(9.30 hodin)
(pokračuje Váňa)
Vlády ostatních států na rozdíl od vaší vlády, pane premiére, slyší hlasy bouřících se davů z ulic, protože lidé už obecně nechtějí doplácet na bohaté. Obyčejní lidé se bouří. Bouří se a svoji nespokojenost dávají velmi razantně a hlasitě najevo. Levicové síly po celém světě se tak budou formovat. Lidem už dochází obyčejná lidská trpělivost. Lidé po celém světě už nechtějí, aby byli sprostě veřejně okrádáni. A tak i u nás se dočkáme toho, že pokojné demonstrace budou nabírat na razanci, nabírat na síle a mohou tak přerůst v otevřené sociální nepokoje. A je to proto, že lidé už toho mají obyčejně lidsky dost. Mají toho dost lidé v Řecku, mají toho dost lidé ve Španělsku, Portugalsku, Itálii, Německu. Mají toho dost lidé v naší České republice. A tak nepokoje a nespokojenost se budou šířit jako mor, jako lavina. Dočkáme se otevřených nepokojů a generálních stávek. Lidé už odmítají nespravedlivé a sociální škrty a neférové utahování opasků. Navíc ti, kteří kážou, aby davy si opasky utahovaly, tak si sami žijí rozvalečně, blahobytně. Sami žádají, aby se uskromňovaly široké vrstvy občanů. Vždyť ti nejbohatší žijí na úkor té 95procentní většiny. A tak velké majetky mnohých dnes už miliardářů pocházejí v mnohých případech často z loupeživých privatizací, z dob kuponové privatizace či z dob velké privatizace, z dob loupeživě poskytovaných úvěrů, které už nikdo nikdy neuvidí. A to vše je v příkrém rozporu s klesající životní úrovní mas občanů. A tak na jedné straně se naše společnost dělí na 5 % nejbohatších, kde je neustále bez práce kumulován kapitál, a na ten 95procentní zbytek, kde v rodinách padá strmě životní úroveň.
Vážený nepřítomný pane premiére, rozšířily se řady lidí, kteří balancují v pásmu chudoby, rozšířily se řady dlužníků, rozšířily se řady bezdomovců, řady lidí, kteří žijí v rámci napjatých rodinných rozpočtů, žijí ze dne na den, žijí od výplaty k výplatě. Víte, ono to není vůbec žádná sranda. Zkuste si takto žít. Lidé už odmítají svými penězi sanovat banky, pojišťovny či jiné peněžní ústavy. Lidé už pochopili, že finanční sektor nemá další potenciál růstu. Peněžní ústavy se obávají prohlubujících se ztrát. Omezení koupěschopné poptávky našich občanů, našich rodin - tato vláda si tím vykoleduje další pád ekonomiky, další krachy, další osobní tragédie, další zničené životy mladých, střední generace, ale i seniorů.
Banky mají strach poskytovat své peníze, přitom praskají ve švech. Ale bojí se půjčovat, protože vědí, jaká je těžká ekonomická situace našich rodin, a oprávněně se obávají, že by své peníze nemusely dostat zpět. A tak se tento stres přenáší na trh s nemovitostmi, kde strmě padá hodnota realit. Lidé už nevěří této vládě, lidé už nevěří v neregulovanou tržní ekonomiku a lidé odmítají nechat si rabovat své vlastní peněženky.
Obecně ve světě, obecně ve světě, vládní koalice, nejen u nás, obecně ve světě dochází k naprostému narušení rovnováhy, zvětšuje se sociální napětí, rozevírají se nůžky mezi bohatými a chudými a bohužel chudých raketově přibývá a ta malá skupinka bohatých si prostopášně bohatne a bohatne. Dochází k naprosté likvidaci střední třídy. Střední třída je postupně posílána do pásma chudoby, a tak lidé po celém světě už odmítají být loutkami. Lidé už nechtějí být pouhou hračkou v rukách mocných, lidé už nechtějí být řadovými pěšáky na šachovnici privilegovaných. Tyto celosvětové proudy a trendy se pochopitelně objevují i v naší veřejnosti, u nás v České republice. A tak v České republice podle Armády spásy chudoba neustále roste a nabývá na síle. Ze statistik je patrno, že na hranici chudoby žije 936 000 lidí. Neustále přibývá lidí, kteří už dnes nejsou schopni uspokojit sami sobě a svým nejbližším základní lidské potřeby a žijí v absolutní bídě.
Vážený nepřítomný pane premiére, 300 000 Čechů nedosáhne příjmu 6219 korun měsíčně. Vážení kolegové na pravici, 300 000 Čechů nedosáhne na příjem 6219 korun měsíčně a vidím, že vás to zjevně baví. Vás to zjevně baví, mně je to líto. Nejvíce chudobou jsou dlouhodobě postiženi a zasaženi nezaměstnaní. Každý druhý nezaměstnaný žije v pásmu chudoby. Často ovšem do skupiny nezaměstnaných a mnohdy i do skupiny lidí bez domova se dostanou lidi, kteří se dostali do tíživé životní situace, a u nich se kombinuje nízký příjem se zadlužením. V mnohých případech to nejsou podvodníci, flákači a lemplové, ale jsou to mnohdy nešťastní lidé, kteří si svými vlastními prostředky nedokážou sami sobě pomoci. Tisíce Čechů už prošly osobním bankrotem, a tak počet zbankrotovaných vzrostl o plných 93 %. Počet bankrotů vzrostl o plných 93 %. ***