(19.20 hodin)
(pokračuje Votava)
Při plném náběhu důchodové reformy a plného sjednocení DPH na úrovni 17,5 % je tato operace s obtížemi schopna pokrýt vyvedení 3 % pojistného soukromým důchodovým fondům a zastropování na úrovni čtyřnásobku průměrné mzdy. O tom jsme se tady koneckonců již před chvílí bavili.
Takže, dámy a pánové, já si myslím, že právě úpravy DPH způsobí řadě lidí, především s nízkými příjmy, ale i našim seniorům, velké a velké problémy.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Bublan, který zde má dvě přihlášky, takže já, až uplyne deset minut, tak rovnou pustím znovu stopky s dalšími deseti minutami. Prosím, pane poslanče.
Poslanec František Bublan: Dobrý večer, dámy a pánové. Vážená paní předsedající, upozorňuji, že budu hovořit k bodu 89, což je sněmovní tisk 315. Tento tisk obsahuje opatření v oblasti nemocenského pojištění, sociálního zabezpečení, změny v zákoníku práce, změny v zákoně o státní sociální podpoře, změny zákona o zaměstnanosti, změny v zákoně o sociálních službách, změny v zákoně o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a v poslední řadě i v zákoně o důchodovém pojištění. Ve všech těchto oblastech jde o provedení úsporných opatření, která budou mít vliv - a mnohdy velmi necitelný dopad - na životní úroveň mnoha tisíců lidí především nižší příjmové kategorie a lidí odkázaných na sociální pomoc státu.
Mnozí ekonomové a sociologové zpochybňují ekonomické důvody, které vedou k omezování sociálního systému. Výdaje na dávky, které jsou velmi často označovány za zneužívané, jako příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, tvoří celkově asi čtyři desetiny procenta státního rozpočtu. Dávky státní sociální podpory, a to je přídavek na dítě, porodné, dávky pěstounské péče tvoří 3,5 % státního rozpočtu a celkové výdaje na tzv. sociální dávky tvoří přibližně 9 % státního rozpočtu, přičemž kvalifikovaný odhad jejich zneužívání se pohybuje kolem 0,35 % státního rozpočtu. Plošné snížení těchto dávek navozuje ve společnosti takový dojem, že všichni ty dávky zneužívají, a společnost to trošku rozeštvává, vytváří to takový dojem kriminalizace těch, kteří jsou příjemci těchto dávek, a já z toho mám někdy pocit, ze zastánců této regulace, nebo dojem, že ani tak nedochází ke zneužívání dávek jako ke zneužívání tohoto tématu, které slouží především politicky pro obhajobu špatného hospodaření, špatné daňové politiky a především neřešení největšího problému, to jest korupce. Srovnáme-li oněch 0,35 % ze státního rozpočtu zneužitých sociálních dávek a odhadovaný odliv veřejných peněz ze státních zakázek, který se pohybuje až kolem 10 %, tak je to velmi výmluvné.
Profesor Keller říká, že inteligentní kapitalismus funguje tak, že v době krizí zvyšuje podporu chudým a nezaměstnaným, zatímco v době konjunktury tlačí na tyto lidi, aby vstoupili na trh práce. A my to děláme přesně naopak a společnost se nám rozpadá, nespokojenost roste, mezilidské vztahy jsou čím dál horší. Na Šluknovsku proti sobě stojí dvě skupiny lidí, kteří se liší pouze barvou pleti, ale mají stejné problémy se zaměstnáním a životní úrovní.
Prezident Václav Havel ve svém projevu k 76. výročí založení Československé republiky předložil svoji vizi společnosti založené na vysokém stupni obecného konsenzu, na rozvinutém občanském vědomí, zájmu o veřejný život, na podnikatelském elánu a na etice, toleranci a solidaritě. Tyto tři posledně jmenované pojmy, to jest etika, tolerance a solidarita, se z našeho veřejného, politického i podnikatelského života naprosto vytratily. S dluhovou a hospodářskou krizí prožíváme především krizi hodnot, člověk se vytrácí, někteří lidé jsou na obtíž, svými požadavky na slušný život brzdí ekonomiku, která se stala božstvem.
A nyní si dovolím ocitovat slova, která vyřkl bývalý předseda Evropského společenství, to ještě bylo Evropské společenství, Jacques Delors: "Odmítám Evropu, která by byla jenom trhem a zónou volného obchodu bez duše, bez svědomí, bez politické vůle a bez sociálního rozměru. Nevdechneme-li budoucí Evropě duši, ztroskotáme."
A my se můžeme ptát, kdo má Evropě, a nejenom Evropě, ale především České republice vnést tuto duši. Zda jsou to politici, ekonomové, úředníci, technokraté - asi všichni by se na tom měli podílet. Ale já bych si dovolil připomenout ještě jednu instituci, která by mohla velkou měrou přispět k prosazování těchto hodnot, jako jsou lidská práva, ale také bezpečnost, žitá solidarita, úcta k životu a naděje v lepší život. Je to, nebo v našich podmínkách můžeme říci, že jsou to církve. Mnozí z nás se hlásí k nějaké církvi, ke křesťanským myšlenkám, k hodnotám, ale bohužel jsem nepostřehl prosazování těchto myšlenek do tak citlivých zákonů, jako jsou zákony sociální.
Víra není soukromá věc. Víra je věc osobní, ale nikoli soukromá a není ji možné oddělit od běžného života a také od tvorby mnohých zákonů. Proto si dovolím po tomto úvodu přejít k hlavní myšlence svého příspěvku a tím je sociální učení církve, jak je zobrazeno v jednotlivých církevních dokumentech a encyklikách.
Především bych jen tak připomenul, co to vlastně sociální učení církve je. Není to utopie, jak mnozí lefebvristé a konzervativní katolíci říkají. Je to samostatná teologická disciplína, která se přednáší po celém světě a která čerpá ze sociologie, politologie, ekonomie, filozofické antropologie a biblických věd. Jejím cílem je stát se prostředkem pro dialog církve se současným světem. Sociální učení církve dává odpověď, i když ne vždy úplnou a vyčerpávající, na současné aktuální sociální otázky a je chápáno jako magna charta humánního společenského a ekonomického řádu.
Jak jsem říkal, sociální učení církve není utopie. Já si tady dovolím takovou malou vsuvku. Když v roce 1961 předpovídal Chruščov, že do roku 1970 bude v Sovětském svazu vybudován komunismus, tedy ráj na zemi, tak někteří lidé ve Spojených státech zadali tuto úlohu do největšího počítače, jako kdy bude ten komunismus vybudován. Na obrazovce se objevil údaj 15 kilometrů. A když tam dali doplňující dotaz, tak se objevilo: Lenin, Sebrané spisy, strana 987 a na té uvedené straně stálo: Každá pětiletka je krokem na cestě ke komunismu. Při délce kroku 0,75 metru je to tedy rovných sto tisíc let. - Toto je utopie, ale sociální učení církve je postaveno na reálných a postupně uplatňovaných principech. Jenom připomenu čtyři tyto principy.
První princip je princip lidské důstojnosti. Člověk je chápán jako nedokonalý tvor s množstvím chyb a slabostí, ale také jako bytost královsky svobodná, vybavená rozumem a svobodnou vůlí, svědomím a vlastní odpovědností za sebe i za společnost. Jan Pavel II. charakterizuje lidskou důstojnost ve vztahu k práci takto: "Lidská důstojnost je jediným pevným základem společenského systému, který je schopen dát správný směr mezilidským vztahům. Chceme-li, aby práce byla ke skutečnému užitku lidí, a nikoli formou otroctví, je třeba změnit priority světového ekonomického řádu."
Druhý princip je princip solidarity. Opět použiji slova Jana Pavla II.: "Odcizení a ztráta solidarity je totéž co hospodářská krize." Dnešní společnost trpí nedostatkem solidarity, neumí ji dát do souladu se svobodou a skrývá se za hesla typu každý se musí postarat sám o sobě, každý má být odpovědný vůči společnosti například tím, že společnosti nic nedluží a podobně. Podobná slova jsme slyšeli v této Sněmovně.