(10.20 hodin)
(pokračuje Rath)
Pane premiére Nečasi, opakovaně jste zvedal ruku proti návrhu ústavního zákona na přímou volbu prezidenta a na obecné referendum. Byl jste velkým odpůrcem přímé demokracie. Byl jste velkým odpůrcem přímé demokracie. Tak prosím, nechovejte se farizejsky. Já jsem rád, že jste názor změnil, že jste pochopil, že přímá demokracie a její prvky jsou důležité pro moderní demokracii, že tuto změnu názorů nyní jasně hájíte. A já to respektuji, protože platí to přísloví, že názory nemění jenom blbec. Takže v tomto, myslím, že jste vykročil správnou cestou.
Jenom poznámka k té České národní bance. Dámy a pánové, já bych tu instituci nijak nezbozšťoval. Nezapomínejte, že to není tak dlouho, kdy tato instituce rozhodla o prodeji českého zlatého pokladu a nezbylo nám skoro nic. Prodávala to v té době, kdy za troyskou unci na trhu se platilo nějakých 1000 či 1100 dolarů za troyskou unci. Dnes, kdy troyská unce stojí nějakých 1600 až 1700 dolarů, podle toho, tak je vidět, o kolik nás tato instituce jako celý národ, celou Českou republiku připravila.
Pan předseda klubu ODS se tomu dětinsky směje. Jestli vám přijde dětinské tehdejší rozhodnutí, že se prodá většina zlatých rezerv v době, kdy cena zlata byla nízká (upozornění na časový limit), a dnes, kdy cena zlata stoupá, nemáme nic, tak to není k smíchu, to je spíš k pláči.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Dále pan ministr financí Miroslav Kalousek. Prosím. Po něm pan předseda vlády.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Dobře, tak naposledy k té smlouvě, pane místopředsedo Zaorálku.
Ze čtení, pravda, dal bych vám jedničku. Z pochopení textu bych vám však dal naprosto nedostatečnou. Je prostě rozdíl mezi datem, kdy byla smlouva uzavřená, a datem, kdy Bankovní rada rozhodla na žádost vlády, že tato půjčka bude poskytnuta. Budete se divit, ale většinou se ta smlouva neuzavře ten den, kdy ta Bankovní rada rozhodla.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Prosím předsedu vlády Petra Nečase.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedkyně, vážení páni poslanci, vážené paní poslankyně, já mohu - ano - potvrdit, že jsem tady mnohokrát zvedl ruku proti přímé volbě prezidenta. Koneckonců to lze dohledat ve sjetinách z hlasování. A myslím si, že to je právě důkazem velké schopnosti pro politický kompromis, že v současné době tady máme možnost přijmout přímou volbu prezidenta. Poslanci Občanské demokratické strany jsou připraveni ji podpořit - a sociální demokracie, která údajně tak dlouhodobě za přímou volbu prezidenta bojuje, hledá záminky, aby buďto zde, anebo v Senátu tato přímá volba nebyla schválena.
Já mohu potvrdit slova pana poslance Ratha, že sociální demokracie tady opakovaně a opakovaně předkládala návrhy na přímou volbu prezidenta. Ano, já si to pamatuju. Předkládala je dokonce už v dobách, kdy pan poslanec Rath byl členem Občanské demokratické strany. Takže skutečně je to velmi opakovaný pokus.
Já mohu pouze zopakovat, že slova, která tady pronášejí kolegové z řad sociální demokracie na adresu České národní banky - a tady bych byl velmi rád, kdyby se pan poslanec Zaorálek držel svého posledního vystoupení a již je neopakoval - jsou skutečně neuvěřitelná. A já bych si dovolil v této souvislosti ještě jednou použít starého dobrého Alexise de Tocquevilla na adresu těchto výroků sociálně demokratických poslanců, kterými častují Českou národní banku: Zachovat mlčení je ta nejlepší služba, kterou může průměrný tlachal prokázat veřejnému zájmu. (Potlesk zprava.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Faktická poznámka David Rath.
Poslanec David Rath: Tak dámy a pánové - já myslím, že, pane premiére, už jednou jsem vás tady prosil, abyste jako premiér České republiky se choval slušně. Prosím, abyste tady kolegy nenapadal (Z lavic napravo zaznívá hlubokými hlasy: Jééééééé a bouchání do lavic.), nechoval se jako hulvát a zachoval důstojnost, která úřadu premiéra sluší a patří.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Hlásí se, prosím, ještě někdo do rozpravy ve třetím čtení? Není tomu tak, rozpravu končím.
Jsme u závěrečných slov. Prosím o závěrečné slovo navrhovatele. Prosím, slovo má ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Děkuji pěkně. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, po té debatě bude mé slovo velmi stručné a budou to pouhá fakta a shrnutí.
Já zde za předkladatele chci opět a jednoznačně zdůraznit, že zde máte komplexní návrh, jak volit prezidenta přímo. Veškeré pozměňovací návrhy, o kterých se zde vedla politická debata a kde byla použita celá řada demagogických argumentů, jsou faktickými přílepky. Záleží na vás, jak se samozřejmě politicky rozhodnete, zda je podpoříte, či nikoliv. Nicméně samotná podpora těchto přílepků nebude mít vliv na vládní návrh, který komplexně problematiku přímé volby upravuje. To je základní faktum, které bychom měli veřejnosti sdělit.
Kdo chce přímou volbu prezidenta, může bez obav podpořit vládní návrh, který vznikl na základě kompromisu a debaty. My jsme jej debatovali ještě před usnesením vlády i s demokratickou opozicí. Tedy vládní koalice byla mimořádně vstřícná nad limity legislativního procesu a vše diskutovala se sociální demokracií. Tolik tedy k tomu, nakolik byla, či nebyla sociální demokracie připuštěna k debatě.
Je třeba korektně říci a opakovat tady, že samotný způsob volby, to znamená dvoukolový způsob, v zásadě senátní model, byl zvolen na základě požadavku sociální demokracie. Opět je třeba to tady zdůraznit. Říkám to jako předkladatel jako holý fakt. My jsme v původním vládním návrhu měli i jiné varianty. Je to opět třeba tady říci.
Na základě požadavku sociální demokracie ještě vláda zapracovala do vládního návrhu posílení odpovědnosti prezidenta. Podle tohoto návrhu by do budoucna prezident byl odpovědný nejen za velezradu, jak zná současná ústava, ale též za hrubé porušení ústavy a ústavního pořádku. To je prosím výrazná změna, která se tu jaksi opomíjí. A opět, vážení kolegové, byl to požadavek sociální demokracie, který koalice respektovala ještě předtím, než vláda návrh přijala. To je třeba tady říci, když se bavíme o tom, kdo byl schopen umění kompromisu a kdo nebyl.
V tuto chvíli zde máte pozměňovací návrhy načtené ve druhém čtení z řad sociální demokracie a z řad komunistické strany. Já chci konstatovat, opět zdůraznit a zopakovat, že ani jeden pozměňovací návrh není důležitý pro kvalitu přímé volby. Nicméně je možné se bavit o věcech, jako je omezení imunity prezidenta, protože to je věc, která fakticky je obdobně upravena i v jiných obdobných ústavních pořádcích v rámci států Evropské unie. Tam já osobně nevidím problém. Stejně tak je možné se bavit o abolici, to znamená přenést abolici, pravomoc prezidenta uzavírat, vstupovat do probíhajících trestních řízení z nekontrasignované pravomoci, to znamená z výlučné pravomoci prezidenta, do roviny kontrasignace. Opět je to věc, která je v různých ústavách upravena různě a není to problém.
Největší debata, která se tady vede, a vede se velmi podle mě i demagogicky, je otázka České národní banky, respektive výběru Bankovní rady České národní banky. Dámy a pánové, přece už jenom to, že v pozměňovacích návrzích máte načtené tři možné varianty, jak vybírat Českou národní banku, respektive Bankovní radu, je důkazem toho, jak je na toto nejednoznačný názor. My chceme jen tak zkusit loterii a vybrat jednu z možných variant? Bude to vybírat vláda? Bude to vybírat Senát? Bude to vybírat Poslanecká sněmovna? Škoda jen, že ještě nemáme jiný ústavní orgán, který by mohl být načten jako čtvrtá a pátá varianta a mohl být takto přidán do loterie toho, jak upravit výběr Bankovní rady České národní banky.
Nicméně strohá fakta z pohledu předkladatele. Za celou dobu existence ústavy jsem nezaznamenal jediný odborný text, jediný řekněme věcný komentář z řad jak praktické, tak odborné veřejnosti, který by kritizoval současný stav a současnou úpravu výběru Bankovní rady České národní banky. Nikdy tato věc nebyla nikým v odborné ani řekněme společenské diskusi kritizována. Za druhé, jak už to také bylo řečeno, konkrétní výběry jasně ukazují, že byli vybíráni odborníci, a že tedy není toto problémem. Jsem přesvědčen za předkladatele, že má-li být změněna ústava, nejdůležitější zákon země, pak by měly být jasné důvody, proč jej chceme měnit. Myslím si, že debata, která tady proběhla, všechny občany musela přesvědčit, že nejsou jasné důvody pro to, proč by měla být v tuto chvíli měněna struktura a způsob výběru členů Bankovní rady České národní banky.
Buďme, vážení kolegové, uctiví vůči ústavě, vůči nejvýznamnějšímu zákonu v zemi. Buďme před ním v pokoře a měňme ho pouze ve chvíli, kdy se jasně v praxi ukáže, že změna je potřeba. A já si myslím, že u té Bankovní rady jde o flagrantní příklad, kdy se žádná taková potřeba neukázala. ***