(19.40 hodin)
(pokračuje Nenutil)
K předloženému návrhu zákona lze tedy poukázat na to, že jakkoliv se jeho věcný záměr může jevit jako opodstatněný, potřebný a účelný, z hlediska samotného pojetí návrhu zákona a jeho obsahu nezbývá, než konstatovat, že jde o návrh zákonné úpravy, jejž lze charakterizovat spíše jako úpravu problematickou než úpravu, která by mohla být akceptována. Podstata problému je v tom, že místo toho, aby se případně hledalo řešení, jež bude spočívat ve změně podmínek pro zařazení a vedení v systému hmotné nouze ve vztahu k osobám, které opakovaně a hrubým způsobem porušují své povinnosti, navrhuje se řešení vycházející z toho, že jedna z těch dávek má podléhat exekuci, aniž by se cokoliv změnilo v dosavadních podmínkách pro její poskytování. Takto pojatá úprava ve svém důsledku povede v některých případech k situacím, které lze těžko akceptovat jak z hlediska samotného pojetí zákona o pomoci v hmotné nouzi, tak i z hlediska ústavnosti.
Abych uvedl příklad, kdy navrhovaná úprava bude uplatněna vůči osobě, které bude poskytován příspěvek na živobytí, což podle zákona o pomoci v hmotné nouzi znamená, že její příjem a příjem společně posuzovaných osob nedosahuje částky živobytí posuzovaných osob. Výše příspěvku na živobytí bude činit rozdíl mezi částkou živobytí a živobytí osoby a jejím příjmem, resp. rozdíl mezi částkou živobytí společně posuzovaných osob a příjmem těchto osob. Částka živobytí bude s výjimkou nezaopatřeného dítěte činit částku existenčního minima s tím, že ve stanovených případech může dojít k jejímu zvýšení. Například když zdravotní stav - a cituji § 29 zákona - zdravotní stav osoby vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování, s tím, že částka živobytí se pak měsíčně zvyšuje o částku úměrně závažnosti toho onemocnění o 960 až 2 680 korun. Jestliže tedy osoba pobírající příspěvek na živobytí bude diabetikem a bude jí v souladu s citovaným paragrafem zákona o pomoci v hmotné nouzi tato částka navýšena na živobytí, podle této navrhované úpravy by o takto navýšenou částku měla při výkonu rozhodnutí přijít. V zásadě tytéž důsledky by měly nastat i v případě, že by ke zvýšení částky živobytí došlo podle tohoto paragrafu u některé z osob společně posuzovaných včetně nezaopatřených dětí. Podle návrhu se má u těchto dětí zachovat jen jejich životní minimum. A takové důsledky, pro které navrhovaná úprava vytváří právní prostor, by již mohly být zřejmě považovány za hranici ústavnosti. (Trvalý hluk v sále.)
Cituji návrh změny zákona v § 48 odst. 4 a ten zní: Dávky nepodléhají výkonu rozhodnutí s výjimkou příspěvku na živobytí. Příspěvek na živobytí podléhá výkonu rozhodnutí tak, aby bylo zachováno existenční minimum příjemce dávky a společně posuzovaných osob. - Z tohoto znění, paní poslankyně a páni poslanci, jasně nevyplývá, že z výkonu rozhodnutí nebudou vyloučeny příspěvky na živobytí nezaopatřených dětí. A v tom vidíme také jedno z těchto nebezpečí.
Dámy a pánové, hlavně vy, kteří jste mě poslouchali, chtěl bych jenom slovo nebo větu na závěr. Mějte na paměti, že řešení následků dlouho opomíjeného problému je vždy nepříjemné, mnohdy smutné a bolavé. S ním se budeme potýkat do té doby, dokud se neodstraní příčiny. Jsme zákonodárci. Měli bychom být uvážliví, takoví, kteří nejednají zbrkle -
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane senátore, já se omlouvám. Dámy a pánové, já vás ještě jednou prosím o klid. (Zvoní zvoncem.) Prosím, pane senátore a poprosím vás, abyste zkusil mluvit mocnějším hlasem. Tady jsou poslanci už lehce nedoslýchaví.
Senátor Miroslav Nenutil: Já vám děkuji, paní místopředsedkyně. Dobře, pokusím se, ale to už bude asi na poslední půlminutu.
Tedy říkal jsem, že jsme zákonodárci a měli bychom být uvážliví, takoví, již nejednají zbrkle a pamatují si i tragické konce nekonečných řešení nekonečných otázek. Mějte to prosím na paměti při svém hlasování.
Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk z levé části jednací síně.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Teď tady mám k faktické poznámce přihlášeného pana poslance Václava Horáčka. Ne, tak to byl omyl. To je dobře. Ale asi omylem není přihlášen pan poslanec Roman Sklenák, který je na řadě. Prosím, pane poslanče, máte slovo. A poté vystoupí paní poslankyně Marta Semelová v rozpravě. Prosím.
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, jak říkala paní předkladatelka, tímto návrhem se zabýváme již počtvrté a čtyřikrát zde zaznívají věty o tom, že touto novelou posílíme vymahatelnost dluhů a omezíme páchání přestupků. Já bych vás poprosil, jestli bychom na chvíli mohli na toto zapomenout a podívat se na předkládaný návrh z trochu jiného pohledu.
Zaznělo zde již i to, že v ústavě, resp. v Listině základních práv a svobod je stanoveno, že každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění jeho základních životních podmínek. To říkala i paní předkladatelka. Ale co je důležité? To, jestli někdo je, nebo není v hmotné nouzi, je posuzováno podle toho, jaké má příjmy. A pokud jeho příjmy jsou pod úrovní, která zajistí ty základní životní podmínky, tak potom jsou mu přiznány dávky v hmotné nouzi. Zjednodušeně řečeno, ty dávky jsou určeny k tomu, aby jejich příjemci měli co jíst, aby si měli co obléknout. K ničemu jinému. A právě proto jim zákon garantuje, že tyto peníze nemohou být předmětem dohody o srážkách a nemohou být exekuovány. Pokud tato ustanovení zrušíme, tak jednak těmto lidem nezajistíme onu ústavně garantovanou pomoc při zajištění základních životních podmínek a jednak tyto dávky ztratí smysl, protože to už nebudou dávky pomoci v hmotné nouzi, to budou fakticky jakési příspěvky na úhradu dluhů a sociální pomoc poskytovaná z daní občanů bude z velké části končit u podvodných společností a lichvářů, kteří mnohdy nekalým způsobem zneužívají tíživé situace svých věřitelů.
Rád bych se vyjádřil ještě k diskusi, která zde probíhala již ve třetím čtení, a dnes se o tom paní předkladatelka také zmínila, když řekla, že dítě má vždy zajištěno životní minimum. Ocituji větu z návrhu, který zde schvalujeme. Tam je jednoznačně uvedeno, že příspěvek na živobytí podléhá výkonu rozhodnutí tak, aby bylo zachováno existenční - zdůrazňuji existenční - minimum příjemce dávky a společně posuzovaných osob. Čili hovoří se o zachování existenčního minima všech společně posuzovaných osob. Dovolím si upozornit, protože jsem s paní předkladatelkou na toto téma hovořil - ona říká, že má jiný právní názor - tak si dovolím upozornit na to, jak se s tímto vypořádala vláda. Když jsme zde schvalovali vládní návrh zákona o pomoci v hmotné nouzi, kde se upravovalo vracení částek neprávem přijatých pomocí srážek, tak jsme schválili znění, které vláda předložila. Tam je uvedeno, že po provedení srážky musí povinné osobě zůstat nejméně částka ve výši existenčního minima, ale pokud jsou mezi společně posuzovanými osobami též nezaopatřené děti, musí zůstat nejméně částka ve výši jejich životního minima, a to každé z těchto osob. Čili vláda si byla dobře vědoma, že je potřeba, pokud chceme, aby dětem zůstalo životní minimum, to takto upravit. A to v předkládané novele není.
Kolegyně a kolegové, jsem přesvědčen, že pokud bude tato novela schválena, ničemu dobrému to nepomůže a naopak napomůžeme prohloubení existujících sociálních rozdílů.
Děkuji za vaši pozornost. ***