(9.30 hodin)
(pokračuje Černý)
My se ztotožňujeme s myšlenkou, že armáda je nezbytně nutnou součástí suverenity každé země. Žijeme v době, žijeme v prostředí, kdy to prostě jinak nejde. My to naprosto respektujeme, ale jsme přesvědčeni o tom, že orientace naší armády, vynakládání velmi značných finančních prostředků, obrovského intelektuálního úsilí na obranu by mělo být směřováno prioritně jinam, než jak je tomu v posledních letech.
Především od doby, kdy jsme vstoupili do Severoatlantické aliance, a od chvíle, kdy byla zavedena plná profesionalizace armády, dostal charakter armády takové rysy, které se nám prostě nelíbí. A naše kritika tedy není a priori vedena proti armádě jako takové, ale proti tomu, jakým způsobem politická reprezentace této země, a pochopitelně tedy promítnuta i do Ministerstva obrany, potom směřuje jejich další vývoj. Zahraniční mise -
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dámy a pánové, poprosím vás o klid v jednacím sále.
Prosím, pane poslanče, pokračujte.
Poslanec Alexander Černý: Zahraniční mise, které dnes jsou chápány vlastně jako prioritní úkol, jako něco, kvůli čemu vlastně armádu máme, to je něco, co nemůžeme akceptovat. My jsme hluboce přesvědčeni o tom, že charakter armády, naše obranná doktrína a další věci musí být zaměřeny na to, abychom opravdu dostáli tomu, co je napsáno v ústavě, tedy abychom byli sami schopni hájit teritorium vlastního státu a naše občany a naše majetky.
Armáda se nebuduje proto, že nás momentálně někdo ohrožuje. Armáda se nebuduje proto, že na hranicích právě teď stojí někdo, kdo by mohl být potenciálním nepřítelem České republiky. Armáda se buduje proto, že je nezbytně nutné, aby byla připravena. A aby byla připravena, tak se bavíme o horizontu let a v mnoha případech dokonce desítek let. Zbraňové systémy se nekupují ze dne na den. Pořídit si například nadzvukové letouny neznamená dnes se rozhodnout, podívat se na internet, kliknout do nějakého vhodného obchodu a zítra zaplatit a pozítří mít na letišti novou nadzvukovou techniku. Tak to prostě nefunguje. Rozhodnutí, která se přijímají v této oblasti, se nedají měřit ani délkou jednoho volebního období. Je naprosto běžné, že technika, která se nakupuje, se nakupuje s tím, že bude sloužit desítky let. Koneckonců dnešní situace například s letouny CASA, které musel náčelník generálního štábu nechat sedět na zemi už poněkolikáté, jednoznačně dosvědčuje, že když je nejhůř, tak nám prostě staré antonovy, které už mají dávno odlétáno a které už by mohly být několik let v důchodu, tak prostě byly povolány znovu do služby.
Já se, když dovolíte, obrátím na knihu. Toto je Bílá kniha, toto bílé, co držím. Jmenuje se to Bílá kniha o obraně, a jestli něco tomu materiálu nelze upřít, tak je to jeho analytická část. Tam, kde popisuje, co bylo, jak to bylo, kde nás seznamuje s realitou, která není vždycky úplně příznivá.
Pro ty z vás, kteří se příliš nevěnují problematice armády, bych chtěl připomenout, že v armádě platí pravidlo, které se v uplynulých letech jakž takž dařilo dodržovat, aby rozpočet na obranu, a to je v tuto chvíli velmi aktuální, kdy se Sněmovna zbývala včera prvním čtením státního rozpočtu, tak aby rozpočet resortu byl dělen v poměru 50 : 30 : 20. Tento úzus byl přijat před mnoha lety. Je to pochopitelně i na základě zkušeností ze zahraničí. A musím říct, že podle informací, které vyplývají z Bílé knihy, a je to tady krásně i graficky znázorněno, to tak opravdu bylo. A dařilo se řekněme v uplynulých deseti letech dodržovat přibližně tento procentuální poměr, tedy 50 %, do 50 % by měly být výdaje takzvané mandatorní, 30 nebo do 30 % výdaje, které lze označit za běžné, provozní, například na výcvik, a do 20 % nebo kolem 20 % by se měly pohybovat výdaje, za které si armáda pořizuje novou techniku, nové vybavení apod.
Jestli jsem řekl, že v uplynulých řekněme deseti letech se jakž takž dařilo tento poměr dodržovat, tak z toho vyplývá, že při rozpočtu armády, který se pohyboval mezi 50, chvílemi 55 miliardami korun, tak jsme se mohli dostat k číslům 25 až 30 miliard korun, které šly do těch dvou kapitol, tedy do provozu a do řekněme pořizování materiálu, techniky. Tato suma 25 až 30 miliard, to je to, oč tu běží, protože v rámci této sumy se pohybujeme, když hovoříme o dvou aspektech. Ten první je řekněme nákup techniky. Já zdaleka netvrdím, že všechno, co se v armádě koupilo, byly vyhozené peníze. A vůbec taky netvrdím, že naprosto každou zakázku doprovází korupce. Ale je bezesporu pravda, že díky specifičnosti, tedy například možnosti nakupovat některou techniku bez otevřených výběrových řízení, tak je armáda velmi náchylná k tomu, aby se tu a tam - a to tu a tam chci dát do uvozovek, protože poslední dobou se to tu a tam stalo jakýmsi synonymem pro nákupy techniky v armádě. Téměř každá velká zakázka je dřív nebo později zpochybněna, téměř u každé velké zakázky se dřív nebo později začne hovořit o náznacích korupce, někdy dokonce o velmi vážných podezřeních, že bylo korupční jednání při pořizování té techniky.
Jestli jsem hovořil o 25 až 30 miliardách ročně, tak musím bohužel konstatovat, že poslední dobou se to číslo dost dramaticky snižuje, podle Bílé knihy tedy kleslo v posledních dvou letech pod tuto hranici. Už v roce 2010 bylo na té hraniční mezi, tedy 25 miliard, a v roce 2011 to bylo pouze 12 miliard na běžné výdaje a 9 miliard na mandatorní výdaje, což je suma, která historicky nemá v Armádě České republiky období.
My jsme přistoupili k tomu, že budeme vyžadovat vytvoření oné komise především z toho důvodu, ne že bychom chtěli za každou cenu odhalit další korupční aféru, že bychom chtěli zdůraznit, jak moc se zase někde přestřelilo při nákupu nějaké techniky, ale především proto, že bychom sami byli velmi rádi, kdyby Armáda České republiky, a nemluvím teď rozhodně jen o roku 2012, kdyby v perspektivě několika let a možná i desítek let opravdu hospodařila tak, že při projednávání rozpočtu resortu obrany nebude muset být přítomna politická diskuse, která by jakýmkoliv způsobem zpochybňovala nutnost obrany země.
To, proč jsme připodepsali svolání této schůze, a to, proč si myslíme, že by komise měla být zřízena, spatřujeme především v tom, že armáda - platí to prakticky od jejího počátku, ale v posledních deseti letech se to projevuje zvlášť markantně - v podstatě byla budována bez jakékoliv - to jsem asi přehnal, ale bez zásadní koncepce, která by přežila existenci alespoň jednoho nebo dvou ministrů obrany.
Musím přiznat, že téměř všechny vlády a všichni resortní ministři si do čela svého programu ve chvíli, kdy byli zvoleni a kdy se dostali do funkcí, vytyčili, že zatočí s korupcí. Vzpomínám si na to, jak Topolánkova vláda tvrdila, že vyřeší korupci v armádě, paní ministryně Parkanová, tedy exministryně Parkanová tvrdila, že tohle bude hlavní úkol, který si vytkla jako ministryně. ***