(9.40 hodin)
(pokračuje Černý)
Totéž udělali pochopitelně i ostatní ministři. A výsledný efekt je takový, jak pan Sobotka před chvílí sdělil, že Armáda České republiky se stala jakýmsi synonymem nehospodárnosti, synonymem korupčního jednání ve státní sféře.
Nedostatek těchto koncepčních materiálů - ne nedostatek, zase nepřesné - snad žádný jiný resort jako armáda nemá tolik materiálů, které se jmenují strategie, slouhodobá vize, sávrh koncepce apod. Je jich možná 25, nebudu je tady vyjmenovávat. Chci jen konstatovat, že žádný z těchto materiálů zatím nepřinesl tak jasnou orientaci pro Armádu České republiky, aby alespoň nějakou dobu vydržel. Pokusy o vytvoření jakýchsi střednědobých plánů v resortu zpravidla selhaly. I ten poslední, který by teoreticky mohl platit i v dnešní době, zkrachoval a nezbylo z něho prakticky nic.
Mnozí jsme očekávali, a pan ministr Vondra to taky několikrát zdůrazňoval, že právě Bílá kniha je to, co by nám mělo dát jasné odpovědi na otázky, které v této souvislosti jsou často kladeny. Připouštím, že Bílá kniha má své kladné stránky, že udělala celou řadu dobrých věcí, že se z ní dá leccos vyvodit, že je to velice poučné čtení, nicméně musím taky vyjádřit, že právě v té věci, o které jsem doufal, že bude daleko jasnější, tak tam je jistý deficit. Ten deficit řekněme koncepčnosti se projevuje potom v tom, že generálové, kteří v dobré víře připravují podklady, přijdou například s nápadem, že česká armáda potřebuje 72 lehkých bitevníků Alka 159, a výsledek je ten, že dvě třetiny těchto letounů dnes armáda za poměrně drahé peníze se snaží uchovat a už dlouhá léta se marně pokouší alespoň několik z nich nějak prodat. Když už jsme se několika málo těchto letounů zbavili tím, že jsme je vyměnili za jeden letoun CASA, tak nás to stálo dodatečné náklady, které tu transakci značně znevýhodnily, a výsledek je, že nám stejně zůstávají téměř dvě třetiny těchto strojů na zemi.
Říkám to z toho důvodu, že nejde o malé peníze. Velmi často se hovoří o pandurech, o tom, jestli jsme jich potřebovali tolik, kolik jich dnes máme, a to podotýkám, že jsme jich původně měli mít dvakrát tolik. Velmi často se hovoří o gripenech, jestli je vůbec potřebuje Česká republika. A jsme bezesporu krátce předtím, kdy budeme muset přijmout zásadní rozhodnutí. Už jsem řekl, že gripeny nebo jakoukoli jinou nadzvukovou techniku, pakliže se pro to rozhodneme, nelze koupit v internetovém obchodě a nikdo vám ji nedodá z roku na rok, ne ze dne na den. Nikdo vám ji nedodá ani ze dvou či tří let. Prostě je nezbytně nutné rozhodnutí učinit teď, nebo bude pozdě. Dostaneme se pak do situace, že budeme muset hasit, a to je vždycky velmi nepříjemné, protože to v konečném důsledku může být taky velmi drahé.
Když jsem se zmiňoval o lehkých bitevnících, vybral jsem si je jenom z toho důvodu, že zatímco gripeny stály 20 mld. a pro mnohé to byla fantastická suma, pandury řekněme 14, tak lehké bitevníky nás stály přes 40 mld. A jestli dvě třetiny z této investice se ukázaly jako nevyužitelné pro obranu země, prostě sedí na zemi a nejsou k použití, tak si snadno spočítáte, jakým způsobem nakládáme s penězi daňových poplatníků. Protože nikdo jiný než oni to nezaplatili.
Nebudu vyjmenovávat všechny kauzy. Některé naznačil pan předseda Sobotka. A vy velmi dobře víte, že není žádný problém, stačí otevřít noviny, nejčastěji Mladou frontu, která se na to specializuje, a zjistíte, které kauzy se v armádě právě řeší nebo jaké informace se k těm starým kauzám znovu někde objevily.
Chtěl bych zdůraznit na závěr jen jedno: Zasvěcení, kteří se dlouhodobě věnují resortu armády, dokonce tvrdí, že až 30 % z celkových nákladů na obranu této země, zjednodušeně tedy na resort obrany, jsou prostředky, které byly využity - neefektivně je slabé slovo - které byly využity prostě tak, že pro obranu v podstatě nic neznamenají. Vulgárněji řečeno, které byly prostě vyhozeny z okna.
Jestli se rozpočty armády pohybovaly v uplynulých letech kolem 50 mld., jestli se rozpočet na příští rok má dostat na úroveň řekněme 43,5 mld., tak z toho logicky vyplývá, že když si to posčítáte v těch letech, že je to částka, která mnohonásobně převyšuje to, čemu věnuje dnes ministr financí prioritní pozornost, a to je pokus o snížení našeho dluhu. Je podle našeho názoru nezbytně nutné v situaci, kdy politické reprezentace ve snaze řešit tento problém, a už jsem se zmínil o tom, že všechny předchozí vlády, všichni ministři obrany měli ve svém štítu boj s korupcí, zvýšení hospodárnosti, zefektivnění všech procesů, které probíhají v armádě, tedy i akvizičních - tak jestli toto nefunguje, tak je třeba se ptát, jestli to náhodou není systémová chyba.
Nevěřím tomu, že by všichni ministři, kteří nastupovali do funkce, chtěli být označováni za ty, kteří v tomto úsilí selhali. Určitě to tak není. Chtěl bych věřit tomu, že i premiéři, kteří předcházeli panu Nečasovi ve svých úřadech a kteří chtěli bojovat s tím, aby armáda byla čistá průzračná nádoba, kde všechny politické subjekty ve Sněmovně budou naprosto bezproblémově schvalovat její rozpočet a budou se zasazovat o to, aby byla stále bojeschopnější - tak tohle všechno mě vede k tomu, že systémová chyba způsobila, že ani pan ministr Vondra, při vší úctě k jeho snaze, a o té úctě bychom se mohli bavit, kdyby byla otevřena rozprava a kdybychom se mohli začít zabývat jednotlivými kauzami - ale pevně věřím, že kdyby mohla komise alespoň nahlédnout do těchto procesů, mohlo by to přispět k tomu, aby se ne vyřešila definitivně ona bolest Armády České republiky, která ji zpochybňuje a která ji staví do světla, že vždycky, když přijdou vojáci žádat o další prostředky na cokoli, tak se jim začne připomínat, že si nakoupili luxusní dárkové předměty na generálním štábu. Jindy že téměř všichni předchozí náměstci mají za nehty jisté alespoň velmi významné podezření z toho, že trpěli netransparentnost a že se možná někteří i přímo podíleli na korupčních jednáních. A koneckonců všichni bychom takhle mohli přispět k tomu, co je bezesporu naším společným cílem, aby se politika stala pro veřejnost přijatelnější. Aby nebyla spojována s tím, co dělá jen skupina lidí, jen skupina funkcionářů, kteří k tomu mají příležitost. A my nejsme schopni vymyslet systém, který by jim v tom zabránil
O některých mechanismech, jak zkomplikovat alespoň to, co se děje, se neformálně hovoří v kuloárech, členové výboru pro obranu hovoří o tom, spekulují o tom, jak by mohl například výbor pro obranu a bezpečnost přispět k tomu, aby se takové věci neděly. ***