(17.40 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pane poslanče, můžete.
Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem se přihlásil ke slovu po vystoupení pana kolegy Křečka, které bylo naprosto perfektní. Myslím si, že můžu na něj pouze navázat v tom slova směru, že on vysvětlil přesně, o co v té věci jde, a do jisté míry musím polemizovat bohužel s názorem pana ministra v některých aspektech, které zde on uvedl.
Za prvé samozřejmě, že pokud jde o roli mediátora-advokáta, tak ta je zakotvena ve vládním návrhu, nejsou to poslanci ústavněprávního výboru, kdo by do tohoto procesu vsunovali advokáta. Je to věc, která je předmětem vládního návrhu. Pokud dojde mezi stranami k určitému sporu, tak ta strana si vybere dobrovolně nějakého mediátora. Jestli na základě výsledku, který třeba konkrétní mediátor má, zvolí konkrétního advokáta, tak je to na jejím dobrovolném rozhodnutí. Nikdo ji k tomu nenutí, ona samozřejmě může využít i jiných prostředků práva, které má, a může si zvolit samozřejmě i osobu, která by byla neadvokátem. Ale když už si takovou osobu zvolí, tak samozřejmě pokud dojde k určitému konsenzu s tou protistranou, která jí dluží za určité služby nebo dodala nekvalitní služby, a chce s ní dohodnout určitou míru konsenzu a vyřešit ten spor, který mezi nimi může být, ještě před soudním řízením nebo už v průběhu soudního řízení, tak je přece v zájmu těchto stran, pokud k té dohodě dospěly, aby měly možnost ihned takovouto doložku mezi sebou uzavřít. Protože je pravdou, že takový konsenzus je velmi křehký, je řekněme vachrlatý, on může vytrvat po určitou dobu, než si to ty strany zase případně jaksi rozmyslí. A pokud i v odůvodnění stanoviska Ministerstva spravedlnosti je jaksi psáno, že mohou tyto strany tedy vesele vyrazit za notářem, nebo dokonce za exekutorem, který tedy následně by tu exekuci dokonce i mohl tedy i teoreticky vést, i když tam by byl asi dneska už i podle právní úpravy střet zájmů, tak si myslím, že není přece nic proti ničemu, aby dobrovolně vybranému mediátorovi, který splní požadavky a podmínky zákona a jeho doložka vyjadřuje vůli těch dvou stran, toto oprávnění nedat. Mají ho i ostatní profese.
Pokud jde o vnos řekněme té další míry veřejné kontroly, o které zde hovořil pan ministr, tak je třeba říci, že advokáti už dnes jsou pod vyšší mírou veřejné kontroly, nikoliv pouze ze strany České advokátní komory, jak uvedl pan ministr, v případě například prohlášení ověřování shod, prohlášení o pravosti podpisu je zde opět další míra kontroly u konverzí dokumentů, je zde míra kontroly dokonce ze strany Ministerstva vnitra. Takže i další orgány veřejné moci do tohoto procesu vstupují. A já jsem rád, že ministr spravedlnosti by mohl vykonávat takovouto kontrolu. Není to ovšem kontrola nad čtrnácti tisíci advokáty, jak zde uvedl pan ministr. Jedná se pouze o kontrolu nad těmi, kdo získají speciální zkouškou oprávnění vykonávat mediátorskou činnost. To znamená, já si osobně myslím, že se bude jednat spíše o desítky, maximálně stovky advokátů, nikoliv o čtrnáct tisíc advokátů, které by muselo Ministerstvo spravedlnosti kontrolovat.
Takže dnes je vlastně cílem té novely umožnit stranám dosáhnout smírného vyřešení sporu a to usnesení, které zde do jisté míry bylo takto vyzdviženo panem ministrem ze strany ústavněprávního výboru, pouze umožňuje stranám tohoto sporu, aby tuto svoji dohodu mohly zachytit ve vykonatelné dohodě, aniž by musely tedy znovu jít za notářem, zaplatit mu notářský poplatek, nebo znovu jít za exekutorem a zaplatit mu jeho poplatek na této službě, kterou by musel vykonat. Mediátor-advokát musí být nestranný, nemůže v té věci poskytovat právní služby, nemohl poskytovat právní služby stranám předchozím v nějakém vztahu nebo i samozřejmě následně. To znamená, zde je jeho nestrannost zcela podmínkou a to, co řekl pan poslanec Křeček, je jednoznačné a vyplývá to z obsahu zákona.
Pokud jde o vyšší míru ochrany, je třeba říci, že usnesení ústavněprávního výboru naopak dává účastníkům ještě vyšší míru ochrany z hlediska souladu takovéto uzavřené dohody se zákonem. Do usnesení ústavněprávního výboru bylo tedy zahrnuto právě ustanovení, které říká, že pokud strany dohodnou právě před mediátorem-advokátem tuto dohodu, tak advokát odpovídá za soulad této dohody se zákonem. Je to vyšší míra ochrany, je to přesně naopak, než zde bylo řečeno.
Já si myslím, že je vhodné diskutovat o tom a je dobré, že tento návrh Ministerstvo spravedlnosti předložilo, to znamená, že dochází ke snaze najít a nutit ty strany - nebo ne nutit, ale vést je k tomu, aby nalezly řešení mimosoudní dohodou. A je vhodné, aby tomu šel zákon a samozřejmě i orgány veřejné moci co nejvíce v ústrety, protože na tom ušetří především daňový poplatník. Stát je povinen zajistit spravedlnost, je povinen ji vykonat, je povinen nést její jaksi finanční zátěž, a je proto v jeho zájmu, aby se našly cesty, jak tuto zátěž co nejvíce omezit z hlediska finančních dopadů do veřejných rozpočtů. A já si myslím, že toto usnesení ústavněprávního výboru jde přesně tímto směrem. Bylo přijato napříč politickým spektrem, drtivou většinou hlasů, a dokonce bych řekl tedy i neadvokátů v ústavněprávním výboru.
Na závěr svého vystoupení si musím dovolit přiznat, že sám jsem advokát z hlediska zákona o střetu zájmů.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak jsme stále v obecné rozpravě. Vidím, že pan ministr bude reagovat na ty příspěvky. Takže prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Děkuji pěkně. Předem říkám, že nejsem advokát, tedy snažím se zachovat objektivní pohled na věc. Dovolte mi několik reakcí na příspěvky svých předřečníků advokátů, kteří tady obhajovali posílení působnosti advokátního stavu jako takového. Nebudu se vyjadřovat k tomu, nakolik je to etické, ale dovolte mi tedy několik poznámek k samotnému návrhu zákona.
Chci nejprve říci, že ministerstvo nerozporuje to, aby advokáti jako takoví mohli vykonávat roli mediátorů. Pokud to tady někdo jaksi říká a mísí problém společně s tzv. přímo vykonatelnými mediačními dohodami, tak trošku buď úmyslně, nebo neúmyslně míchá dvě věci dohromady. Advokáti mohou být mediátory, to zákon jasně říká. Nikdo jejich pozici nerozporuje. V dané věci advokát zkrátka bude nestranný, předpokládám, že dojde k jeho volbě na základě konsenzu stran, které chtějí, aby byla uzavřena nějaká mediační dohoda, a není v tom asi žádný problém. Jeho odborné znalosti naopak budou určitou výhodou, a tedy já předpokládám, že do určité míry advokáti možná v určitých typech sporů budou preferováni. Ale já zde pouze říkám, že ministerstvo nesouhlasí s tím, aby zde vznikly dvě skupiny mediátorů: normální mediátoři v uvozovkách, jejichž výsledkem jejich jednání bude mediační dohoda, která nebude mít účinky přímé vykonatelnosti, tzn. nebude to výstup veřejné moci, a privilegovaní mediátoři-advokáti, kteří díky této roli mediátorů získají veřejnou moc, kterou dosud v této oblasti nemají. Získají pravomoc uzavírat přímo vykonatelné tituly, které již nebude muset posuzovat soud a které budou moci být například exekučními tituly.
Toto, dámy a pánové, tato pravomoc v podobě uzavírání veřejných listin na evropském kontinentu odpradávna náleží notářům. Já se vás tedy ptám, po vystoupení svých předřečníků si kladu otázku, jestli tedy vůbec potřebujeme ještě notáře. Vždyť přece by bylo nejjednodušší, kdybychom notáře zrušili a veškerou tu agendu by vykonávali advokáti. Pro občany, jak se moji kolegové advokáti dovolávají, by to přece bylo nejvíce jednoduché. Všechno by vykonávali advokáti, v případě založení například eseróčka, společenské smlouvy by nemusel klient s advokátem jít k notáři, všechno by mu kompletně udělal advokát v podobě jakéhosi advokátního veřejného zápisu a vše by bylo takto ošetřeno. Ale ono asi to, že máme advokáty na jedné straně a notáře na druhé straně, má nějaký význam. Asi to má nějaký historický smysl. Asi to evropské právní dějiny nevytvořily jen tak a asi to, že ve většině zemí existuje princip latinského notářství - ve většině zemí kontinentální Evropy - má nějaký smysl. Já vás tedy velmi varuji, abychom pod rouškou tezí, že chceme pomoci občanům, aby měli dostupnější spravedlnost a tak dále, nedělali takovýto dílčí průlom, který může mít podle mého názoru fatální dopad - stírání rozdílů mezi advokáty a notáři. Opravdu, chceme-li to, pak to veřejně přiznejme, udělejme nad tím systémovou debatu a bavme se tedy, zda zachovávat notáře jako takové. ***