(21.40 hodin)
(pokračuje Svoboda)
Naopak se domnívám, že není jediný důvod pro prodlužování času dojezdu zdravotnické záchranné služby a snížila by se šance na přežití pacienta. Kupříkladu pro pacienty s cévní mozkovou příhodou by toto prodloužení času dojezdu mohlo být vskutku fatální. Navíc i pasáž, podle níž by vedoucí výjezdové skupiny mohl odmítnout zásah na místě, pokud by tím byly ohroženy životy nebo zdraví záchranářů, je snadno zneužitelná a v rozporu se trestním kodexem. V této souvislosti záchranáři by měli mít nárok na odchodné ve výši šesti měsíčních platů, pokud u záchranky pracovali alespoň 15 let.
Závěrem opakuji, není jediný důvod pro prodloužení času dojezdu zdravotní záchranné služby z 15 na 20 minut. Snížila by se šance přežití pacienta. Pasáž, podle níž by vedoucí výjezdové skupiny mohl odmítnout zásah na místě, pokud by tím byly ohroženy životy nebo zdraví záchranářů, je snadno zneužitelná a v rozporu s trestním kodexem a záchranáři by měli mít nárok na odchodné ve výši šesti měsíčních platů, pokud u záchranky pracovali alespoň 15 let.
Děkuji za pozornost a jenom žádám kolegu Floriána, aby ztrátu - protože jsem viděl, že znehodnotil náš propagační materiál - nahradil. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji, pane poslanče. Věřím, že si zbytek vysvětlíte mimo tyto prostory.
Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Cyril Zapletal.
Poslanec Cyril Zapletal: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych se i já vyjádřil k bodu 99, to je penzijní spoření.
Z vládních lavic je nám neustále otloukána o hlavu potřeba zajistit dlouhodobou finanční stabilitu a sociální přiměřenost českého důchodového systému, reagovat na stárnutí obyvatelstva a rizika vyplývající ze současného nastavení českého důchodového systému i z ekonomického vývoje, pokud se nemají veřejné rozpočty České republiky již brzy zhroutit a pokud pravidelné důchodové příjmy širokých vrstev důchodců, mezi nimiž hrají klíčovou roli doživotně poskytované starobní důchody, nemají poklesnout pod úroveň, která neumožňuje prožít důstojný život ve stáří. Přesto vláda přichází právě dnes, kdy pan ministr financí neví, jaký bude hospodářský vývoj České republiky v nejbližších letech, kdy není schopen nastavit základní parametry státního rozpočtu na rok 2012 tak, aby se za ně již za pár měsíců nemusel veřejnosti omlouvat, kdy není schopen odpovědět na otázku, jestli sjednocená sazba daně z přidané hodnoty, která bude muset zalátat všechny díry ve veřejných financích, bude činit 14, 17, 20 nebo v Evropské unii v této chvíli maximálně povolených 25 %, s návrhem na zavedení důchodového spoření, který pustí veřejným financím žilou v řádu několika desítek miliard korun ročně po dalších třicet či více let.
Zavedení dobrovolného individuálního soukromého důchodového spoření a prosazování dalších reformních kroků současné koaliční vlády v oblasti daní již není ani obvyklým hazardem, který snad v kasinu může někdo i vyhrát, důchodové kasino schované v návrhu na zavedení důchodového spoření potopí všechny důchodové střadatele i veřejné finance. A tak v době, kdy většina zemí střední a východní Evropy, která udělala podobnou chybu v lepších časech, zařazují zpátečku a snaží se zbavit se finanční zátěže transformačního deficitu, pro který si udělaly tyto země nedostatečné rezervy, nebo se snaží tuto zátěž jen zmenšit, vláda bez rezerv a s dluhy, na jejichž úhradu nemá, jde čelem vstříc finanční katastrofě, kterou přenechá k úhradě budoucím generacím.
Je zbytečné připomínat, že vláda si je velmi dobře vědoma závažnosti odborné argumentace odmítající opt-out v konkrétních ekonomických a sociálních podmínkách České republiky, ale že z důvodů, které souvisí se zájmy finančních institucí, které budou na opt-outu profitovat, je odhodlána důchodové spoření na tomto principu zavést, i když tím v rámci destrukce českých veřejných financí ohrozí do budoucna fungování jediného důchodového systému, který dnes spolehlivě zajišťuje pravidelné doživotní důchody našim občanům a který při rozumných parametrických úpravách je schopen tuto funkci plnit i nadále. Přitom navrhované důchodové spoření ohrozí i vládou realizovaná úsporná a restriktivní opatření realizovaná v rámci takzvané malé důchodové reformy, kdy sama vláda slibovala na grafech v důvodové zprávě vládního návrhu novely zákona o důchodovém pojištění, že průběžně financované důchodové pojištění lze dlouhodobě finančně stabilizovat, a není proto důvodu je omezovat jak z hlediska výše pojistného, tak i důchodů, k jejichž financování toto pojistné slouží. To vše nyní padá, protože vláda si půjčuje na úkor budoucnosti průběžného pilíře v zájmu převážně nadnárodních finančních institucí na rozjezd dalšího soukromého dobrovolného důchodového spoření, které nikomu nic nebude garantovat, tím méně pak důchody srovnatelné s těmi, které jsou dnes vypláceny z důchodového pojištění.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Promiňte, pane poslanče, já požádám vaše kolegy, zejména i pány předsedy poslaneckých klubů, aby pokud možno mluvili trošku tišeji, ono když tady není příliš mnoho lidí, tak je to skutečně velký kontrast. Děkuji za pochopení. Prosím.
Poslanec Cyril Zapletal: Děkuji vám, paní předsedající. Na druhé straně data, informace i dílčí expertní analýzy dobrovolného penzijního připojištění se státním příspěvkem ukazují, že uvedený dnešní systém dobrovolného důchodového spoření vykazuje mnohem závažnější nedostatky a problémy než systém průběžného důchodového pojištění, zejména není schopen vytvářet doplňkové doživotní důchody, k nimž byl před 17 lety vytvořen, není využit potenciál zaměstnavatelů k vytváření doživotně vyplácených doplňkových důchodů způsobem, který se plně osvědčuje v takzvaných starých členských zemích Evropské unie, a je nepřijatelné, že tyto problémy byly při zpracování předložených návrhů zákonů zcela opomenuty a aby místo jejich řešení byla navrhována sice zásadní a v mnoha směrech potřebná reforma tohoto systému, avšak reforma, která je ze sociálního hlediska velmi nedostatečná.
Návrh na souběžnou existenci dvou dobrovolných doplňkových důchodových systémů založených na individuálním spoření u penzijních společností se státní podporou není racionální. Zvyšuje operační náklady systému, nenabízí skutečnou variabilitu možnosti vytvářet dodatečné důchodové zdroje pro život ve stáří v návaznosti na reálné potřeby a nerespektuje zhoršující se finanční schopnost českých domácností si spořit na důchody, které je do značné míry i důsledkem vládních úsporných opatření a restrikcí v oblasti všech sociálních systémů a která se ještě více zhorší v důsledku nárůstu daňového zatížení obyvatelstva a přímých plateb vládou navrhovaných reforem daní a zdravotnictví.
Proto jej tedy odmítáme. Činíme tak po zralé úvaze a vlastních analýzách v souladu s postoji stále silnějších nesouhlasných hlasů občanské společnosti, uznávaných ekonomů, nezávislých expertů, zaměstnavatelů i občanů. Je na místě připomenout, že my se soustřeďujeme plně na dostupné finanční, ekonomické a organizační kapacity na vytvoření jediného dobrovolného doplňkového důchodového systému založeného na individuálním spoření u penzijních společností se státní podporou, a to transformací současného penzijního připojištění se státním příspěvkem. K této transformaci lze využít předložený návrh zákona o dobrovolném penzijním spoření, který by byl dopracován tak, aby reagoval na aktuální požadavky a potřeby. Zdůrazňuji, že mezi naléhavé potřeby, které lze řešit jak prostřednictvím průběžného důchodového pojištění, tak prostřednictvím dobrovolného penzijního spoření, patří vytvoření podmínek pro nepenalizovaný v uvozovkách dřívější odchod do starobního důchodu pro zaměstnance, kteří vykonávali po dlouhou dobu v průběhu svého pracovního života, které nadměrným způsobem zatěžují jejich organismus zejména teplem, prachem, hlukem, vibracemi, chemickou či fyzickou zátěží a prokazatelně snižují, popřípadě zcela vylučují jejich schopnost pracovat po 60. roce věku. ***