(15.40 hodin)
(pokračuje Šincl)
O toto se snaží i asociace producentů v audiovizi, Česká filmová komise a Česká filmová komora. O tomto jednali i s Ministerstvem kultury, tak i s Ministerstvem financí, o úpravách tohoto systému. Dokážu si velmi dobře představit, že by rolovací schéma bylo například tříleté. Bohužel Ministerstvo financí se dle mých dostupných informací nebylo schopno k tomuto poskytnout své stanovisko. Rád bych se ho dozvěděl.
Program pobídek garantuje, že podpora nebude vyplacena dříve, než producent na území Česka proinvestuje vlastní finanční prostředky do českých služeb a zboží a následně provede jejich audit. Laicky řečeno to znamená, že pobídky se vlastně financují samy. Filmaři nejprve zaplatí za natáčení v Česku, odvedou DPH, a teprve po odevzdání auditu jim stát něco vrací. Kromě toho celý systém nepodporuje pouze filmový průmysl, ale i řadu navázaných profesí a odvětví. Účast velkých zahraničních štábů v Česku zvyšuje příjmy hoteliérů, provozovatelů restaurací či tlumočnických služeb atd. Mimo to mají tyto investice dostatečný pozitivní efekt na turistický ruch, spotřebu v ostatních obchodních odvětvích. Dodatečné přínosy mohou dosáhnout, jak již jsem uvedl, dvoj- až trojnásobku přímých přínosů pro HDP a daňového výnosu státu.
To si snad uvědomilo i Ministerstvo kultury, protože ministr kultury totiž na začátku července na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech oficiálně uvedl, že bude při projednávání rozpočtu na příští rok navrhovat, aby na podporu filmových produkcí šlo půl miliardy korun. Bylo to tím, že si uvědomil, jak ohromnou příležitostí tento systém pro Českou republiku je. Ministr kultury asi i proto už na začátku léta předložil vládě zprávu o podpoře filmového průmyslu za rok 2010 a snad věřil, že její schválení v kabinetu naznačilo pozitivní přístup vlády k tomuto programu i v rámci přípravy rozpočtu na rok 2012. Toto se ovšem vůbec neprojevilo, neboť je tam 300 milionů korun. Z pohledu terminologie se nejedná o dotaci pro filmaře, ale je to ekonomický nástroj, který může pomoci při deficitu státního rozpočtu. I například konzervativní vláda Velké Británie nedávno snížila výdaje o 25 až 40 % do většiny veřejných služeb, vyjma zdravotnictví a mezinárodní pomoc. Peníze vyplacené na filmových pobídkách ve Velké Británii však vzrostly - opakuji vzrostly - o 15 % v roce 2011, neboť tamní vláda si uvědomuje, že pobídky přinášejí okamžitý přímý benefit.
Filmové pobídky jsou ve skutečnosti nástrojem ke snižování deficitu veřejných financí, pane ministře financí.
Dovolte mi také připomenout i květnovou cestu ministra zahraničí do Spojených států, kde se pan ministr zahraničních věcí přesvědčil, že zájem zahraniční produkce natáčet v Česku je stále obrovský a jejich poptávka závisí prakticky jen na tom, zda bude Česká republika i do budoucna využívat výjimku Evropské unie a filmový průmysl patřičně podporovat. Při této cestě veřejně přislíbil, že se zasadí o to, že na tuto smysluplnou podporu půjde ze státního rozpočtu 1,5 miliardy korun. Chyba. Skutečnost je jiná. Nějak tomu nerozumím. Proč on, předseda strany TOP 09, tento svůj veřejný příslib nezadal úkolem svému místopředsedovi ministru financí?
Z těchto důvodů vyzývám koaliční členy rozpočtového výboru k předložení pozměňovacího návrhu při projednávání státního rozpočtu v rozpočtovém výboru ve smyslu podpory finančních pobídek aspoň na slibovaných 600 milionů korun. Věřím, že pro takovouto rozumnou věc určitě najdou podporu i u opozice.
Nicméně mám tady k dispozici celou studii, ale budu vás šetřit a jenom chci zmínit, že tyto pobídky, které obsahují fiskální stimuly, dneska aplikují Irsko, Norsko, jak jsem řekl Velká Británie, Francie, Německo, Maďarsko, Srbsko, Bulharsko, ze Spojených států to je většina států Spojených států.
Dovolte mi ještě malou rekapitulaci provést k této věci. Mezinárodní filmové a televizní produkce. Dosahuje se celkově ročního obratu mezi 3 a 5 miliardami amerických dolarů. Produkce směřují tam, kde jsou ekonomicky nejvýhodnější výrobní podmínky, to znamená, kde existují finanční pobídky. Nezávislé ekonomické studie dokazují, že každý dolar či euro investované do filmové produkce přinesou téměř okamžitý příjem ve formě daně a odvodu do státní pokladny z takto investovaného dolaru či eura. Mimo to mají tyto investice dodatečný pozitivní efekt na cestovní ruch, jak jsem řekl, spotřebu v ostatních obchodních odvětvích, dotují a podporují investice do podpůrné infrastruktury. Dodatečné přínosy mohou dosáhnout dvoj- až trojnásobku přímých přínosů pro HDP a daňového výnosu státu.
Analýzy filmových projektů nedávno produkovaných v České republice za využití systému pobídek dokazují, že většina daňových výnosů a dalších odvodů je zaplacena do státní pokladny dříve, než jsou tyto částečně vyplaceny zpět v producentově formě pobídky. To znamená, vláda nepotřebuje shánět zdroje pro financování pobídek. Závěry ze všech ekonomických studií a zemí s pobídkami včetně České republiky dokazují, že pobídky přinášejí přímý a okamžitý ekonomický benefit pro danou zemi.
Program podpory filmového průmyslu schválila vláda České republiky v říjnu 2009. Program byl spuštěn až v polovině roku 2010, protože vláda čekala na schválení programu od Evropské komise. Zavedení pobídek v roce 2010 mělo nesporný pozitivní efekt, zastavil se propad filmového průmyslu, Mission Impossible 4, Borgiové a řada dalších filmů byla díky filmovým pobídkám natočena v České republice. V případě neexistence těchto pobídek by tyto produkce byly téměř jistě uskutečněny v jiných zemích. Na začátku roku 2011 si Ministerstvo kultury nechalo vypracovat nezávislou studii, ze které vyplývá: program (nesrozumitelné) v roce 2010 pro rozvoj filmového průmyslu 177 656 600 korun a čisté příjmy veřejných rozpočtů se odhadují v průměru na 32 414 874 korun. Návratnost podpory z programu se tedy podle uvedené materie odhaduje na 18 %. Pobídkový fond ve výši 300 milionů korun, to je cca 17,6 milionu amerických dolarů, schválený pro rok 2011, vyvolá investici do filmových pobídek ve výši nejméně 1,2 miliardy korun.
Systém filmových pobídek v České republice není konkurenceschopný s jinými zeměmi, ve kterých filmové pobídky existují.
Já bych už tímto přestal. Mám samozřejmě k dispozici několik dalších materiálů, ukázku z přínosu jednotlivých filmů a konkrétně propočty, rozpočty těchto filmů a přímé důkazy o tom, že investiční pobídky do filmů jsou smysluplné. Já bych chtěl, jestli by se to mohlo nějakým způsobem dostat do paměti tvůrcům státního rozpočtu. Děkuji za pochopení.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou se hlásí pan ministr financí. Já bych vás ještě předtím ráda informovala, že před chvílí jsem vám podala informaci, že předseda vlády Petr Nečas se omlouvá ze zdravotních důvodů. Skutečností je, že Petr Nečas je osobou, které byla tato omluva dána na vědomí, a omlouvající se osobou je pan ministr kultury, který sám sebe podepsal téměř neviditelně.
Nyní prosím, aby se slova ujal s faktickou pan ministr.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Dovolíte-li, paní předsedající, nikoliv s faktickou, přihlásil jsem se jenom s přednostním právem, abych se vešel do dvou minut.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano, já se omlouvám. Prosím, máte neomezené místo.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji. Já jsem vám, pane poslanče - tím se obracím na svého předřečníka. Já tu studii mám k dispozici. Člověka při jejím čtení napadá, proč se vlastně snažit ještě někde jinde. Jestliže každá koruna do filmového průmyslu generuje dvoj- až trojnásobek do státního rozpočtu, pak prostě napumpujme několik desítek miliard do filmového průmyslu - nemocní se uzdraví, ptáci začnou zpívat a deficity zmizí, protože vygenerujeme mnohonásobné prostředky zpět.
Ta studie je stejně krásná jako jiná studie, ale kterou jsem četl před mnoha lety o tom, jak Česká republika vydělá obrovské peníze na olympiádě v Praze. A je stejně krásná jako studie automobilového průmyslu, které tady kdysi pod heslem protikrizového opatření prosazovaly šrotovné. ***