu Životní prostředí rapidně porostou. Do roku 2011 bylo vyčerpáno pouze cca 20 % z celkové alokace v operačním programu Životní prostředí. Pokud bychom si dali tu práci a prostudovali si vývoj příjmů Státního fondu životního prostředí např. za posledních pět let, pak zjistíme, že u objemu výnosů z poplatků za znečištěné ovzduší dochází k postupnému poklesu. ***