(16.40 hodin)
(pokračuje Antonín)
Ve státním rozpočtu v logice uvažování současné vlády se ani náznakem neuvažuje o tom, že by došlo k navýšení platby za státní pojištěnce. Poskytovatelé zdravotních služeb se ocitnou mezi dvěma ohni. Od zdravotních pojišťoven nebudou moci čekat nejen navýšení plateb, ale spíše se v roce 2012 setkají s realitou jejich snížení a prodloužení lhůt splatnosti. Na druhé straně jim výrazným způsobem narostou náklady spojené se zvýšením daně z přidané hodnoty. Výsledkem bude prudké zhoršení jejich finanční situace s jasným atakem do místních rozpočtů, především rozpočtů krajů. Tato situace druhotně vyvolá tlak na vyřešení této situace prostřednictvím privatizace zdravotnických zařízení. Pokud by se některým zdravotnickým zařízením podařilo tento dvojitý atak překonat, pak tlak na privatizaci jistí další zvýšení sazby DPH v roce 2013. Vyvolané ekonomické napětí však na druhé straně vyvolá tlak na velmi rychlý nárůst spoluúčasti pacientů. Je velmi pravděpodobné, že již v dohledné době, nejpozději v roce 2013, se spoluúčast pacienta zvýší o cca 15 mld. korun a celkově podíl soukromých zdrojů na úhradě zdravotní péče se zvýší ze 46 mld. dosažených v roce 2009 na 60 mld. a míra spoluúčasti se zvýší ze 16 % na zhruba 23 %. Roční průměrný výdaj na spoluúčast na léčebných výlohách ve zdravotnictví na jednoho nemocného bude asi 15 tisíc korun, a připomeňme si, že se jedná především o děti a důchodce.
Zvyšování daně z přidané hodnoty má podle mne klíčovou úlohu v přípravě další privatizace ve zdravotnictví. Pravou příčinou reforem je jednoznačně snaha rozprodat zbytek lukrativních zdravotnických zařízení a služeb.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dále je do rozpravy přihlášen pan poslanec Jiří Zemánek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Zemánek: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ctěná vládo. Po roce tato Sněmovna opět přistupuje k projednávání rozpočtu. Když zalistujeme v paměti, pan premiér se zde přihlásil k trendu z let 2009, 2010, kdy tři klíčové ratingové agentury zlepšily výhled České republiky. Stalo se tak na základě toho, že se vláda přihlásila ke konvergenčnímu programu, který schválila vláda Jana Fischera. Nikoli kouzlem této vlády, jak se pan premiér domníval. Byl to ale konvergenční program, k jehož dodržení se před volbami hlásily i všechny významné politické strany. I kdyby vládu sestavila sociální demokracie, která volby vyhrála, i kdybychom sestavili vládu jako vítězové voleb po těchto volbách do Poslanecké sněmovny, tak bychom respektovali konvergenční program a respektovali bychom stanovené cíle pro snižování schodku státního rozpočtu.
Domnívám se, že dluh, který byl vytvořen v uplynulých letech, tempo zadlužování, které se zvýšilo v letech 2008 až 2010 do současných obrátek, je třeba zpomalit. My se přece nelišíme ve snaze snižovat tempo zadlužování naší země zpět pod tři procenta HDP na úroveň, kdy bylo v letech 2004, 2005, 2006. Naším cílem je snížit tempo zadlužování a zpomalit nárůst veřejného dluhu, ale lišíme se v cestách, které bychom pro rozpočtovou konsolidaci naší země zvolili.
Břemeno rozpočtové konsolidace by mělo být rozloženo rovnoměrněji. Je jasné, že každá rozpočtová stabilizace musí být založená na omezení výdajů, ale současně také na zvýšení příjmů, což zásadně vládní kabinet nedělá. Neplatí přece teze, že rozpočet státu je stejný jako rozpočet domácnosti. Charakter státního rozpočtu je jiný. Jestliže máte domácnost a zjistíte, že máte rozdíl mezi příjmy a výdaji, tak pokud omezíte výdaje, tak to neovlivní většinou vaše příjmy. Stát se chová jinak. Pokud máte státní rozpočet, pokud omezíte výdaje, tak velká část omezení výdajů se vám vždy vrátí i v podobě určitého omezení příjmů. Rok 2011 je toho zářným příkladem.
Máme zde předložený rozpočet do prvního čtení. Bylo zde mými předřečníky mnohokrát zmiňováno, že rozpočet není konstruován na základě aktuálních a podle posledních poznatků nereálných predikcí Ministerstvem financí. Předpoklad, že ekonomika dosáhne tempa růstu HDP v úrovni 2,5 %, můžeme považovat za nepravděpodobný až fiktivní. Poslední vývoj v EU a průzkumy ukazují, že velmi pravděpodobně dojde ke zpomalení ekonomického růstu poznamenaného globální recesí. Předpokládá růst do jednoho procenta. V této souvislosti nelze očekávat, že se naplní optimistická předpověď Ministerstva financí týkající se míry nezaměstnanosti, jak to ostatně přiznal a konstatoval pan ministr při předkládání rozpočtu.
Průzkum ohledně investičních aktivit v budoucím období ukazuje spíše na pokles. Optimistická předpověď růstu investic 3,2 % v roce 2012 není tedy dle našeho názoru reálná. Zlepšení ratingu České republiky může vést paradoxně i k posílení české koruny, což bude znamenat zhoršení pozice českých exportérů, a tak komplikovat celkovou hospodářskou situaci.
Záměr snižovat schodek je v delším časovém horizontu ohrožen konstrukcí státního rozpočtu, kde převažujícím kritériem jeho stlačení dle předem stanovených hodnot. Dosavadní přístupy nezajišťují reálnost snižování schodku podporou růstu, resp. zvýšením konkurenceschopnosti země. Dlouhodobě postrádám komplexnější přístup založený na provázanosti rozpočtové politiky s ostatními politikami, zejména s politikou zaměřenou na zvýšení konkurenceschopnosti země.
Zásadně nesouhlasím se snižováním finančních prostředků do Státního fondu dopravní infrastruktury, neboť ve většině odkazů ostatních zde projednávaných zákonů často hovoříme o mobilitě pracovní síly, o cestovním ruchu, o investorech, kteří by měli investovat v České republice. Když se podíváme na stav silniční sítě, kde Česká republika je na nějakém odhadem 80. místě ve světě, co se schopnosti, kapacity a jakési čistoty sítě týče, tak si myslím, že nepochybně to neodpovídá stavu ekonomiky a stavu České republiky v ostatních ukazatelích. Rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury v roce 2011 byl necelých 70 mld. korun a má být snížen na 47,18 mld. v roce následujícím. Navíc vládou zvýšený schválený výdajový limit pro rozpočet na rok 2012 ve výši 37 mil. představuje další snížení objemu zdrojů o více než 21 % oproti původnímu schválenému střednědobému rámci pro rok 2012. Domnívám se, že výrazné snížení prostředků pro dálkovou i regionální železniční dopravu o 600 mil. korun jednoznačně bude činit další problémy v dopravní situaci.
Zdroje pro navýšení lze hledat ve snížení výdajů na obsluhu státního dluhu v důsledku vyššího ratingu České republiky nebo snížení podpory hypotečního úvěrování a racionalizaci státní správy, například. Bez srozumitelného dokladování požadujeme zastavit omezování výdajů státního rozpočtu na spolufinancování programů ze strukturálních fondů o 11,5 mld. Poukazuji na potřebu racionalizace efektivnějšího využívání těchto programů.
Dámy a pánové, vážená vládo, paní předsedkyně, nebudu moci vyjádřit svůj souhlas s tímto návrhem zákona o státním rozpočtu v prvém čtení. Ne proto, že bych nesouhlasil se snižováním schodku státního rozpočtu, ale nesouhlasím s filozofií rozpočtu, se strukturou a charakterem škrtů a především s tím, jakým způsobem jsou rozloženy náklady škrtů státního rozpočtu na jednotlivé sociální skupiny v naší společnosti.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Další přihlášenou do diskuse je paní poslankyně Marta Semelová. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Marta Semelová: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, návrh zákona o státním rozpočtu patří k nejdůležitějším zákonům, které každý rok projednáváme. Návrh rozpočtu na rok 2012 je nesporně výsledkem rozsáhlé práce, což dokazují stovky stran a tisíce čísel, nicméně toto množství vynaložené práce a velký rozsah v žádném případě není zárukou kvality. Svědčí o tom i postoj ministra financí, který opakovaně sdělil, že čísla jsou vlastně nereálná a rozpočet se bude muset příští rok upravit. ***