(11.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Jsem přesvědčen o tom, že existují dva důvody, proč řešit problém vztahu mezi státem a církvemi, řešit problém, který tady dvacet let vyřešen nebyl právě v důsledku toho, že církve uplatňují majetkové nároky, pro které se zatím ve společnosti nikdy nenašla dostatečná vůle k tomu, aby byly jednoznačně vyřešeny. Za prvé je tady velký důvod v tom, že řada obcí nemůže využít pro svůj rozvoj státní půdu, která už je dvacet let blokována pro případné církevní restituce. Ten druhý důvod, který pokládám také za důležitý: Myslím si, že bude jenom dobře, pokud se v rámci politické debaty definitivně uzavře problém restitucí otevřený změnou společenských problémů v roce 1989. To jsou ve skutečnosti dva důležité důvody z reálného života a dva důležité právní a politické důvody, proč se musíme touto otázkou zabývat.
Návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, který předložila vláda Petra Nečase, je však pro sociální demokracii z řady vážných důvodů nepřijatelný. Jsme přesvědčeni o tom, že navrhovaný zákon vybočuje z filozofie restituční legislativy, která byla přijímána po roce 1989. Zákon vnáší do našeho právního řádu výraznou nerovnost před zákonem mezi restitucí církví v porovnání s restitucí fyzických osob. Fyzickým osobám byly po roce 1989 navráceny pouze některé majetky a poskytnuto částečné odškodnění na základě konkrétně prokázaných skutečností. Při stanovení hodnoty majetku církví, tak jak je navrženo v tomto zákoně, byly účelově použity ceny zemědělské půdy a ceny lesů, které neodpovídají současné tržní realitě. Kdyby vláda, kdyby česká vláda zacházela v tomto návrhu s církvemi jako s průměrným restituentem v 90. letech, měly by církve nárok na cca 17 mld. korun. Zbylých 42 mld. korun finanční kompenzace, která je navrhována vládou, znamená přilepšení mimo veškerou spravedlnost a rovný přístup. Je zde vážný problém tohoto rozdílu a této nerovnosti a tuto nerovnost můžeme konkrétně vyčíslit: 42 mld. korun.
Obáváme se také, tak jak je tento návrh konstruován, že dojde k novému kolu restitučních soudních sporů, které by koneckonců ve svém výsledku mohly prolomit restituční hranici 25. února 1948 a potenciálně narušit ty majetkové poměry, které byly dány dekrety prezidenta Beneše. V rámci naturální restituce, se kterou se počítá v rozsahu 75 mld. korun, je navrhován převod majetku, který církve před 25. únorem 1948 plně nevlastnily, nebo o něj dokonce přišly díky pozemkové reformě Masaryka a Švehly z roku 1919 a její revizi, ke které došlo v roce 1948. Zdá se, že v některých případech vláda navrhuje kompenzovat křivdy způsobené nejen minulým totalitním komunistickým režimem, ale také křivdy způsobené císařem Josefem II. a první Československou republikou. Církevní majetek byl v této části střední Evropy od josefínských reforem považován za veřejný majetek sloužící k zabezpečení činnosti církví a bylo u něj omezeno dispoziční právo. Je určitě legitimní debatovat návrhy na zmírnění křivd způsobené církvím totalitním režimem, nedává to ale žádný smysl tam, kde se jednalo o majetkové zásahy z dob první Československé republiky, nebo dokonce rakouského císařství.
Finanční kompenzaci ve výši 59 mld. korun pokládáme za nepřiměřenou. Je nepřiměřená jak vzhledem k aktuální ekonomické situaci našeho státu, tak k potřebě snižovat deficit veřejných rozpočtů, o které se tady neustále ze strany vlády hovoří. V době, kdy náš stát zápasí s rekordními schodky veřejných rozpočtů, které v loňském roce - státní rozpočet, jeho schodek přesáhl 140 mld. korun -, kdy se dlouhodobě nedaří srazit schodek státního rozpočtu pod 100 mld. korun ročně, v době, kdy se škrtají peníze určené těm nejpotřebnějším, včetně škrtů, které poškodí nemocné, škrtů, které poškodí invalidy, poškodí rodiny s dětmi, tak není možné tvrdit, že jsme schopni zajistit 59 mld. korun pro finanční odškodnění, aniž by to vedlo k dalším škrtům, aniž by to prohloubilo tlak na deficitní hospodaření země, aniž by se kvůli tomu musely zvedat daně. Ten návrh je z tohoto hlediska velmi pokrytecký, protože neříká, kde stát vezme finanční prostředky určené na finanční kompenzaci. Ano, říká se - stát předá formou daru 75 mld. korun v majetku, který dnes vlastní. Ale současně se říká, že stát vyplatí 59 mld. korun během příštích třiceti let, ale neříká, na úkor čeho k tomuto výdaji dojde. A přitom všichni víme, že tato země se zavázala v konvergenčním programu, že bude nadále snižovat deficit veřejných rozpočtů. Přitom všichni víme, že nás nečeká období nějakého prudkého ekonomického růstu a letos budeme rádi, pokud česká ekonomika se bude pohybovat těsně nad stagnací. Přitom všichni víme, že nás čeká problém financování důchodové reformy počínaje příštím rokem. A byla to tato vláda, která zvolila rozpočtově hazardní formu důchodové reformy. Je tady odložený zákon o daňové reformě, který připraví stát ročně o dalších 20 až 30 mld. korun. A do této situace přichází vláda s návrhem na vyplacení 59 mld. korun hotovostní kompenzace z veřejných rozpočtů.
My jsme jako sociální demokraté přesvědčeni o tom, že v době zpomalování hospodářského růstu, v době ekonomické nejistoty v Evropě, v době, kdy tady u nás doma stagnují reálné mzdy, přetrvává vysoká nezaměstnanost, by vláda měla upřednostnit jiné výdajové priority než takto masivní přesun veřejných prostředků a veřejného majetku v rámci navrhovaného narovnání s církvemi.
Navíc, kolegové a kolegyně, zvolený způsob narovnání s církvemi nezaručuje, že církve o majetek v příštích letech nepřijdou, např. v důsledku některých špatných ekonomických rozhodnutí, jaká jsme již zažili v několika případech prohospodaření církevního majetku navráceného po roce 1989. Na začátku 90. let se církvím, řádům vrátila část nemovitého majetku, vracely se zejména kostely, fary, pozemky s nimi spojené. Bohužel i za této situace, kdy byla restituce naturální formou velmi omezená, došlo k tomu, že některé denominace církví, některé řády nezvládly vlastnickou roli a o tento majetek v dalších letech přišly v důsledku neuváženého podnikání. Nemáme žádnou garanci, že k takovémuto nakládání s majetkem nedojde i v této situaci. ***