(19.20 hodin)
(pokračuje Opálka)
Vypouštěním úpravy sociálního příplatku s dočasným zachováním nároku jen u rodin, kde alespoň jeden člen rodiny - nezaopatřené dítě nebo rodič - má dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, ochuzuje další velkou další řadu potřebných. Děti tak trpí za nezodpovědné rodiče. Tato představa, že se má více zapojit do ekonomické pomoci chudé domácnosti širší rodina, má mnoho úskalí a bude přinášet a už přináší řadu konfliktů mezi přímými rodinnými příslušníky i mezi jejich partnery navzájem.
Taktéž omezení nároku na porodné jen na prvorodičky s nízkými rodinnými příjmy není projevem úspěšné prorodinné politiky a návrh si nezasluhuje naši podporu. Mohli bychom se učit od francouzské propopulační politiky, ale ta v našem prostředí nikoho nezajímá. Přece podpořit bychom měli především narození druhého dítěte, ne? Jedno dítě není ani k reprodukci národa, ani k reprodukci rodiny. A to nechci rozebírat situaci, kdy dochází k druhému porodu se značným odstupem času, či dokonce s jiným partnerem v jiné domácnosti. Zde jsou argumenty o tom, že další děti používají výbavu starších sourozenců, neopodstatněné. Dle mého názoru jde o nezodpovědnou změnu.
K zákonu o zaměstnanosti. Ten zejména nově upravuje některé povinnosti pro součinnosti Ministerstva práce a sociálních věcí s Ministerstvem vnitra při povoleních a sankcích u agentur práce, jakož i ruší některá zpřísnění, vybrané nutné podmínky pro jejich činnost, které stanovila předchozí předloha. Upravuje povinnosti uchazeče o zaměstnání k Úřadu práce České republiky, omezuje výplatu podpory v nezaměstnanosti a zápočet podpůrčích dob, např. při neplnění oznamovací povinnosti nekolidujících zaměstnáních aj., odkládá plnění podpory v nezaměstnanosti až po vyčerpání odstupného, odbytného, odchodného, snižuje procentní sazbu podpory v nezaměstnanosti po celou dobu na minimum 45 % - jinak bylo plnění dva měsíce 65 % a další dva měsíce 50 % - v případě, že uchazeč bez vážného důvodu inicioval ukončení pracovního poměru osobně. Stanoví podmínku pojištění pro agentury práce v případě úpadku svého či jejich uživatele k výplatě mezd agenturním zaměstnancům a jejich povinnost vést odděleně zaměstnance podle občanství. Zavádí pro nové osoby samostatně výdělečně činné, které přestanou být uchazečem o zaměstnání, nový nástroj - jednorázovou dávku, tzv. překlenovací příspěvek na provozovací náklady.
Se zachováním právní úpravy ve smyslu větší regulace činnosti agentur práce rozšíření důvodu pro odejmutí jejich povolení ke zprostředkovávání zaměstnání či pro povinné pojištění agentur práce nemám problém. Posiluje to právní jistoty pracovníků. Jen si nepřeji, aby tyto soukromé agentury postupně přebíraly ve větší a větší míře agendu pracovníků z kontaktních míst Úřadu práce České republiky, jak je připravováno.
Vyloučení možnosti souběhu pobírání podpory v nezaměstnanosti a výkonu nekolidujícího zaměstnání se jeví jako opodstatněné. Problém však je v tom, že podporu nekolidujícího zaměstnání chce vláda zvýšit, ale z této práce se neodvádí pojistné. Vyloučení souběhu bych podpořil, ale jsem přesvědčen, že spravedlivé by bylo zároveň zatížit i tuto činnost stejnými odvody jako v případě mezd a platů na základě řádné pracovní smlouvy.
Jsem přesvědčen, a asi i hodně z vás, že zachování snížení procentní sazby podpory v nezaměstnanosti na pouhých 45 % v případě uchazečů, kteří předchozí zaměstnání bez vážného důvodu - což je problém výkladu a metodiky Ministerstva práce a sociálních věcí - ukončili sami nebo dohodou se zaměstnavatelem, nemá opodstatnění. Státní politika zaměstnanosti a povinné odvody z příjmů na tuto oblast přece nedávají nikomu právo na selekce. Buďto platí kritéria pro všechny zaměstnance stejná, anebo tu nejde o rovné příležitosti, rovné nároky. Peníze na státní politiku odvádějí přece všichni stejně.
Zachování podmínek poskytování podpory v nezaměstnanosti v tom smyslu, že se podpora poskytne až po uplynutí doby, která odpovídá výši odstupného nebo odchodného, které přísluší uchazeči o zaměstnání, je dle mého přesvědčení v rozporu s posláním těchto bonifikací. Ty přece vyjadřují něco víc než jen pouhé zajištění.
Uplatňování výplaty překlenovacího příspěvku, který může být na základě dohody s úřadem práce poskytnut osobě samostatně výdělečně činné, pokud přestane být uchazečem o zaměstnání, je sice zajímavý, jenže je především skrytou náplastí nezaměstnanému za jeho přestup z evidence nezaměstnaných do tzv. švarcsystému.
Zákon o sociálních službách. Snižuje příspěvek na péči ve stupni prvním - lehká závislost - u osob starších 18 let ve výši 800 korun měsíčně namísto původních 2000. Jsem přesvědčen, že toto plošné snížení není spravedlivé a mělo by se spíše preferovat ještě vnitřní rozdělení nároku prvního stupně na několik podstupňů tak, jak to požadovala Národní rada osob se zdravotním postižením.
Občanský soudní řád a zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Zohledňuje prodloužení výplaty náhrady mzdy v případě nemoci. Při zachování legislativních reakcí na prodloužení doby poskytování náhrady mzdy při pracovní neschopnosti či karanténě jde o právo kontroly, s nímž nemám problém. Jen platí to, co jsem již zmínil na začátku u zákona o nemocenském pojištění. A zachování povinnosti orgánu sociálního zabezpečení, který posuzuje zdravotní stav účastníka řízení, zasílat správnímu orgánu, který vede řízení, komplexní posudek včetně údajů o zdravotním stavu, vychází vlastně z judikatury Nejvyššího správního soudu, a je tudíž správním opatřením.
Zákon o důchodovém pojištění. Upřesňuje definici samostatné a hlavní výdělečné činnosti. Zpřesňuje stanovení vyměřovacího základu, zpřísňuje podmínky pro výplatu individuálních důchodů v případě nemoci, a to i u osob samostatně výdělečně činných. Zachovat vazbu účasti osoby samostatně výdělečně činné na důchodovém pojištění s účastí na nemocenském pojištění je správné, neboť jde o ochranný prvek a volnější systém byl hodně zneužíván. ***