(19.00 hodin)
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážená vládo, kolegyně, kolegové, vzhledem k tomu, že se jedná nejenom o novelu jednoho zákona, ale téměř dvaceti, přece jenom vás zdržím trošku déle než mí kolegové. Dovolím si jako zpravodaj schválený již pro první čtení napřed malý úvod.
V úterý jsme vzpomněli 230 let od platnosti patentu císaře Josefa II. o zrušení nevolnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a od úterka také v Poslanecké sněmovně projednáváme řadu pochybně zařazených návrhů zákonů vrácených či zamítnutých Senátem. Jde o další pokračování pravicového reformního seriálu zahájeného již koncem roku 2006. V podstatě jsme, mnozí nechtěně, účastníky role vlády při plnění zadání nadnárodního finančního kapitálu, který svými možná i skrytými způsoby a mezinárodními institucemi či ratingovými agenturami prosazuje své zájmy.
Jde tedy, abych se vrátil k paralele úvodu, v podstatě o jakousi novodobou podobu dluhového nevolnictví, nevolnictví finančního, do kterého upadají státy, obce, firmy a občané, nevolnictví, které se stává problémem celého světa. Základní podstata oněch reforem vyvolaných řízeným zadlužováním země je v tom, že ti, kteří se nezasloužili o rozprodej a vytunelování státních a družstevních majetků, ti, kteří nenesou vinu za špatné hospodaření státu či obcí, za jejich dluhy, ti, kteří nezbohatli na různých experimentech a korupčních kauzách a mají nízké, průměrné či lehce nadprůměrné příjmy, se mají stále více a více uskromnit. Ale vícepříjmovým skupinám se příjmy naopak zvyšují. Tato nespravedlivost, tyto zákony balené do falešných apelů nemůžou být občany, a já věřím, že tomu tak bude, donekonečna tolerovány.
A nyní seriózně a vážně k vládní předloze, kterou zamítl Senát Parlamentu České republiky. Dovolím si konstatovat, že jde o takzvaný první Drábkův balík redukčních zákonů, které byly původně vládou předloženy Poslanecké sněmovně již jako sněmovní tisk 120. Se zdůvodněním hrozby opozičních obstrukcí vláda tento tisk stáhla a předložila jej znovu s požadavkem projednání v režimu legislativní nouze jako sněmovní tisk 155. Ten byl pak vládní většinou protlačen v Poslanecké sněmovně i ještě ve staré sestavě Senátu a po podpisu prezidentem vyšel ve Sbírce zákonů jako zákon č. 347/2010 Sb. (V sále je velký hluk a neklid.)
Ústavní soud České republiky však konstatoval ve svém nálezu, že uplynutím 31. prosince tohoto roku z procedurálních důvodů při přijímání tohoto zákona jeho účinnost pomine. Vláda i předsedkyně Poslanecké sněmovny za podpory koaličních poslanců zneužila institutu legislativní nouze. Jednací řád se v Poslanecké sněmovně neohýbal jen tenkrát. Toto zneužití však vyřešil Ústavní soud tradičně. A tak se vlk nažral, ale koza zůstala celá, neboť vláda má ke svému reparátu, který absolvuje v Parlamentu České republiky již od 8. dubna tohoto roku, dostatek hlasů a závěr by měl být při tomto projednávání. Nejsem si jist, zda se k němu znovu nevrátíme příští rok po novém nálezu Ústavního soudu České republiky, neboť zařazení tohoto bodu a celé procedurální prostředí na dnešní jednání může být také problematické.
Předchozí dva pokusy byly loni předloženy narychlo v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu na rok 2011 a od jara je návrh předkládán nově jako sněmovní tisk 315 z důvodu zajištění pokračování jeho platnosti i po 31. prosinci 2011. Obsah tohoto tisku je téměř totožný. Mimo oprav dat byla v této třetí předloze zohledněna novelizace řady právních předpisů a rovněž Parlamentem přijaté pozměňovací návrhy výboru pro sociální politiku, tehdy ke sněmovnímu tisku 155. Konečná verze ošetřila alespoň kritizovaný problém u nezaměstnaných, kteří nedostávají odstupné ani podporu v nezaměstnanosti.
Nyní si připomeňme, co konkrétně máme schválit, či neschválit. V záplavě dalších a dalších reformních zákonů si myslím, že to již dávno v hlavách nás i veřejnosti zapadlo.
Zákon o nemocenském pojištění zejména omezuje přihlášení osob samostatně výdělečně činných k nemocenskému pojištění, a to nejdříve od data podání přihlášky, a omezuje možnost rozhodného období pro výpočet nemocenských dávek, a tím i stanovení vyloučené doby. Až do roku 2013 se prodlužuje v případě nemoci výplata náhrady mzdy zaměstnavatelem na 21 dnů, tři karenční dny zůstávají, a takto se upravují i vyloučené doby. Podpůrčí doba nastane opět 22. dnem. O sedm dnů se krátí výplata nemocenského starobním důchodcům a invalidním důchodcům třetího stupně. Trvale se snižuje výše nemocenských dávek na 60 % vyměřovacího redukovaného základu. Do konce roku 2010 bylo toto na 66, 72, ale i 100 %.
Vycházím-li ze zahraničních zkušeností, tak například ve Spolkové republice Německo pobírá nemocný od zaměstnavatele plnou - zdůrazňuji plnou mzdu šest týdnů a nikdo tam toto zajištění nezpochybňuje, nikdo nemluví o zneužívání, nikdo nemluví o drahé pracovní síle. Jde totiž o všeobecný přístup k zákonnosti. Žel, v České republice je situace odlišná. Řada zaměstnavatelů zvyšuje své zisky, a to právě na úkor svých zaměstnanců, neboť jejich náklady jsou na rozdíl od jiných pružné, skoro gumové. A bohužel toto jim umožňuje i stát. (V sále je velký hluk.)
Já si v jiné atmosféře dovedu představit podporu trvalého proplácení náhrady mzdy zaměstnavatelem v České republice i celý měsíc včetně zrušení karenční doby. Již dřívější snížení pojistného by tento krok zaměstnavatelům plně finančně kompenzovalo. Karanténa by si však vyžadovala jiný režim, přímé plnění Českou správou sociálního zabezpečení, které však celkově významně klesá a klesla by i administrace při krátkodobé nemoci. V těchto případech by bylo odstraněno i složité přeposílání dokladů a případné zpožďování výplaty nemocenského. Avšak s trvalým ponecháním právní úpravy u denní výše nemocenského na 60 % denního vyměřovacího základu nemohu souhlasit. Nemocenské je přece jen jakés takés pojištění a zákonodárce by neměl svévolně jeho parametry neustále měnit. Dočasně se může nemocný občan uskrovnit či čerpat z nějaké rezervy, pokud ji má, ale při dlouhodobé nemoci je to vážný problém. Ani zákonodárcům se nelíbí být na nemocenských dávkách, jak ukazují statistiky. Raději si pouze vystavíme omluvu z jednání Sněmovny, ale takovou možnost běžný pracující nemá. ***