(16.00 hodin)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji, pane poslanče. Prosím nyní pana kolegu Jana Látku, aby využil své možnosti vystoupit v rozpravě.
Poslanec Jan Látka: Děkuji, paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo. Návrh novely zákona o dani z přidané hodnoty, sněmovní tisk 377, pro mne obsahuje řadu nepřijatelných opatření, kterými vláda sáhla k jednoduchému kroku a dostala se tak do pásma vysokého nastavení nepřímých daní.
Novela stanovuje, že pro příští rok se snížená sazba zvýší z 10 % na 14 %, v roce 2013 se pak obě sazby sjednotí na 17,5 %, přičemž se již dnes hovoří o jednotné sazbě 19 %, či dokonce 20 %. Vzhledem k tomu, že ještě koncem roku 2007 byla snížená sazba DPH 5 %, znamená toto sjednocení lépe řečeno zdražení některých komodit až o 15 %. Jedná se o potraviny, vodné a stočné, dodávku tepla, veřejnou dopravu, léky a léčiva, bytovou výstavbu, ubytovací a stravovací služby, dětské sedačky a pleny, vstupné na kulturní a sportovní akce, noviny, časopisy, či knihy.
Daňová politika jednotlivých států mimo jiné směřuje k hledání optimálního nastavení struktury daní, ve které by se klady jednotlivých daní násobily a zápory vzájemně eliminovaly. Je však samozřejmé, že aktuální struktura daní je ovlivněna i historickým vývojem, kulturními tradicemi, ale i ekonomickou vyspělostí. Sledujeme-li strukturu celkových daňových příjmů a vývoj jednotlivých položek v čase, ukazuje se, že ve všech vyspělých státech Evropské unie jsou negativa nepřímých daní vyvažována výrazně vyšší váhou daní z příjmu a majetku.
Je zřejmé, že velmi stručná analýza situace v oblasti DPH v EU zcela jasně vyvrací celou řadu mýtů, které se o DPH, o jejím působení a hlavně směřování již delší dobu šíří v České republice.
Za prvé. Nebývale tuhý život má v českém prostředí mnohokrát vyvrácený mýtus, že sjednocení sazeb DPH je evropský trend, ke kterému stejně bude muset dojít. Česká republika by proto neměla otálet a měla by provést toto sjednocení v co nejkratší době. Z pohledu reálné politiky jednotlivých členských zemí EU je takovéto či podobné podobná tvrzení čistou fikcí.
Za druhé. Neplatí ani modifikovaná varianta předchozího tvrzení hovořící o trendu poklesu počtu sazeb a zákazu rozšiřování počtu sazeb. Od roku 1990 rozšířily celkový počet sazeb DPH následující státy - Belgie v roce 1994 ze čtyř na pět, Lucembursko v roce 1992 ze tří na čtyři, Rakousko v roce 1995 ze dvou na tři, Portugalsko v roce 1996 ze dvou na tři, Finsko v roce 1995 ze dvou na tři, Švédsko v roce 1993 ze dvou na tři. Některé z těchto států, jako Belgie a Finsko, po několika letech počet sazeb opět snížily, ostatní státy si ponechaly upravený počet sazeb. Většina těchto rozšíření se uskutečňovala v oblasti rozšíření počtu snížených sazeb DPH. Počet sazeb však rozšířily i nové členské země, a to kupodivu zrovna ty země, které se dávaly za příklad. V určitou dobu totiž měly zavedenou ekonomicky čistou jednu sazbu daně. Takže od zázraku jedné sazby odstoupilo v roce 2000 Estonsko a Litva, v roce 2003 Lotyšsko, v roce 2004 Rumunsko a konečně v roce 2007 Bulharsko a Slovensko, určitě státy hodné následování. V České republice se tedy navrhuje sjednocení sazeb DPH v situaci, kdy všechny nové státy EU po negativních zkušenostech s jednou sazbou udělaly přesný opak.
I třetí mýtus je velmi silně zakořeněn v českém podvědomí. Mohli bychom ho zhruba charakterizovat pochopitelným tvrzením, že čím více sazeb DPH se používá, tím hůře se daň z přidané hodnoty spravuje, zvyšuje se sklon k daňovým únikům apod. Pokud bychom toto tvrzení přesadili do podmínek současných členských zemí EU, pak je opravdu obdivuhodné, že ještě nedošlo k totálnímu zhroucení jejich systémů veřejných financí. Vždyť dvě sazby DPH jsou zde i dnes spíše výjimkou - a to nemluvíme o tom, že ještě v průběhu 80. let nebylo výjimečných ani sedm sazeb. Přitom se ukazuje, že podle mezinárodních srovnání míry daňových úniků je oproti těmto zemím na chvostě spíše Česká republika.
Úspěšnost či neúspěšnost výběru DPH nebude ani tak souviset s počtem sazeb, jako spíše s úrovní, vzděláním, připraveností a ochotou daných finančních úředníků tyto nešvary odhalovat a potírat a s připraveností represivních složek státu tyto případy daňových úniků trestat.
Dalšími silnými argumenty, které můžeme slyšet v České republice od zastánců tzv. sblížení sazeb DPH, je tvrzení, že nezvykle vysoký je rozdíl mezi horní a sníženou sazbou, což opět podle nich vede ke zvýšeným snahám o daňové úniky. Seznámíme-li se s přehledem o sazbách DPH v EU, vidíme na první pohled, že toto tvrzení je ve skutečnosti mýtem. Výše základní sazby v ČR totiž není v evropském kontextu nijak výjimečná. V intervalu mezi 20 až 25 % se nacházejí základní sazby 11 členských zemí EU a 10 nových členských zemí.
Další rozšířenou pověrou v ČR je, že by se neměly sazby daně z přidané hodnoty měnit příliš často z důvodů adaptace subjektů a finančních úřadů na tyto sazby. Pokud se opět podíváme do EU, je možno naprosto bez nadsázky říci, že se zde sazby mění každou chvíli. Zcela běžné jsou změny sazeb z roku na rok a výjimečné nejsou změny ani v průběhu jednoho roku. I zde se ukazuje, že problém není v sazbách, ale v systému správy a kontroly daní a koneckonců i v nejednoznačných legislativních řešeních.
V souvislosti s připravovanou důchodovou reformou se opět objevuje otázka sjednocení sazeb DPH a je nesporné, že současná koalice to tentokrát myslí vážně a narušuje již tak dost křehkou mezigenerační solidaritu.
Vzhledem k tomu, že navrhovaný zákon o dani z přidané hodnoty, sněmovní tisk 377, škodí občanům této země, nemohu pro něj hlasovat.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci. Prosím nyní pana kolegu Alfréda Michalíka, který je dalším přihlášeným do rozpravy. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Alfréd Michalík: Děkuji, paní předsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové, já budu hovořit také k bodu 92, to je tisk 377, DPH, ale úvodem mi dovolte pár poznámek obecně.
Za prvé bych se ještě vrátil krátce ke včerejšku, kdy jsem byl ostřížím zrakem a sluchem paní předsedkyně vyhodnocen jako člověk, který mění program podle toho, jak ho to napadne, jednou nahoru, jednou dolů. Chtěl bych upozornit paní předsedkyni, že to nebyla náhoda, že to byl vědomý krok, protože to je nekrásnější důkaz pružnosti našich postojů. Já jsem došel k závěru, že v úterý jsem si myslel, že není třeba analýzu dělat, ale po diskusi ve středu jsem zjistil, že naopak je to potřebné, takže jsem pružně změnil svůj názor. Přiznávám svoji chybu a tu chybu jsem se pokusil napravit. Byl jsem přichycen, aniž jsem si uvědomil, že máme tak pečlivou kontrolorku našeho jednání přímo na empiru.
Pokud se týká vlastního DPH. Tady rovněž začnu trochu ze široka, protože je to soubor zákonů v jednom balíku, který jsme dokonce povinně byli nuceni akceptovat jako jeden bod v diskusi. A tento balík zákonů úzce souvisí mezi sebou a je tlačen v termínu a je tlačen i ve zkrácených termínech, které byly odsouhlaseny touto Sněmovnou.
Chtěl bych upozornit na jeden fakt. Když se tyto návrhy objevily v programovém prohlášení a v nějakých vyhlášeních vizí vlády, tak jsme si mysleli, že k tomu bude opravdu časový prostor k diskusi, pak tam bude prostor věcný, že budou brány v potaz postoje odborných společností, v zaměstnavatelských a zaměstnaneckých vztazích odborové postoje. Ale bohužel skutečnost a postoje i hodnocení těchto partnerů, rádoby partnerů, nám říkají a oznamují nám, že s nimi diskuse vůbec nebyla zahájena, nebo když byli pozváni na jednání, bylo to jednání ve stylu mluvte si, co chcete, my si uděláme stejně, co chceme. Tudíž jako by předem bylo rozhodnuto o tom, jaké budou výsledky, a všichni ztratí ambice do toho zasahovat. ***