(12.50 hodin)
(pokračuje Benda)

Na jednu stranu říkám: Děkuji za ta vystoupení. Děkuji za to, co bylo řečeno panem předsedou Sobotkou - že se domnívají, že je třeba problém řešit. Netváří se, jako se tváří část veřejnosti i část této Sněmovny, že žádný problém neexistuje. Netváří se, že si tady vymýšlíme nějaký umělý převod majetku na někoho, komu majetek nikdy nepatřil. Za toto děkuji. A jsem rád. A i když můžeme mít rozdílný názor na to, jak má být problém vyřešen, jsem rád, že sociální demokracie deklaruje, že ten problém vyřešit chce. Také to deklarovaly všechny vlády, ve kterých sociální demokracie v minulosti seděla.

Myslím ale, že tady zaznívají některé omyly, které by měly být vyvráceny. Za prvé. Není pravda, že církve jsou jedinou nefyzickou osobou, které je majetek navracen. Byly to obce, byly to sportovní svazy, byla to nakonec i ČSSD, sice ne rozhodnutím této Sněmovny, ale rozhodnutím Ústavního soudu. Jak dobře víme, Lidový dům byl vrácen společnosti Cíl právě s odůvodněním právní kontinuity, která myslím je u církví zcela nezpochybnitelná, méně zpochybnitelná než v případě sociální demokracie. To je první věc, která má myslím zaznít.

Druhá věc, která je tady stále a pořád podsouvána - že prolamujeme nějaké lhůty, že prolamujeme rozhodné období. Já nevím. Kdo ten zákon otevřel a kdo si přečetl § 1, kde se zcela jednoznačně říká "křivdy způsobené v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990", kdo si přečetl všechna ostatní ustanovení, která jednoznačně říkají obecná pravidla, nikoliv konkrétní vydávání - vydává se tento nebo onen majetek. Křivdy způsobené v rozhodném období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990. Stejně tak, jak to bylo u všech ostatních fyzických osob, včetně toho, že i u ostatních fyzických osob v některých případech šlo o křivdy způsobené podle zákonů platných před 25. únorem, ale způsobené komunistickým režimem za úplně jiných podmínek, než byly nastaveny v původních zákonech. A kdo se podívá na minulé restituce, dobře ví, že to tak bylo.

A třetí teze, která zaznívá a která je zase, myslím, zoufale mylná, je ona částečná náprava křivd. Všechny křivdy, které jsme zde napravovali v této zemi od roku 1990, byly částečnou nápravou křivd. Dobře jsme věděli, že nejsme schopni spravit všechno, co tady komunistický režim způsobil, že nejsme schopni ani majetkově, ale ani udělat odškodnění za věznění, nemožnosti studovat, nemožnosti se uplatnit, že nejsme v desítkách dalších věcí schopni odškodnit každého. Přesto tam, kde byly majetky, jsme je vraceli. Tam, kde majetek nebylo možné vydat, jsme vypláceli finanční kompenzace. Můžeme vést diskusi o tom, jaké ty finanční kompenzace byly. Já si jsem jist z údajů z Pozemkového fondu, že byly vyšší v těch případech nevydatelných majetků, než jsou dnes odhadnuty. A můžeme ta čísla potom někde na výborech probrat. Já jsem na to připraven, jenom nevím, jestli je to úplně tady do sněmovny.

V tuto chvíli se nebavíme o tom, jak je nám tady podsouváno, že chceme vyplácet náhrady za to, jak byly budovy, pozemky a další věci za čtyřicet let znehodnoceny. Ty jsme nevypláceli nikomu a nevyplácíme a nebudeme je vyplácet ani církvím. Jenom tam, kde nemůžeme vydat, protože už uplynulo dalších dvacet let, protože povinnou osobou je jenom Pozemkový fond a Lesy České republiky, jenom tam, kde nemůžeme vydat, vyplácíme kompenzaci, jako jsme vypláceli ve všech minulých případech. Takže já se nebojím ani vlny soudních sporů, které by hrozily u mezinárodních soudů, že jsme vypláceli nějaké nižší kompenzace. Vždycky jsme za nevydatelné věci vypláceli. Tady je jenom rozsah nevydatelných věcí výrazně vyšší, než byl na začátku 90. let, kdy jsme za povinnou osobu prohlásili fakticky každého s nějakými velmi omezenými výjimkami, protože jsme to ještě mohli udělat, protože veškeré vlastnictví bylo státní.

Děkuji za pozornost. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Teď se mi tady roztrhl pytel s faktickými poznámkami. Takže nejprve pan poslanec Zbyněk Stanjura, poté pan poslanec Stanislav Grospič, poté pan poslanec Jiří Dolejš, poté pan poslanec Rath. A zatím poslední přihlášená k faktické poznámce je paní poslankyně Marta Semelová.

Pan poslanec Zbyněk Stanjura stáhl svoji faktickou. Dále pan poslanec Stanislav Grospič. Prosím. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych prostřednictvím paní předsedající zareagoval na to, co tady řekl pan zpravodaj. Já nechci samozřejmě hodnotit předložený zákon v širším kontextu, to si ponechám na své vystoupení, ale přece jenom bych tady chtěl zareagovat na dvě skutečnosti.

Za prvé. Skutečně, římskokatolická církev bude největším příjemcem, takto obdarována v rámci těchto údajných restitucí, které tady jsou vládní koalicí připravovány, protože se jí to bude týkat z 83,04 %, ale ta otázka je problematická, protože když se podíváme do historie práva a právní kontinuity už z dob Rakouska-Uherska, zejména z roku 1874, a půjdeme první republikou, která převzala tento zákon, a půjdeme až do roku 1949, tak zjistíme, že se různí určité kategorie vlastnictví i oprávněných subjektů, které v řadě případů skutečně nevlastnily, ale pouze držely a užívaly tento majetek, a to ještě k různým, nejenom církevním účelům.

Druhá věc. Tady se hovoří o tom, že v § 1 nemá být prolomeno období 25. února 1948. Potom ovšem vyvstává otázka právě v kontextu s § 5 navrhovaného zákona, písm. a), kde se říká, že odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46 následně z roku 1948, o nové pozemkové reformě. Takže teď se chci zeptat vaším prostřednictvím předkladatelů tohoto zákona, paní předsedající, jak je míněn ten zákon č. 142/1947 Sb., jestli to, co bylo na základě něj provedeno v rámci revize prvé pozemkové reformy -

 

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, uplynul váš čas k faktické poznámce.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Hned skončím. Do 25. února bude v pořádku, ale postup podle tohoto zákona po 25. únoru už bude hodnocen jako onen neoprávněný záběr údajného církevního majetku.

 

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. S další faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Jiří Dolejš. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo, paní předsedající. Neubránil jsem se vsuvce do této učené právnické disputace. A je motivována tak trošku selským rozumem.

Jak tak poslouchám, tak se nedokážete vůbec dohodnout, na základě jakého právního titulu má být tento velký objem majetku tedy uskutečněn, kromě toho titulu, který se chystáme tady učinit, tedy schválit konečně na to nějaký zákon. A i neprávník si nepochybně všiml v tomto návrhu, že se nejedná o standardní restituční nebo náhradovou proceduru.

Jádro tohoto návrhu je přece v tom, že se někdo dohodl s někým, že si zkrátka plácli a že "co jsme si, to jsme si, hádáme se tady nějakých 23 let, tak to ukončíme". A ukončíme to na úrovni nějaké částky, která tady, jak někdo říká, byla extrapolována, někdo říká vylicitována, to je samozřejmě věc pohledu, ale dospěli jste k nějaké částce. To je podstata. A všechny ostatní argumenty mi připadají jako irelevantní. To, že je nějaký nález Ústavního soudu, který shledal, že zablokování vlastnických práv není v pořádku? No, není. Samozřejmě. Vlastník by měl mít možnost užívat toho práva. Ale nikdo v konkrétních majetkových položkách neřekl, že vlastník je ten a ten. Dokonce i zástupci Ministerstva kultury opakovaně i v minulém volebním období říkali: Ne, ne, ne, ten náš nárok není opřený o konkrétní a doložené položky, ale je to o dohodě, abychom se do budoucna už víc netrápili, aby nás to stálo toho víc a toho míň.

A výhrady, které tady jsou, jsou především o tom, že toto narovnání nevyhovuje nejen nám tady v Parlamentu, ale 70 procentům lidí, kteří také mají v hlavě nějakou myšlenku, a i když nerozumějí právnickým kličkám, tak se prostě dohodli - v 70 % alespoň podle průzkumu veřejného mínění -, že tohle je daleko spíš tunel na veřejné peníze, než aby se uzavřela kauza, která trápí tuto zemi už hodně a hodně dlouho. Církvi to nepomůže. Komu to pomůže, to si každý může posoudit sám. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP