(23.20 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Já bych chtěl připomenout, i když je to samozřejmě jenom dílčí informace do celkové mozaiky, že česká sociální demokracie vyhrála minulé volby do Poslanecké sněmovny, to znamená náš mandát v této Poslanecké sněmovně je mezi politickými stranami nejsilnější. Já tedy protestuji proti tomu, aby pan premiér zde hovořil o nějakých úzkých stranických zájmech. My zde nehovoříme sami za sebe, ale vykonáváme důsledně mandát, který nám dal více než milion voličů v naší zemi.
Já musím říci, že po těch hodinách, které jsme tady společně strávili uplynulou noc, cítím jisté zklamání. My jsme se snažili využít tu debatu ke stavebnímu spoření, a já to přiznám rovnou, k určité edukaci vládní většiny. Využili jsme toho, že kolegové a kolegyně z vládní většiny tu byli přítomni ve velkém počtu, a to nám dávalo jistou naději na to, že naše vystoupení přece jenom budou určitým způsobem vnímána a že zanechají výraznější stopu v myšlení představitelů vládní koalice. Proto jsme také tak často citovali klíčové části rozhodnutí Ústavního soudu, které se týkalo zrušení zákona o stavebním spoření. Proto jsme tak často zmiňovali zneužití stavu legislativní nouze, kterého jste se, vy, kolegové a kolegyně z pravé části Poslanecké sněmovny, dopustili při schvalování jak Drábkova balíčku sociálních škrtů, tak i novely zákona o stavební spoření. A já musím říci, že jsem zklamán z toho, že naše vystoupení, i když byla četná, ačkoliv každé z nich trvalo pouze 10 minut, ale byla četná, tak vůbec nezanechala žádnou stopu na vašem myšlení ani chování. To by ještě nebylo tak strašné, ale žádnou stopu nezanechalo ani samotné rozhodnutí Ústavního soudu, byť to rozhodnutí je velmi obsáhle a hluboce argumentováno. Už tady o tom hovořil i můj předřečník místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek, který citoval klíčové pasáže k rozhodnutí Ústavního soudu, kde Ústavní soud definuje území, které nesmí být opozici odejmuto. V rámci demokracie přece tady musí existovat i ochrana menšiny. A ta ochrana menšiny je velmi sofistikovaně definována v odůvodnění příslušného rozhodnutí Ústavního soudu. Já myslím, že je škoda, že naše pedagogická činnost nezanechala trvalejší stopy na postojích a chování vládní koalice.
Myslím si, že je také chyba, že vládní koalice vlastně hovoří o obstrukci celý poslední rok. Možná si, kolegyně a kolegové, vzpomenete na to, že o obstrukci tady představitelé vládní koalice hovořili i na řadě minulých schůzí Poslanecké sněmovny. Má to snad znamenat, že je Poslanecká sněmovna paralyzována celý rok? Nebo to má znamenat, že každé trochu delší vystoupení poslance je automaticky obstrukce? A kdo rozhoduje o tom, co je obstrukce a co není? Kolik minut je povoleno dříve, než nazvete toto jednání jako paralyzující zločin vůči Poslanecké sněmovně? Je to pět minut, je to deset minut, nebo snad je to patnáct minut, nebo dokonce třicet minut? Jak dlouhé vystoupení ještě je a jak dlouhé vystoupení ještě není obstrukce? Myslím si, že to je chyba, že slovo obstrukce tady bylo nadužíváno ze strany vládní koalice v minulých měsících a dnes už to vlastně nikoho téměř nezajímá, protože jakýkoliv trošku delší projev představitele opozice, jako je třeba ten můj současný, může být automaticky nazván beztrestně ze strany vládní koalice obstrukcí a může být hovořeno o paralýze v Poslanecké sněmovně.
Strany, které přišly jako nové do Poslanecké sněmovny, TOP 09 a Věci veřejné, já si na to dobře vzpomínám, na to léto roku 2010, hovořily o tom, že chtějí ve Sněmovně lepší politickou kulturu. My jsme se poprvé viděli po těch volbách v prostorách našich poslaneckých kanceláří, tak jsme si říkali, že ten volební výsledek přece stojí za určitý nový začátek, že je jistou nadějí, že většina Poslanecké sněmovny je dána novými poslanci a že to by přece také mohlo vést k tomu, že se pokusíme, aby tady byly lepší vztahy mezi vládní koalicí a opozicí. Mluvili jsme o tom a tehdy to vypadalo velmi nadějně a ta jednání na mně tehdy vůbec nezanechala špatný dojem. Pak samozřejmě přišlo pragmatické rozhodnutí koalice o tom, jak bude vypadat vedení Sněmovny, pak přišla některá další vaše rozhodnutí, a poté kdy jste zneužili stav legislativní nouze, bylo jasné, že se začínáte vracet do kolejí, které jsme tady zažívali i v minulých letech. Mě mrzí, že ta naděje, která byla dána velkou obměnou složení Poslanecké sněmovny po minulých volbách a vstupem dvou nových politických stran, se prostě nenaplnila. Je to velká škoda.
Také je zvláštní, že tady vlastně neprobíhá žádná debata a žádná obhajoba toho přijatého usnesení. Zaznamenali jsme pouze vystoupení pana premiéra, které bylo čistě politické. Tam nebyl jediný argument, který by se týkal jednacího řádu Poslanecké sněmovny, pouze suše tady byl přednesen návrh, ten byl automaticky odhlasován, protože je procedurální, nebyla tudíž k němu připuštěna diskuse, ale nenašel se doposud jediný představitel vládní koalice, který by si vzal jednací řád a vyložil zde a doložil a obhájil, že se nejedná o porušování jednacího řádu. Nic takového se tady nestalo. Nepřipadá vám to divné, to mlčení, které tady je? To si myslíte, že je onen dialog? Nebo je to problém toho, že je Sněmovna paralyzována a vy nesmíte, nebo nemůžete vystupovat na obhajobu vašeho procedurálního návrhu? Já nevím, čím to je, a ptám se. Nebo se stydíte za to, co se tady děje v Poslanecké sněmovně? Nemáte argumenty? Proč je nedáte na stůl? Proč tady o tom nemůžeme hovořit? Myslím si, že je to velmi arogantní a velmi pohrdavý přístup, který takovýmto způsobem tady v Poslanecké sněmovně realizujete.
Já myslím, že Sněmovna není paralyzována. My jsme zvolili důslednou obstrukci, nesouhlasíme s návrhy, které vy se snažíte Poslaneckou sněmovnou protlačit, ale je tady jednací řád. My ho budeme dodržovat a já bych chtěl požádat i pravicovou většinu, aby dodržovala jednací řád, dodržovala pravidla a na základě těchto pravidel a jejich striktního dodržování parlamentní demokracie v naší zemi může fungovat. Já jsem přesvědčený o tom, že tady není žádné nebezpečí pro to, aby nefungovala parlamentní demokracie, aby tady nebylo možné přijímat rozhodnutí, ale vláda si to nesmí do nekonečna zjednodušovat.
A to je asi poslední poznámka, kterou bych teď chtěl říci. Vláda má permanentní tendenci - a já neříkám, že tu tendenci má jenom Nečasova vláda. Já si myslím, že je to vlastnost, kterou mají v zásadě v demokratickém vládnutí všechny vlády. Vlády mají tendenci zjednodušovat si situaci. Jestliže mají nějaký program, jejich cílem je ten program rychle a efektivně prosadit. A pak jsou tady překážky, které v demokracii fungují, a je to dobře, že v demokracii fungují. Vláda na to, aby svůj program prosadila, potřebuje získat souhlas parlamentu. A potřebuje do značné míry mít i podporu společnosti. A vaše vláda se rozhodla si situaci zjednodušit maximálně. Vaše vláda se rozhodla tu situaci zjednodušit na sto procent. To znamená, ona nestojí ani o podporu společnosti, nedohodla se ani s odbory, nedohodla se ani s opozicí a teď se snaží zabránit tomu, aby ta poslední překážka, ten poslední obtížný hmyz, a tím je tady vnímána Poslanecká sněmovna, aby prostě nebzučel. Aby nebzučel, aby do toho vládě nemluvil, aby vláda spokojeně vzala své návrhy, pronesla je Poslaneckou sněmovnou, jako by se nic nedělo, a odnesla je na Hrad podepsat prezidentovi republiky. Vaše vláda se snaží si maximálně zjednodušit svoji roli, kterou by měla hrát. Ale v rámci demokratického vládnutí toto prostě není možné.
Nejjednodušší situaci mají totalitní vlády. Tam není žádné veřejné mínění a protivně nebzučí parlament. Ale já doufám, že do takového systému my tady nemíříme. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Jaroslav Foldyna. Prosím.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Nebudu to komentovat, pane předsedo vlády.
Vážená paní předsedkyně, pane předsedo vlády, ministři a moji kolegové v parlamentu a kolegyně, stejně jako hosté ze Senátu, já jsem poslouchal pečlivě příspěvky svých předřečníků, které reagovaly na to, na čem jste se vy jako většina usnesli. Podíval jsem se na datum a za 14 dní bude 17. listopad a uvědomil jsem si jeden ohromný paradox. Před chvílí před námi stál předseda komunistické strany, měl v ruce ústavu a kritizoval vaše rozhodnutí, jak v rámci diskuse omezit demokratický princip. Není toto tím paradoxem, kolegové a kolegyně. Zamyslete se nad jednou věcí. Paradoxem je, že měl pravdu. To je ten paradox. (Zatleskání.) ***