(12.00 hodin)
Poslanec Jan Čechlovský: Vážená paní místopředsedkyně, vládo, ctěná Sněmovno, děkuji vám za důvěru. Za to vás na oplátku nezdržím ani já. Protože se jedná v zásadě o technickou novelu, považuji úvodní zprávu pana ministra za dostatečnou. Přimlouvám se z tohoto místa pouze za propuštění do dalšího čtení a přikázání výboru pro sociální politiku. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Do ní je do této chvíle jedna přihláška, a to přihláška pana poslance Miroslava Opálky, kterému teď dávám slovo. Prosím.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, posláním vládního návrhu je nahradit nerealizovatelné ustanovení o úhradě nákladů pro dotčené podnikající fyzické a právnické osoby na správní řízení ve věci akreditací novou právní úpravou a v ní stanovit, že za tuto činnost budou požadovány stanovené konkrétní poplatky. Ze stávající právní úpravy akreditací jiných ministerstev a ze zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, je zřejmé, že podobná správní řízení a akreditace ostatní ministerstva zpoplatnila.
Poslanecký klub KSČM nemá s tímto řešením téměř žádný problém, zejména když zpoplatnění správního řízení bylo ministerstvem se všemi dotčenými osobami předem projednáno. Dovolte mi ale jednu poznámku, která s legislativním procesem a chováním Poslanecké sněmovny souvisí. Nechápu proto, proč i u takovýchto nekonfliktních předloh trvají zástupci ODS na půdě organizačního výboru na dle mého názoru diskriminačním postoji, že vládní návrhy mohou na půdě Poslanecké sněmovny zpravodajovat pouze zástupci koalice. Jak pak toto zpravodajství vypadá, jsme před chvilkou viděli. Nejde jen o jednání a usnadnění si legislativního procesu vstřícností zpravodaje. Ale jestliže koalice přebírá stoprocentní zodpovědnost za tento legislativní proces, pak na druhé straně nesmí na tiskových konferencích hledat výmluvy a svalovat vinu na někoho jiného, třeba na kolektiv výboru pro sociální politiku, tak jak se tomu stalo včera.
Ale k meritu věci. Akreditační řízení si vyžaduje práci několika zaměstnanců správního úřadu, a proto je zcela odůvodněné, že předmět správního řízení bude zpoplatněn. Ministerstvo mělo v zákonu zmocnění stanovovat náklady řízení, ale v nedostatečné právní úpravě nebyla obsažena kritéria, na základě kterých by ministerstvo určovalo jejich výši. Stát tedy tímto způsobem dotoval privátní sektor. Nové správní poplatky jsou tedy navrženy ve výši, která je srovnatelná se zpoplatněním obdobných správních řízení u jiných správních úřadů.
Pokud jde o podnikatelskou sféru, bude sice zatížena správním poplatkem, je však nutno konstatovat, že i akreditované osoby samy zpoplatňují provedení svých zkoušek, to je ověřování odborné způsobilosti fyzických osob. Předpokládaný dopad navrhované změny na podnikatelskou sféru odhaduje vláda ve výši asi 200 tisíc korun v prvním roce činnosti s tím, že v dalších letech se tato částka úměrně bude snižovat. Tento správní poplatek se logicky stává příjmem státního rozpočtu.
Jedná se v podstatě, jak zde zdůraznil pan ministr, o legislativně technickou úpravu. Já bych spíš řekl, že jde o opravu zákona a jeho zpřesnění.
Není to však jediný problém, který je s tímto zákonem spojen. Potřebné je uvést do souladu tento zákon například se stavebním zákonem, který rovněž Sněmovna projednává pod jiným číslem sněmovního tisku, což požadují zejména dotčené zájmové skupiny. Předložený návrh se však touto problematikou vůbec nezabývá. Proto lze očekávat další novelu zákona 309, ale i vyhlášky 174, zřejmě později. Již několikrát jsem na půdě Poslanecké sněmovny upozorňoval, že se vracíme k některým zákonům několikrát ročně. Anebo je jiná varianta, že ministerstvo má již připraven poslanecký návrh pozměňovacího návrhu bez legislativního procesu, kterému je vláda povinována.
Chci na to upozornit jenom proto, že když už tento zákon byl otevřen, předpokládal bych, že problémy, které s ním jsou spojeny, budou vyřešeny všechny. Přesto i přes tyto nedostatky konstatuji, tak jak bylo už řečeno, že poslanecký klub KSČM tuto verzi podporuje.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji, pane poslanče. Ptám se, zda se někdo další hlásí do obecné rozpravy. Není tomu tak, mohu tedy obecnou rozpravu ukončit a budeme se nyní zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání.
Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro sociální politiku. Já se ptám zda někdo má ještě jiný, další návrh. Není tomu tak a já zahajuji hlasování o tomto návrhu, jak byl přednesen.
Kdo je pro, aby se předloženým návrhem zabýval výbor pro sociální politiku? Kdo je proti?
V hlasování číslo 78 z přihlášených 142 poslanců pro 102, proti žádný. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku, a končím projednávání tohoto bodu.
Přistoupíme k bodu následujícímu
29.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní
ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 564/ - prvé čtení
Z pověření vlády tento návrh uvede ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jak už jsem avizoval v minulém bodu, tento bod bude mnohem složitější, protože to v žádném případě není technická nebo drobná novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí.
Navrhovaná právní úprava se pokouší řešit nedostatky současného systému péče o ohrožené děti v České republice. Nedostatky spočívají především v nedůsledné ochraně práv dětí, zejména upřednostňování ústavní péče před péčí v náhradním rodinném prostředí. V případech, kdy z jakýchkoli důvodů dítě nemůže být vychováváno v rodině, měla by být náhradní rodinná péče prvořadým řešením situace dítěte. Institucionální výchova může být východiskem jen tehdy, pokud bude vyhodnocena jako nejlepší postup v zájmu dítěte.
Podnětem pro změnu dosavadní právní úpravy se stala především opakovaná negativní hodnocení České republiky při naplňování závazků plynoucích z Úmluvy o právech dítěte ze strany Výboru OSN pro práva dítěte v letech 2003 a 2011. Návrh zákona také reaguje na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva a na nálezy Ústavního soudu České republiky související s ochranou práv dětí. Předloženou změnu právní úpravy ochrany práv dětí je třeba také vnímat v kontextu procesu transformace systému péče o ohrožené děti, který v České republice probíhá již několik let. ***